Zákřov ve stínu vlasovců

Tragická událost na sklonku války na mne vždy působila děsivě. A přiznám se, že už jako dítě mi bylo nepříjemné, když jsme se o tom třeba učili nebo když se o tom někde mluvilo. Nikdy jsem nebyl na místě, kde celá tragédie vyvrcholila. Na místě, kde devatenáct zmučených pobitých mužů za živa upálili vlasovci. Musím říci, že jako publicista cítím povinnost se po letech k této otřesné tragédii vrátit a celou ji zopakovat

A proč? Začínají se přepisovat dějiny, a to s oficiálním posvěcením Evropského parlamentu. Lidé zaměstnáni svými běžnými starostmi a zahlceni informacemi, nevědí, čemu a komu mají vlastně věřit. A také si často myslí, že vlastně s tím nemůžou nic udělat. Přestávají na to myslet, věk jim nedovoluje rvát se za pravdu s energií, jakou by bylo třeba, a mladí se velmi často soustředí na sebe sama.

V Zákřově je ale dobrý základ uložen přímo v samotné tamní obrovské tragédii. Němci totiž za pomoci vlasovců posbírali seznam jmen odvážných občanů v Zákřově, ale i v jiných obcích. Protože pomáhali sovětským a československým partyzánům, prchajícím Židům v boji proti fašismu. Prostě projevili v sobě neskonalou odvahu, hlubokou lidskost a statečnost zároveň. Přestože ohrožovali sebe i svou rodinu.

Relativizace pojmů

Aby se dosáhlo přepsání dějin, musí se nejdříve relativizovat řada pojmů. Osvoboditel, okupant... Banderovci na Ukrajině jsou pro Evropu kontroverzní a už nejsou vrazi, přestože dělali ty nejbizarnější vraždy, jaké si lze vůbec představit, a to hlavně civilních obyvatel. Dokonce svých vlastních. Na samotné Ukrajině Stepana Banderu a jeho jednotky UPA zvané banderovce oslavují jako národní hrdiny. Má to i své postupné fáze. Nejdříve ta relativizace pojmů, faktů, autorit a dějinných událostí. Potom se do diskuse zapojí a odprezentuje pseudohistorikové, názorově jednostranní vědci a komentátoři. Jiný názor je dovolen jen pro konfrontaci názorů.

[o]

Pak přijde třetí fáze a těchto už »vědeckých a odborných názorů« se chopí naši přední politici a za velmi slušný plat demokraticky a velmi citlivou cestou přijmou nová pravidla pro vyučování dějin a kulturní interpretaci vlastního výkladu. Ještě na to musí přece EU vydat obrovské peníze, protože nic není zadarmo. A zjistíme najednou, že z vlasovců z praporu 574 v Zákřově udělají jen »ruské kozáky«, co kolaborovali s německou zločinnou nucenou správou. A o vlasovcích žádná zmínka, přestože pamětníci mluví odjakživa o vlasovcích.

Přiznám se, že mě to uráží, a ještě víc to uráží ty statečné lidi, co jiným život zachraňovali a svůj vsázeli, nebo dokonce ztratili. Totiž Vlasovovy divize, které už vznikaly na sklonku roku 1943 z různých skupin profašistických dobrovolníků a kolaborantů, dokonce v rámci Waffen SS, složené z obyvatel Sovětského svazu - Ukrajinců, Lotyšů, Estonců a Turkmenů. Rasová, etnická a různorodá zařazení musela jít stranou.

V roce 1944 změnil názor na vznik Ruské osvobozenecké armády (ROA) i sám Hitler. Heinrich Himmler Vlasova jmenoval velitelem Ruské osvobozenecké armády s hodností generálplukovníka a vyzval jej k zahájení výstavby prvních dvou divizí.

Tragédie

Válka končila a Němci věděli, že Rudá armáda se blíží. Možná strach a potřeba oslabit partyzány nutil Němce k rozhodnutí zlikvidovat tyto jednotky. Zároveň se rozhodli špinavou práci nechat na vlasovcích.

Blížící se porážka fašismu vedla vedoucí nacistické zločince k těm nejbestiálnějším činům. Jedním z mnoha takových u nás je i tragédie devatenácti občanů zatčených v Zákřově.

Pod záminkou, že Zákřov je střediskem partyzánů a obyvatelstvo je podporuje, podnikli němečtí nacisté spolu se zrádci-vlasovci proti Zákřovu vražednou akci. Gestapem z Velkého Újezda byl vypracován plán akce proti Zákřovu, a to tak, že celá vesnice bude obklíčena vlasovci a pod záminkou střelby partyzánů na vlasovce bude provedeno zatčení partyzánů a jejich pomocníků podle předem připraveného seznamu.

Akce Zákřov byla provedena 18. dubna 1945. Zúčastnil se jí celý prapor vlasovců. Navečer odjela horda vlasovců přes Výkleky k Zákřovu. Po 21. hodině obklíčili gestapáci a vlasovci obec a provedli prudký útok na severní část vesnice. Používali pušky, kulomety, pancéřové pěsti a ruční granáty. Zakrátko vyšlehly ze stavení rolníka pana Františka Švarce plameny, ale občané požár lokalizovali. Když se občané znovu pokoušeli hasit nebo zachraňovat dobytek, bylo na ně stříleno. Někteří byli zadrženi a odvlečeni do jednoho stavení, kde byli střeženi. Aby bylo znemožněno hašení požáru, naházeli vlasovci do ohně ruční granáty. Pod ochranou palby prováděli vlasovci drancování, loupení a zatýkání osob, hlavně mužů a chlapců až do ranních hodin.

