Koronavirová poznání

Období koronavirové krize přináší zajímavé sociologické jevy. Na jedné straně ohromná vlna solidarity ve společnosti, dobrá práce vlády i krizových orgánů, neskutečné nasazení zdravotníků a dalších součástí klíčové sociální infrastruktury, kteří zachraňují lidské životy a zabránili zhroucení společnosti. Na straně druhé jednotlivci a zájmové skupiny nejhorší mravní pokleslosti, kteří se snaží na krizi ještě vydělávat a spřádají plány, oč všechno žalovat stát, aby pro sebe urvali co nejvíc peněz.

[o]

Přispívají tomu známí strůjci společenského úpadku po roce 1989. Pistolník Kalousek hrozil ozbrojeným odporem či Klaus starší coby otec bezpřívlastkové kapitalistické zvůle a mravní apokalypsy burcuje ke »vzpouře davů«, ač jinak přímou demokracii vždy nenáviděl a občany vnímal jako kmány, jejichž jediným politickým právem a zároveň povinností je poslouchat »svobodně zvolené« pány coby vrcholný výron »demokracie« klausovského typu.

Naštěstí aspoň občas dostanou v médiích prostor i lidé se skutečným intelektuálním i mravním potenciálem. Právník a sociolog prof. Jiří Přibáň, jeden z mála představitelů tuzemské právní vědy s mezinárodním renomé, přednášející na mnoha západních univerzitách, který stojí mj. v čele právně-sociologického centra na Univerzitě v Cardiffu, se v glose na serveru Seznam.cz rovněž vyjádřil k dopadům nynější koronavirové krize.

Prof. Přibáň říká, že současná krize nastolila otázku, »jakou hodnotu má ekonomický systém, který tak špatně platí zdravotníky, pečovatele, všechny ty prodavače a kurýry, kteří v současné složité situaci udržují naši společnost alespoň jakž takž funkční«.

Dle prof. Přibáně bychom se proto měli ptát, »jestli tu hlavní reformu by neměla podstoupit ekonomika a systém, který doposud preferoval bohaté, zvyšoval nerovnosti, zadlužoval domácnosti, a jestli právě dnes nenastal čas na tu změnu, po jaké volá ona španělská lékařka, která se pohoršila nad tím, že zatímco fotbalové hvězdy pobírají miliony, zdravotníci jen pár tisícovek.«

Stoupence hegemonie »volného trhu« a mafiánského kapitalismu jeho slova určitě nepotěší. Těžko je však vypořádají obvyklou frází, že je to »rudý komanč« či »zastánce totality«. A voliči se mezitím mohou podivit, nakolik se socioekonomické uvažování světově uznávaného recentního vědce shoduje s dlouhodobou politikou KSČM a jejími programovými prioritami.

Richard POKORNÝ

13. 5. 2020  Richard POKORNÝ