Bourat se Praha nebude

Když slyším výroky pražského primátora Hřiba, nemohu si nevzpomenout na jednu větu z jednoho interview královéhradeckého písničkáře Pavla Dobeše. Řekl totiž, pochopitelně s nadsázkou: »...když někdy zapnu rádio nebo televizi, slyším, jaká z nich padají moudra, tak si vždycky říkám: ‚Tu Prahu měli už dávno zbourat'« Skutečně, my, žijící mimo hlavní město, se často ptáme, co zase děsného nám pražští šéfové vymyslí a za co se jednou budeme muset stydět my všichni, ať již žijeme v jižních Čechách, na jihu Moravy anebo třeba na severu republiky.

[o]

Zvláště ty poslední myšlenky pana Hřiba bych připomněl. Měla by se zapsat »zlatým písmem« mezi hlouposti století. Pokud jde o Sovětský svaz, je prý třeba »na něj pohlížet také jako na jednoho ze strůjců tohoto nejkrvavějšího konfliktu v dějinách lidstva, který byl po první dva roky války spojencem nacistického Německa«.

Nedivím se, že nejen soudní lidé, nezaslepení současnou propagandou, jsou rozhořčeni, ale i historici, jako je Jan Rychlík z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Ten mu odpověděl: »SSSR válku nevyvolal, to je nesmysl. Ale i kdyby ji vyvolal, tak by to z hlediska nás Čechů vůbec nevadilo. Válka byla totiž ve skutečnosti pro Čechy v roce 1939 jedinou možností, jak obnovit státní samostatnost. Česká otázka nebyla po vzniku protektorátu totiž řešitelná jinak než válkou. Stála mnoho životů, ale jinak to nešlo.«

Také další historici Hřibův názor odmítají. Stačí se trochu zabývat historií, pak by pan Hřib věděl, kdo si přivlastnil ve dvacátých letech území na východě, která mu národnostně nenáležela, a to i přes rozhodnutí představitelů Dohody, tedy přes tzv. Curzonovu linii. Kdo v době, kdy polská vláda utekla z Varšavy do Rumunska a nacisté rychle postupovali směrem na východ, přišel zachránit své národnostně totožné obyvatele před nacisty a vstoupil do míst, která podle Curzonovy linie mu skutečně patřila. A netýkalo se to jen Ukrajinců, ale i Bělorusů a Litevců. Je moc velký rozdíl v tom, že po roce 1945 jsme my opět mohli obnovit v původních hranicích předmnichovskou republiku, a ne čekat, až někdo prohlásí Mnichov za nulitní, a že to bylo naše právo – to na okraj. Měl by vědět, že ani Francouzi to nechápali jinak, když se Alsasko a Lotrinsko stalo opět součástí Francie – to také pro srovnání. Jen už v těch dobách nebyla válka.

Moderní klišé opakované režimními propagandisty nám tak pan Hřib znovu připomenul.

Primátor Hřib není Pražák, přišel sem před jedenácti lety z moravského Slavičína, aby tu nejen studoval, ale »poučoval svět«. Nezná historii města, nemá k němu poměr. Možná proto zpochybňuje i osvobození Prahy, ale spíš si myslím, že je jen »hlásnou troubou« těch, kteří chtějí pro své cíle narušovat mír a vzájemnou spolupráci.

A pokud jde o Rudou armádu? Nebýt jí, těžko by jeho prarodiče, tam pod vizovickými vršky, se mohli nadechnout ke svobodě, anebo pan Hřib zpochybňuje i to, že díky sovětským vojákům a jejich zdejším spojencům byli svobodní? Nebo i tady se obyvatelé jihovýchodní Moravy osvobodili sami? Pak před nimi klobouk dolů. Jenže pravdou je, že přechod zdejších hor a osvobození i v této části Moravy stál Sovětský svaz tisíce životů a Hřib by měl s pokorou a bez pokrývky hlavy se jim poklonit. A to se týká i konce války v našem hlavním městě.

Mimochodem, město Praha za takové Hřiby nemůže, to jen voliči, kteří nepochopili, kam je vedou. Takže se bourat nebude.

Filip ZACHARIAŠ, předseda OV KSČM Vyškov

15. 5. 2020  Filip ZACHARIAŠ