Nedivím se prezidentu Zemanovi

Prezident Zeman opět své odpůrce šokoval. Postavil se za Srbsko ve věci Kosova, a dokonce navrhl zrevidování rozhodnutí Topolánkovy vlády o uznání jeho samostatnosti. Tehdy, narychlo, na mimopražském zasedání vlády ministr Schwarzenberg navrhl tuto srbskou provincii uznat jako samostatnou zemi. Bez ohledu na to, že do jejího čela se postavili velitelé Kosovské osvobozenecké armády, o nichž se vědělo, že vedli své lidi do vyhlazovací války proti Srbům. Sama hlavní vyšetřovatelka zločinů v bývalé Jugoslávii Švýcarka Carla del Ponteová potvrdila mnohé, které napáchali ozbrojení Kosovci. Jugoslávská armáda, která měla za úkol zklidnit situaci, byla nakonec donucena podivnou smlouvou, po - podle Václava Havla tzv. humanitárním bombardování Srbska, ustoupit a Kosovo se mohlo dokonce pod ochranou USA a zemí NATO osamostatnit.

[obrazek]

Do čela nové země se postavil jako premiér současný kosovský prezident Thaci, který se nejen sám účastnil vražd policistů, např. u Glovace a Mitrovici, ale organizoval další teroristické akce vedené vyškolenými emigranty, stoupenci Velké Albánie po celém Kosovu, a podílel se dokonce na odebírání orgánů zajatých srbských občanů, jimiž také byly financovány protisrbské teroristické akce.

To není výmysl, to je zmapováno a předloženo Mezinárodnímu soudu v Haagu. Vyšetřování však zelenou nedostalo, i když sama del Ponteová se o to pokusila. Dnes víme, že na konci století se s Thacim a dalšími teroristy začali scházet američtí vyjednávači, že česká rodačka, americká ministryně Albrightová, kamarádka Václava Havla, měla s Thacim dobré vazby, až tomuto politickému veliteli UCK se začalo dokonce říkat miláček Albrightové. Není se co divit, že havlisté představovaní i ministrem Schwarzenbergem, v jedné řadě s USA, Kosovo uznali jako samostatný stát.

Přitom Kosovo bylo srdeční záležitostí Srbska. Tady ještě do druhé světové války převládalo slovanské obyvatelstvo. Odtud kosovští Albánci, kteří stáli z velké části po boku nacistů, postupně vytlačovali srbský živel dokonce i příchodem Albánců ze samotné Albánie. Nedobře uplatňovaný národnostní princip jim i za éry »socialismu« umožnil rozvinout protisrbské myšlení, aby za velkého přispění ze zahraničí dokonce začali svou hrůznou tzv. osvobozeneckou válku.

Nebýt ovšem Spojených států a NATO, jejich bomb zasahujících i poklidná srbská města, nebylo by samostatné Kosovo. Zájem USA, které brzy zde vybudovaly největší vojenskou základnu na světě a jejich podniky dostaly právo na exploataci zdejších surovin, vedl i Topolánkovu vládu, aby se servilně postavila na jejich stranu a Kosovo jako stát uznala. Není od věci srovnat tzv. dohody z Rambouillet s »Mnichovem«. Bez ohledu na místo konání konference výsledek je stejný. Proto se nedivím postoji prezidenta Zemana.

Jaroslav KOJZAR

 

14. 9. 2019  Jaroslav KOJZAR