Na druhý den ráno byli propuštěni bez výslechu muži starší 50 let. Ostatní v počtu 23 mužů byli v trojstupech odvedeni do Velkého Újezda. Tam je vlasovci zavřeli do malé místnosti ve dvoře radnice bývalého chléva. Zde byli dva dny vyslýcháni, biti a týráni. Čtyři z uvězněných byli propuštěni. Ostatních 19 mužů po dvoudenním mučení, s přeraženými údy a strašlivě rozbitými obličeji, naházeli do nákladního auta a odvezli do lesa k samotě Kyjanice.

Upáleni polomrtví, ale přece živí

Stalo se tak v podvečer 20. dubna 1945. Nad samotou Kyjanice u dřevěné boudy (o rozměrech asi 150 x 210 cm) zastavili, přivezli německého faráře Schustera ze Slavkova a vyzvali ho, aby dřevěnou boudu vykropil jako hrob. Když farář uviděl zakrvácené a zohyzděné obličeje a těla přivezených mužů, zhroutil se a odmítl výkrop provést, nebyl schopen z té hrůzy, co viděl, stát na nohou. Němci a vlasovci nalili pak do boudy dehet, naházeli poloubité mučedníky do boudy, obložili je dřívím, na těla nalili ještě benzín a pak vše zapálili…

Dlouho se plížil dusivý dým lesy a údolím. Místo bylo střeženo ozbrojenými barbary a nikdo tam nesměl.

Doma zatím příbuzní mrtvých marně po prožitých hrůzách čekali na návrat svých manželů, otců, synů a bratrů. Ti se však už nikdy nevrátili.

Teprve po osvobození 12. května 1945 mělo pátrání po zákřovských mučednících výsledek. To už museli zbytky ohořelých těl vykopat Němci z blízké vesnice Kozlov, kteří mrtvé po hrozné smrti zakopávali. Lékařským ohledáním bylo zjištěno, že většina zavražděných byla upálena zaživa. Současně bylo zjištěno, že ani jediná z nalezených stehenních kostí nebyla bez poruchy. Kosti byly zpřeráženy barbary za nelidského mučení při výsleších. Dne 14. května 1945 byly zbytky mrtvých uloženy do jediné rakve a tato byla za velké účasti lidu pohřbena na tršickém hřbitově.

Na místě tragédie byl 31. října 1949 odhalen památník »Zákřovský žalov«. Památník je dílem akad. Sochaře Vladimíra Navrátila, profesora olomoucké univerzity, a arch. Lubomíra Šlapety z Olomouce. Památník vyjadřuje zoufalství ženy nad tragédií devatenácti zákřovských občanů. Podstavec památníku má rozměry boudy. V základech je malá krypta s dubovou rakvičkou, v níž jsou uloženy pozůstatky a popel hrdinů za živa upálených a zbytky ohořelých rohových trámů boudy. V měděném pouzdru je pamětní listina a spisy o tragédii. V pozadí památníku bylo vysázeno do půlkruhu 19 symbolických lip pro vzpomínku na každého z upálených mučedníků. Dnes ale už tam nejsou.

Někde jsem psal, že se nás soudružka učitelka Žeravíková v první třídě ptala, jakou že má vlastně lidský život hodnotu. Stříleli jsme od pasu, jakoukoli částku, aby nám vysvětlila, že lidský život je nevyčíslitelný a jedinečný, a proto všichni jsme povinni ho zodpovědně ochraňovat. Na památníku »Zákřovský žalov« je na podstavci napsáno: »My dali život – vy dejte lásku.«

Občané Zákřova, nad kterými leží krvavý stín vlasovců, si dějiny přepsat nenechají. Mají velmi bolestnou zkušenost. Mimochodem pamětníci vypověděli, jaké vysvobození to bylo, když přijela Rudá armáda a oni mohli oslavit konec války a vypátrat své bohužel nežijící blízké. Je mi to trapné, že to musím psát a zdůrazňovat, ale Rudá armáda byla je a bude na věky věků osvoboditelkou!

Roman BLAŠKO (s využitím archivu OÚ Tršice-Zákřov)

FOTO – autor

 


Jména mučených a zavražděných

Calábek Josef (45 roků) Zákřov

Marek Josef (43 roků) Zákřov

Marek Drahomír (17 roků) Zákřov

Švarc František (43 roků) Zákřov

Švarc Vladimír (16 roků) Zákřov

Ohera Jan (40 roků) Zákřov

Plánička Jan (35 roků) Zákřov

Závodník Miroslav (23 roků) Zákřov

Závodník Jaroslav (21 roků) Zákřov

Glier Antonín (18 roků) Zákřov

Ohera Oldřich (37 roků) Zákřov

Bém Vlastimil (19 roků) Tršice

Wolf Otto (18 roků) Tršice

Pazdera Jan (32 roků) Doloplazy

Přikryl Klement (32 roků) Doloplazy

Jahn Josef (18 roků) Velká Bystřice

Švec František (26 roků) Velká Bystřice

Musil Josef (30 roků) Bystrovany

Žák Jaroslav (24 roků) Brno

23. 4. 2020  Roman BLAŠKO