Kapky deště v karanténě

Prožíváme ukázněně již několikátý týden koronavirové karantény. Náš životní styl se změnil. Z neustálé honby za něčím, ať pracovními úspěchy či za zážitky daleko za hranicemi, jsme najednou v klidu, máme čas na své milé, na činnosti, které jsme v době hektické zanedbávali. Mnozí se vracejí k zahrádkaření, kutilství, šití, vaření a jiným koníčkům. Malují se byty, staví terasy a pergoly.

[o]

Dělá nám radost rozkvetlý tulipán, krásně vonící narcisky, narůstající hlavička salátu. Abychom se mohli těšit i nadále, toužebně čekáme na déšť, který nám velmi chybí. Zdá se, že i dešťové mraky jsou v karanténě a nemohou překročit naše hranice. Sluníčko nám sice zlepšuje náladu, zpříjemňuje dobu karantény, ale příroda trpí nedostatkem vláhy. Snahou zachránit co se dá pomocí závlah, není úplně šťastné řešení, neboť ani zásoby podzemních vod nejsou nevyčerpatelné. Zachycení co největšího podílu dešťových srážek se jeví jako nutnost. Jde o zachycení vody ze střech, udržení vody v krajině budováním různých typů nádrží od sudů až po přehrady.

Karanténa ukazuje, že zvolněné tempo života prospívá nejen mnoha lidem, ale i přírodě. Měli bychom si tuto zkušenost zapamatovat a řídit se jí i v budoucnosti. Mnohým lidem by zvolněné tempo vyhovovalo. Je tu však nebezpečí, že podle pravidel kapitalismu, který je postaven na čím dál větším výkonu a zisku, dopady zvolněné ekonomiky odnesou ti nejchudší, ti nejzranitelnější. Naše úsilí by mělo být zaměřeno, aby nedošlo k brutálnímu snížení mezd, nezaměstnanosti a zvýšení cen, hlavně u potravin.

Musíme doufat, že dešťové kapky nebudou dodržovat dvoumetrové rozestupy a překonají svou karanténu, a tím vlijí novou sílu a naději do našich životů i životů všeho živého na naší zemi. Náhoda přeje připraveným.

Věra ŽIŽKOVÁ, předsedkyně Královéhradeckého KV KSČM

29. 4. 2020  Věra ŽIŽKOVÁ