Čeho se bojím

Nedávno jsme nastoupili do jednoho z vozů pražského metra. S námi jedna dvojice starších lidí. Vůz byl dost přeplněn. Jen jedno místo k sezení bylo prázdné, protože někdo před námi vystoupil na téže stanici, co my jsme nastupovali. Starší, více než osmdesátiletý muž, využil možnosti a sedl si. Jeho paní, o málo mladší, se postavila do uličky nad ním. Na sedadle vedle něj seděl asi deseti či dvanáctiletý hoch. Nevstal, aby jí uvolnil místo. Hrál si s mobilem a nevšímal si nikoho. Po pěti stanicích ti starší manželé vystupovali. S nimi i onen chlapec. Ta paní ještě před zastavením vlaku mu řekla, že starším se uvolňuje místo. Reagoval zpupně. »Pro staré je vyhrazeno místo na konci vozu« a kývl hlavou směrem k prvním nástupním dveřím. »To tě doma neučí slušnosti?« opáčila starší paní. Něco jí odsekl. Postřehli jsme jen, jak říká, že on se slušně chová a že se slušně mají chovat a neurážet lidé, jako jsou ti staří.

[o]

Zdá se vám, že jsem si něco přikrášlila? Nikoli. Jen popsala scénku, která mě šokovala. Není vymyšlená. Zarazilo mě, že většina mladších lidí, kteří byli v onom vlaku, mlčela a snad ani se nezamyslela nad chováním toho chlapce. Netýkalo se jich to. Anebo pokládali chování chlapce za normální? Až příliš často vidíme, že mladí, v rukou mobil, si ani nevšimnou nad nimi stojícího starého člověka či ženy v jiném stavu.

Nikdy jsem však ještě neslyšela »argument«, který vyslovil zmíněný chlapec. Těžko říci, zda opakuje to, co slyšel doma, anebo je to jeho názor, který vyvodil z mnoha útoků na staré. V současné společnosti jsou staří, soudě k výrokům některých představitelů »pravdy a lásky«  nespokojených s tím, že třetina lidí pamatujících si minulost se dodnes nevzdala názoru, že před Listopadem »bylo líp« a že dokonce volí »extremistické politické strany«. Dokonce jsme mohli zaslechnout, že je třeba čekat, až tato generace vymře. Chlapec z metra je produktem doby. Lze ho jistě pokládat za extrém. Ale, ruku na srdce, nejsou současní mladí vychováváni systematicky tak, že »silnější vyhrává«? Zatím je ještě daleko k tomu, aby staří měli vyhražena místa vzadu, také tábory pro staré, i když i o nich jsem cosi z úst jakéhosi stoupence »kavárny« zaslechla, jsou nesmyslem. Je jiná doba, není už období koncentráků. Je však doba »tvrdých loktů«, doba, kdy »silnější vyhrává«. Kdysi Václav Havel hovořil o úctě ke starým. Zdá se však, že jsme se po Listopadu dostali trochu někam jinam, než byl původní záměr. A toho se já osobně bojím.

Michaela KNOTKOVÁ

17. 1. 2020  Michaela KNOTKOVÁ