Ruský velvyslanec v Polsku půjde na kobereček

Tak jsme se z polských médií dozvěděli, že ruský velvyslanec v Polsku byl předvolán na Ministerstvo zahraničních věcí Polské republiky vysvětlit některé výroky prezidenta Ruské federace Vladimira Putina o Polsku. Putin mimo jiné hodil na Polsko rozpoutání druhé světové války a o polském velvyslanci v Německu 30. let panu Józefu Lipském, blízkém spolupracovníku nechvalného polského ministra zahraničních věcí Józefa Becka, prohlásil, že je »antisemitské prase«.

Zdá se, že polský ministr zahraničních věcí nevidí v rezoluci Evropského parlamentu ze září 2019, že »druhou světovou válku vyvolal pakt Molotov–Ribbentrop«, nic špatného. Včetně skutečnosti, že se na ní aktivně podíleli i polští europoslanci. Taková lež a urážka druhé strany by ve středověku vyvolala válku. Více než tři čtvrtiny europoslanců ale zastává názor, že Rusko tupit mohou po libosti a že na historické pravdě nezáleží. Jinak si onu rezoluci nelze vysvětlit.

[o]

Europoslanci a europoslankyně by měli vědět a respektovat, že paktu Molotov–Ribbentrop předcházelo systematické ničení versaillského mírového systému nacistickým Německem s vydatnou podporou císařského Japonska, fašistické Itálie, autoritářského Polska, demokratické Velké Británie a Francie a dalších evropských států. Že mu předcházely zejména:

-  Útok císařského Japonska na čínské Mandžusko 18. září 1931 a jeho následná anexe;

-  obnovení všeobecné branné povinnosti v nacistickém Německu 16. března 1935. Versailleská mírová smlouva se začala měnit v cár papíru;

-  útok Itálie na Habeš 3. října 1935; 5. května 1936 italská vojska dobyla metropoli Etiopie Addis Abebu;

-  remilitarizace Porýní nacistickým Německem 7. března 1936;

-  frankistický puč ve Španělsku 18. července 1936, následná občanská válka a intervence asi čtvrtmilionové armády fašistické Itálie, Portugalska a Německa proti Španělské republice až do kapitulace Madridu 28. března 1939. Francie a Velká Británie tváří v tvář fašistické intervenci proti zákonné španělské republikánské vládě vyhlásily politiku neutrality a Francie později uzavřela svou státní hranici se Španělskem;

-  frontální útok Japonska na Čínu, zahájený 7. července 1937;

-  tzv. anšlus (obsazení) Rakouska vojsky německého wehrmachtu 13. března 1938;

-  povstání henleinovců za účasti speciálních jednotek německého wehrmachtu v českém pohraničí v květnu a v září 1938, potlačené Československou armádou;

-  mnichovský diktát nacistického Německa, fašistické Itálie, demokratické Francie a Velké Británie o postoupení československého pohraničí hitlerovskému Německu 28. až 29. září 1938 plus dalších území nuceně postoupených Československem Polsku a v listopadu 1938 též Maďarsku;

-  odtržení zbytku Slovenska od českých zemí 14. března 1939 na nátlak nacistického Německa a vyhlášení loutkového klerofašistického Slovenského státu;

-  obsazení zbytku českých zemí 15. března 1939 vojsky wehrmachtu a zřízení protektorátu Čechy a Morava;

-  obsazení litevské Klaipedy 22. března 1939 vojsky wehrmachtu;

-  obsazení Albánie Itálií 8. dubna 1939;

-  útok Japonska na Mongolsko 11. 5. až 16. 9. 1939 (rozhodující porážku utrpěli Japonci od Rudé armády mezi 20. až 31. srpnem 1939 na břehu řeky Chalcyn).

