Tohle fakt zvládnem!

Události posledních týdnů by nezasvěcenému jedinci evokovaly obavu z toho, že se po celé planetě začal šířit nějaký nový apokalyptický zabiják na úrovni moru nebo minimálně cholery. Tak tomu ale není přece…

Jistě, koronavirus je nebezpečný, a zejména pro starší či jinak oslabené jedince může být fatální. Mezigenerační solidarita v podobě šití, a hlavně nošení roušek je proto velmi sympatická. Bohužel se těmto pozitivním aspektům nastalé situace ale nedaří porážet všudypřítomný strach, ba dokonce paniku až hysterii. Strach z toho doslova vystrčit paty z domu, zajít si nakoupit, jezdit do práce (navíc poloprázdnými a z hlediska hrozby jakékoli nákazy tak paradoxně bezpečnějšími prostředky hromadné dopravy než kdy dříve), podělit se o hlídání a výuku dětí (v rozdělených rodinách) atp.

[o]

V důsledku toho všeho totiž COVID-19 může napáchat průšvihy, z nichž se budeme vylízávat další měsíce, ba celé roky (kterými ostatně už někteří novináři a politicky angažovaní odborníci hodně předčasně a hodně nešťastně straší například v případě cestování do zahraničí). Koronavirus ničí kulturu, sport a hlavně ekonomiku. V jeho důsledku se z progrese dostáváme do regrese a dojde i na recesi; přibude nezaměstnaných, nešťastných a psychicky zlomených lidí, dokonce i sebevražd. Komu/čemu se jedině uleví, je smrtelně nemocná příroda. Její budoucnost většinu z nás přitom neadekvátně ani zdaleka netrápí tolik, jako sic dosud stále dost neznámý, přesto pořád vlastně »jen« agresivnější chřipkový kmen, kvůli němuž se však zastavil svět.

Uvědomujeme si při tom, tváří v tvář koronaviru, že od prosince 2019 v důsledku běžné chřipky zemřelo (podle Světové zdravotnické organizace) už 135 000 lidí? Tedy neporovnatelně víc než na COVID-19? To jste vzhledem k masmediální koronavirové masáži netušili, že?! Budeme proto dál nosit roušky, až COVID odezní; kdykoli pak budeme cítit, že na nás něco leze? Začnou se média stejně »úzkostlivě« věnovat obětem běžné chřipky, popřípadě zápalu plic? Obávám se, že v jednom i druhém případě nikoli. Že zvítězí naše pohodlnost, resp. honba za novými senzacemi, že i nadále si na Asiaty, kteří nosí roušky ohleduplně už desítky let, budeme ukazovat s despektem, v lepším případě budeme mluvit o »jiné kultuře«…

Takže, přátelé. Méně vyšilování dnes a více vnímavosti i za půl roku, za rok a v letech následujících. Díky moc!

Roman JANOUCH

24. 3. 2020  Roman JANOUCH