Zakázaný hrdina

S blížícím se výročím Západem řízeného převratu sílí i mediální antikomunistický tlak, čehož využívají fanatici, pro něž je touha po majetku jedinou metou.

Morálka dávno získala jinou hodnotu a kapitalisté stále překvapují novými zvrácenostmi. Jednou z nich je popírání či dokonce zesměšňování hrdinských činů antifašistických bojovníků jen proto, že byli členy komunistické strany.

V neděli 8. září uplynulo 76 let od popravy významného českého prvorepublikového novináře, literárního a divadelního kritika Julia Fučíka. Čtyřicetiletého komunistu a vlastence, který byl jedním ze zakladatelů Haló novin, zavraždili němečtí nacisté rok a půl po jeho zatčení.

[o]

Již několik měsíců po listopadovém převratu v roce 1989 začala úporná snaha antikomunistů Fučíka dehonestovat. Nejprve vypustili »zaručenou« zprávu, že jeho Reportáž psaná na oprátce je podvrhem. Kriminalistický ústav tehdejšího ministerstva vnitra ovšem označil toto dílo za autentické, bez úprav či zásahu jiného autora.

První dehonestace Fučíka tak fanatikům nevyšla, a proto se pokusili medializovat další smyšlenku o tom, že Fučík zradil. Přes obrovskou několikaletou snahu najít alespoň nějaký důkaz o Fučíkově selhání, se neprokázalo, že by se během tvrdých výslechů choval jako zrádce.

Když se nepodařilo hrdinství Julia Fučíka dehonestovat, začala doba zamlčování. Fučík je vymazáván z učebnic dějepisu i ze seznamů členů protifašistického odboje. Pamětní desky a sochy byly zlikvidovány, ulice přejmenovány.

A tak místo vzpomínky na skutečného hrdinu Julia Fučíka se objevují v řadě českých měst stupidní Havlovy lavičky nakoupené za statisícové částky a Státní fond kinematografie věnuje patnáct miliónů korun na film o bratrech Mašínech, kteří nebyli nic jiného, než zbabělí vrazi.

Pro mnohé z nás však Fučík zůstává i nadále hrdinou a vlastencem bojujícím za své ideály. Hrdinou, jehož odkaz je v době vzrůstajících pokusů o germanizaci naší společnosti více než aktuální.

Roman ROUN

17. 9. 2019  Roman ROUN