»Pan »ne« oslavil sedmdesátku

V ruské diplomacii se pohybuje již od studií a nyní je jednou z nejvýraznějších postav všemožných konferencí a summitů, ať už se týkají íránského jaderného programu, krize v Sýrii či a na Ukrajině.

Sergej Lavrov, který 21. března oslavil sedmdesátiny, je již 16 let šéfem ruské diplomacie a vždy hlasitě a tvrdě hájí ruské pozice, za což sklízí obdiv i kritiku. Proslul například tvrdými výroky na adresu Spojených států a dalších zemí či politiků kritických k poměrům v Rusku. Pozornost také budí částečnou obhajobou éry Sovětského svazu.

Před nástupem do čela ruské diplomacie v březnu 2004 Lavrov působil téměř deset let jako velvyslanec Ruska u OSN. Po jeho nástupu do čela ruské diplomacie se zdálo, že na rozdíl od »jestřábího« stylu svého předchůdce Igora Ivanova nabírá vůči USA smířlivý kurz. Toto zdání však Lavrov brzy vyvrátil, mimo jiné ostrou kritikou budování systému americké protiraketové obrany v ČR a Polsku.

[o]

Na půdě OSN zastupoval Rusko v dobách války v Kosovu, protiteroristického tažení po útocích na Spojené státy v září 2001 nebo války v Iráku, kterou Rusko odsuzovalo. V OSN také vášnivý kuřák Lavrov tvrdě vystupoval proti zákazu kouření v budovách OSN a v rozhovoru pro ruský list Izvěstija dokonce prohlásil, že odmítá, aby mu tehdejší generální tajemník OSN Kofi Annan říkal, co má dělat.

Výrazná osobnost

A další výzvy Lavrova čekaly ve funkci ministra zahraničí. Po nástupu do funkce se ruský tisk shodl na tom, že jeho jmenování nebylo překvapením. Ve funkci tehdy vystřídal Igora Ivanova, který se stal šéfem Bezpečnostní rady. List Moskovskij komsomolec sice psal o tom, že Lavrov bude sotva usilovat o vlastní zahraničněpolitickou linii a bude pouze vykonávat to, co mu uloží prezident Vladimir Putin, z Lavrova se ale rychle stala výrazná osobnost ruské vlády a k některým problémům se občas vyjadřuje jen on.

V čele ruské diplomacie se často tvrdě vymezoval k politice Spojených států a podle švédské novinářky Gunilly von Hallové například svou neústupností přiváděl bývalé šéfky americké diplomacie Condoleezzu Riceovou a Hillary Clintonovou až k »hysterii«. V diplomatických kruzích si záhy získal přezdívku »Pan ne«, tedy stejnou jakou měl nejznámější sovětský ministr zahraničí Andrej Gromyko.

Se současným šéfem americké diplomacie Mikem Pompeem občas prohlásili, že se snaží urovnat vztahy mezi oběma velmocemi, v otázkách války na Ukrajině a protiruských sankcích, konfliktu v Sýrii, ve kterém je Rusko na straně prezidenta Bašára Asada, nebo jaderného odzbrojování je ale Lavrov neústupný.

Kontroverze vyvolal také reakcemi na otravu bývalého dvojitého agenta Sergeje Skripala a jeho dcery v Británii v roce 2018. Británie a její spojenci z takřka tří desítek zemí vyhostili přes 150 ruských diplomatů, Rusko reagovalo zrcadlově. Lavrov například řekl, že Skripalova otrava mohla být v zájmu Británie, která tak mohla chtít odvrátit pozornost obyvatel od odchodu země z EU.

Úvahy o historii

Pozornost také vyvolávají jeho slova o ruské historii. Ve svém článku, který zveřejnil odborný časopis Rusko v globální politice, napsal, že bolševická revoluce a přeměny v éře SSSR měly rozmanitý vliv na dějiny a přispěly k budování západoevropské koncepce sociálního státu. Podle Lavrova sovětská vnitřní politika inspirovala západoevropský sociální pokrok. Lavrov rovněž upozornil na nespornou roli SSSR v procesu dekolonizace a v prosazování zásady nezávislého rozvoje států.

Po MGIMO na ministerstvo

Lavrov se narodil 21. března 1950 v Moskvě. Vystudoval Moskevský státní institut mezinárodních vztahů (MGIMO) a hned poté nastoupil na sovětské ministerstvo zahraničí, které ho záhy vyslalo jako tajemníka ambasády na Srí Lanku. V letech 1981 až 1988 působil jako rada na sovětské misi při OSN a od dubna 1992 byl dva roky náměstkem ministra zahraničí a zároveň ředitelem odboru mezinárodních organizací a globálních problémů ministerstva zahraničí. V červenci 1994 nahradil ve funkci velvyslance Ruska při OSN Julije Voroncova.

Lavrov hovoří anglicky, francouzsky a sinhálsky. Při jednáních ale často volá po tom, aby se používala ruština. V diplomatickém sboru je znám jako hráč na kytaru a skladatel písní a poezie. Je vášnivým kuřákem a milovníkem dobré whisky. Ženatý otec jedné dcery je nositelem řady vyznamenání.

(čtk)

25. 3. 2020  (čtk)