Provokace a slepá primitivní nenávist pražské radnice

Nevím, kam ve své hrůzné nenávisti zajde vedení pražské radnice ve zbylých dvou a půl letech, jež zbývají do komunálních voleb. Ale už nyní je budoucím radním co napravovat. Poslední krok, který už »velká radnice« avizovala, přejmenování náměstíčka, které se vždy jmenovalo Pod kaštany a bylo součástí ulice téhož jména vinoucí se pod ním, je »rukavicí vrženou přímo do obličeje«. Tady se totiž od nepaměti říkávalo Pod kaštany a nikdo za dobu jeho existence nepřemýšlel o tom, že by tomu mělo být jinak. Dokonce ani nacisté za období druhé světové války. Šlo o název, který tomuto místu opravdu náleží.

[o]

Pražská radnice se zřejmě rozhodla jinak. Toto místo prý se bude v krátké době jmenovat po ruském politiku Němcovovi, který byl před několika roky zákeřně zastřelen a dodnes se nenašel jeho vrah. Proč právě tady má být zapsáno toto jméno? Protože jediné popisné číslo tady má ruské velvyslanectví. Jinak tu jsou jen kaštany.

Kdo vlastně byl Němcov? Prý, zdůraznili primátor Hřib a europoslanec Pospíšil, bojovník za demokracii a svobodu. Zapomněli však říci, že hlavně ministr v Jelcinově vládě představený »carem Borisem« jako jeho nástupce přímo americkému prezidentovi. Že to později bylo jinak, je jiná věc. Neřekli také to, že byl jeden ze strůjců »převodu« nesmírného všelidového majetku do soukromých rukou, a to i zahraničních a odpůrce politiky Vladimíra Putina, jež ze země udělala zase velmoc.

Vedení pražské radnice za krátkou dobu »své vlády« uskutečnilo tolik nenávistných kroků a to nejen proti Rusku, ale i Číně, kolik dosud žádné jiné, které tu bylo před ním, nedokázalo. Do jejich nástupu se zdálo, že vývoj směřuje od pseudorevolučních činů k normálnosti. Jenže jeho příchodem přišla generace lídrů nesvázaných s odkazem minulosti, kteří jako »naplavenina« ovládli vedení města a všechno je jinak. Navíc sebou přinesli nenávist a zlobu. Společně pak s militantními politiky některých městských částí se rozhodli ničit staré symboly, aby zároveň budovali nové, v nichž přímo oslavují zrádce.

Tak, jak rozdělil společnost, se dosud nikomu nepovedlo. Napomáhá apatie lidí, vsugerování si, že nic nemá cenu, strach z toho, že by mohli být, pokud se budou nějak ozývat, postiženi na svých zaměstnáních, protože ti nahoře si stejně rozhodnou po svém.

Vedení pražské radnice s tím vším počítá. Cítí se nepostižitelným. Má moc, kterou nesměřuje ve prospěch lidí, ale ve svém důsledku v jejich neprospěch. Primátor Hřib a lidé kolem něj by se dokonce chtěli stát vůdčí silou naší zahraniční politiky, udávat tón jejímu obsahu. Veliké ambice nekvalifikovaných a nedbajících genia loci města, kterému prozatím velí. Primitivnost, bez ohledu na tituly před a za jménem, vždy dokázala za sebou nechat spoušť.

A pokud jde o přejmenování místa před vchodem do ruského velvyslanectví, jedná se o čin historických neznalců, protože skutečně vždycky šlo o místo »pod kašatany«, které tu přečkaly různé režimy a stále stojí. Dnes ale ze strany neználků přišedších do Prahy bez osobní vazby k hlavnímu městu jde o rukavici hozenou Rusku, o jejich osobní válku. Bohužel za nenávistné hlouposti těch současných pražských mocných budeme důsledky, i morální, nést my všichni ostatní.

Jaroslav KOJZAR

12. 2. 2020  Jaroslav KOJZAR