Dvojí vidění reality

Omlouvám se předem všem, kterým naruším jejich víru v to, že se máme dobře, ekonomika zdárně roste, sociální vymoženosti se úspěšně rozvíjejí, příjmy obyvatelstva zaslouženě zvyšují. Nepopírám, že z vnějšího pohledu rostoucího konzumu a rozhazování veřejných prostředků koaliční vládou to tak může vypadat. Ve skutečnosti tomu tak není. Ekonomika, stejně jako mince, má svůj rub a líc. Tajemství tohoto duálního pohledu odhalil již před dvěma sty let francouzský ekonom Frédéric Bastiat v práci Co je, a co není vidět.

Podívejme se například na fetišizovaný ukazatel hrubého domácího produktu. Tvoří jej celková peněžní hodnota zboží a služeb vytvořená za rok v konkrétní zemi. Čím více spotřebujeme (nebo vydáme na investice či zvýšíme kladné saldo zahraničního obchodu), tím dosáhneme vyššího nominálního HDP. K tomu ovšem může dojít prostým zvýšením cen, nikoli pouze objemu výroby. Očistíme-li nominální HDP o růst cen (inflaci), zjistíme, že jsme reálně »na nule«. Pokud dále přepočteme reálný HDP na obyvatele, resp. na pracovníka, zjistíme, že se tento ukazatel snižuje. Jinými slovy produktivita práce klesá. A ta je, jak víme, základním výstupem prosperující ekonomiky.

[o]

Naše realita je bohužel jiná. Extenzívní kvantitativní rozvoj, skrývaný například pod oslavovanou minimální nezaměstnaností. Vezmeme-li v úvahu statisíce gastarbeitrů z Východu u nás a dalších sto tisíc občanů České republiky za západní hranicí, jeví se situace na trhu práce poněkud jinak. Zlepšení na horizontu hospodářského cyklu není vidět, protože osobní náklady zaměstnavatelů (u soukromých více, u státního sektoru méně) jsou stále na úrovni nenutící zaměstnavatele zavádět nové technologie, digitalizovat a computerizovat výrobní proces. Obavy a nechuť aktivně ovládnout a využít poznatky Průmyslu 4.0 vedou nutně ke stagnaci, s jejímiž důsledky se budeme velmi těžko vyrovnávat.

Základním problémem a vadou naší ekonomiky i celé společnosti je chybějící vize, představa, jakým směrem budeme ekonomiku i celou společnost orientovat. Třicet let nejrůznější vládní koalice »hledají« různá »koncepční řešení«, připravují různé »reformy« končící zpravidla nástupem nové vlády. Ekonomické zákony jsou vědomě potlačovány, deformovány. Hlavním směrem hospodářského i sociálního a ekologického směrování země jsou politické zájmy. Rozhodujícím obdobím maximálně politický cyklus. Vláda si kupuje loajalitu ad hoc rozdáváním inflačních dárků na úkor finanční stability země s tím, že o dluhy se netřeba starat. Zatím jsou v únosné míře a navíc ke splácení je ještě daleko. To, že polovina firem dlouhodobě neplatí žádné daně, a tedy příjmy státního rozpočtu jsou omezeny na polovinu poctivých, vládu nepálí. Proč?

Ladislav ŠAFRÁNEK

6. 1. 2020  Ladislav ŠAFRÁNEK