Kvalita života v socialismu a kapitalismu

V současnosti mnoho politiků mluví o kvalitě života, ale málokterý politik opravdu tento koncept zná. Při studiu na univerzitě jsem se tímto konceptem zabýval v návaznosti na historická období.

Jednoduše řečeno, kvalita života je koncept, který je tvořen indikátory, jako je zdraví, životní prostředí, bezpečí atd. Každá komponenta nám dohromady skládá ucelený obraz kvality života. Je velmi zajímavé srovnat tento koncept v době reálného socialismu a v době kapitalismu. Pokud se koukneme na nejprestižnější žebříček měření kvality života (od WHO), tak jasně vedou levicové, sociální státy ve Skandinávii (na prvním místě bylo v roce 2019 Finsko). Velmi vysoká kvalita života je například v zemích, jako je Kuba. Mnoho měření též ukazuje, že velmi špatně jsou na tom Spojené státy americké. ČR byla letos na krásném 19. místě ze 185 zemí.

[o]

V 60. letech byl objeven tzv. Easterlinův paradox, který tvrdí, že kvalita života není závislá na penězích. Člověk, jenž zbohatne, si na tento stav postupem času zvykne a nastanou u něj starosti, které se mohou pro jiné zdát nicotnými, ovšem pro něj jsou z psychologického hlediska stejné, jako měl před zbohatnutím. Zároveň nad ním začne viset Damoklův meč v podobě toho, že o peníze může někde a někdy přijít. Sami Američané začali spíše než o penězích mluvit o kvalitě života (například prezident Johnson), ovšem svoje cíle v tomto počínání nikdy neuskutečnili.

Na rozdíl od zemí, jako je Česká republika (možno Československo), kde hned v březnu 1948, kdy bylo zavedeno sociální pojištění pro každého, byli lidé upřednostňováni před kapitálem a mohlo docházet k rozvoji a péči o ně. Například bezplatná zdravotní péče nebyla jen vymožeností socialismu, to byla vymoženost celosvětová! A právě díky těmto krokům, kdy lidé získali sociální jistoty a byla nastavena záchranná sociální síť v podobě, že se zde nikdo nemusel strachovat o budoucnost, se tu postupem času kvalita života rozvinula do velmi vysoké míry a výsledky stále přetrvávají.

Spojené státy mohou naivně investovat do zbraní další miliardy. Mohou pokračovat v nechutném bombardování ostatních zemí a bohatství převážet k sobě, čili uskutečňovat kolonialistickou politiku. Mohou odvádět zisk z nadnárodních korporací k sobě. Ale pokud nezačnou ty peníze investovat do vlastních lidí, na to, aby jim zajistily alespoň základní lékařskou péči či školství pro všechny, tak se nikdy v tomto žebříčku nepohnou. Tento žebříček, který je důležitější než ukazatel HDP, USA nikdy nemohou překonat se svojí současnou politikou. My se ovšem můžeme posunout dopředu. První krok lze udělat tím, že v říjnových volbách voliči podpoří KSČM, která všem slibuje minimálně nesmírnou snahu o obnovení potravinové soběstačnosti, bezplatné zdravotní péče, budování krajských institucí a podniků, podporu stipendií pro nadané, zvýšení bezpečnosti či ochranu životního prostředí před korporacemi. Peníze nám život nezlepší, ale vzájemná solidarita ano!

Jan KOROS, místopředseda OV KSČM v České Lípě

11. 5. 2020  Jan KOROS