Polský velvyslanec v Německu pan Lipský se proslavil zejména:

- sjednáváním paktu Německo–Polsko v lednu 1934;

- spoluorganizováním plánu na přepadení a rozdělení Sovětského svazu Německem, Polskem, Japonskem a Francií. Nějak se to nepovedlo. Plán byl v dubnu 1934 odhalen ve francouzském tisku. Francie hájící své velmocenské zájmy se ke koalici odmítla připojit a naopak 2. května 1935 uzavřela spojeneckou smlouvu se Sovětským svazem, ke které se krátce nato připojilo též Československo;

- řešením problému německých a polských Židů jejich vystěhováním do tehdy francouzské kolonie Madagaskaru v letech 1937-38. Také se tehdy nepovedlo. Ano, záměr podporovali významní Židé. Protože ideologií nacistického Německa byla mimo jiné teze, že »Žid je nepřítel lidstva,« sotva to překvapí. Vystěhování měli za menší zlo než hrozící likvidaci.

Polsko se účastnilo zničení demokratické ČSR

Opravdu si myslí polský ministr zahraničí, že Polsko nemělo na rozpoutání druhé světové války podíl? Neví, či spíš nechce vědět, že si Polsko účastí na zničení demokratického Československa podepsalo krutý ortel? Neví, že následným sabotováním rozhovorů o protinacistické koalici v květnu až v červenci 1939 v Moskvě ještě více, než činila Velká Británie a Francie, pohřbilo svou poslední šanci nacistickému Německu uniknout?

Sovětské vedení se oprávněně na Polsko, stejně jako na Německo, dívalo jako na rusofobní státy a usoudilo, že se jeho nepřátelé mohou pobít navzájem. Když v srpnu 1939 Německo nabídlo Sovětskému svazu pakt o neútočení, velmi podobný tomu, který v lednu 1934 uzavřelo s Polskem a který na jaře 1939 Německo Polsku vypovědělo, těžko mohlo odmítnout. Zvláště, když dával možnost posílit sovětskou obranu na západě.

Že velká válka Německa proti Sovětskému svazu bude, bylo v létě 1939 jasné. Otázkou bylo jen, kdy se tak stane (podle tehdejších i pozdějších odhadů mělo být jak Německo, tak Sovětský svaz na válku připraveny v roce 1943) a za jakých podmínek se tak stane. Sovětský svaz zabezpečoval svou obranu, jak nejlépe uměl, i posunováním svých hranic na západ. Sovětsko-polskou hranici Versailleská mírová smlouva určila na Curzonově linii, dnešní polské východní hranici. Poláci ji v surové »bolševické« válce v roce 1920 posunuli výrazně na východ. Sovětský svaz reagoval i na dlouhodobou snahu západních mocností obrátit Německo proti sobě. Uzavřením paktu o neútočení s Německem obrátil Německo proti Polsku a proti západním mocnostem. Ty sice na německý útok na Polsko reagovaly vyhlášením války Německu, ale proti Německu ani nevystřelily. Nechaly Polsko vykrvácet. I poté vedly podivnou válku, až Hitler mohl snadno obsadit Dánsko, Norsko a západní Evropu včetně ještě včera mocné Francie. Jednotná protisovětská fronta poté nebyla možná.

Na hrubý pytel hrubá záplata

Současné žvásty o morálce, kterou velká politika obvykle nezná a v žádném případě ji neznalo nacistické Německo, patří do okruhu jalového žvanění pseudohumanistů. Přepisování dějin je jistě lákavé. Má ale jednu vadu. Obvykle zaskakuje ty, kdo tak činí. Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Dlouhodobě Polskem provozovaná rusofobní politika nese hořké plody. Pokud můžou tři čtvrtiny europoslanců odhlasovat, že Sovětský svaz uzavřením paktu Molotov–Ribbentrop způsobil druhou světovou válku, může jistě i Putin tvrdit, že druhou světovou válku způsobilo Polsko. Na hrubý pytel hrubá záplata. Samozřejmě, rusofobní politika přivádí Evropu na kraj propasti. V tom je mimořádně nebezpečná.

Ruský velvyslanec bude vysvětlovat. Myslím, že to hravě zvládne. Mám za to, že jediná věc, kde Putin chybil, bylo srovnání někdejšího polského velvyslance s prasetem. Ani divoké, ani domácí prase si srovnání s někdejším polským velvyslancem–antisemitou nezaslouží.

Jan ZEMAN

21. 1. 2020  Jan ZEMAN