Absurdní »kauza«

Asi jste zaznamenali v minulém týdnu, že příspěvková organizace Ústeckého kraje - Dopravní společnost Ústeckého kraje (DSÚK) - obdržela nepravomocné rozhodnutí o udělení pokuty za nákup autobusů. I přesto, že média o tom informovala objektivně a věcně, tak i přesto si dovolím mé vyjádření.

O zřízení DSÚK rozhodlo krajské zastupitelstvo v červnu 2017 poté, co bylo na spadnutí ukončení smlouvy na dopravní obslužnost s jedním dopravcem, který zabezpečoval více než 50 procent dopravy v Ústeckém kraji. Dohodli jsme se s tímto dopravcem, že bude dopravu provozovat ještě do června 2019 a do té doby se na provoz připraví krajský dopravce. Ten však provoz začal postupně ukončovat již od léta 2018.

[o]

Hrozilo, že cestující zůstanou na zastávkách, nedostanou se do práce, školy, k lékaři... Management našeho dopravce odvedl obrovský kus práce, když ve spolupráci s krajem v dané době během 14 dnů zajistil dostatek autobusů, aby tohoto dopravce nahradil ve dvou oblastech. To samé se opakovalo ke konci roku 2018 a vygradovalo to nakonec úplným přerušením dopravy ve všech zbývajících oblastech začátkem ledna 2019.

DSÚK tak neměla na přípravu plánované dva roky, ale musela začít fungovat s ročním předstihem. Aby mohla jakákoliv dopravní společnost zajišťovat dopravu, musí mít autobusy. Ty jsme chtěli nejprve pořídit formou operativního leasingu, ale mezi výrobci o to nebyl zájem, takže i přes předběžné nabídky se nakonec do soutěže nikdo nepřihlásil. Následně tedy došlo k přepracování podmínek soutěže na otevřené řízení rozdělené do čtyř kategorií autobusů dle jejich kapacity.

Ani v tomto případě však nebyl zájem velký, ve dvou částech nebyly podány žádné nabídky, ve dvou pak po jedné nabídce. Z důvodu nesplnění požadavků však museli být oba uchazeči vyloučeni.

Jelikož byla DSÚK závislá stále jen na pronajatých autobusech, rozhodla v souladu se zákonem v částech, kde nedostala žádnou nabídku, o vyhlášení jednacího řízení bez uveřejnění. Následně uzavřela rámcové dohody a kupní smlouvy. Tento způsob byl logický vzhledem k tomu, že k zabezpečení dopravy pro naše občany je nutné mít i autobusy.

Proti těmto smlouvám se ÚOHS postavil nakonec s jedinou věcí, kterou označil za diskriminační. Tou je požadovaná velikost nádrže na naftu. Překvapivě tak vyhověl námitce společnosti SOR Libchavy, spol. s r. o., která do svých autobusů ovšem dodává i nádrže větší, než jsme požadovali, a která kupodivu tvrdila, že není schopna dodat požadované autobusy společností DSÚK. Nádrže v hodnotě několika tisíc korun…

Tady vidíte, na jak absurdních základech je celá »kauza« postavená. Jelikož jsme se s takovým rozhodnutím nemohli smířit, DSÚK podala ke Krajskému soudu v Brně žalobu na rozhodnutí předsedy ÚOHS. O této žalobě zatím nebylo soudem rozhodnuto.

Každý, kdo se zajímá o situaci na dopravním trhu v ČR, musí vidět, jak ÚOHS zasahuje do dopravních soutěží vypisovaných i jinými kraji, a to na základě podnětů stále stejných společností. Fakticky žádný kraj tak není schopen soutěž na dopravce dokončit (viz aktuální soutěže v Libereckém a Pardubickém kraji nebo tahanice v jiných krajích).

Proto jsem opravdu rád, že Ústecký kraj prozřetelně přistoupil v roce 2017 k založení vlastního dopravce. Díky tomu můžeme zabezpečit kvalitní a pravidelnou veřejnou dopravu. Přesto se však DSÚK nevyhnula nekončící šikaně ze strany ÚOHS při nákupu autobusů. I výše pokuty je neúměrně vysoká oproti všem zvyklostem a svědčí o snaze poškodit DSÚK nebo Ústecký kraj.

A na závěr musím poděkovat zaměstnancům DSÚK a Odboru dopravy krajského úřadu. Já jsem s těmito lidmi po celou dobu, vše intenzivně řešíme a za jejich rozhodnutími plně stojím.

Děkuji za obrovské úsilí managementu krajského dopravce, kterému se podařilo během velmi krátké doby vybudovat společnost s téměř 400 zaměstnanci na zelené louce, a fakticky se doprava nezastavila.

Velké poděkování patří hlavně řidičům, kteří do toho s námi šli, a hlavně díky nim vše funguje bez problémů.

Jaroslav KOMÍNEK, náměstek hejtmana Ústeckého kraje

14. 5. 2020  Jaroslav KOMÍNEK