Stále opakované lži a výmysl Respektu

V úterý ráno jsme z České televize uslyšeli onu stále opakovanou lež. Prý tři pražští politici jsou ohroženi ruskou stranou. Důvodem je informace, že jeden ruský diplomat údajně k nám přijel s úkolem zavraždit ony politiky a někde v zavazadle měl mít jed ricin. Jak se však tajné služby dozvěděly o onom »diplomatu s ricinem«? Z Respektu. Stačil jediný článek a bylo to tu. Všichni dostali strach, a tak za peníze našich poplatníků, jak se dnes často říkává, těm třem poslali ochranku. A starostovi Kolářovi dokonce doporučili, aby se někde skryl. Akce vyšitá jako z »bondovek«. Chybí jen James Bond, který by nakonec přesnou střelou odstranil »zlého diplomata«. Poněkud přitažené za vlasy? Jistě. Ale bohužel taková je skutečnost. Jen ten Bond tam nepatří.

[o]

Nemohu pochopit, že pro všechny naše »hlavy pomazané« provokující Respekt je zdrojem informací, jimiž nedisponovala Policie ČR a její zvláštní služby. Spíš si myslím, že jde o akci, kterou vymysleli jinde a Respekt se stal jen jejich hlásnou troubou. Jistě, v kanceláři šéfredaktora si nyní redaktoři mnou ruce a připíjejí si na to, jak uspěli.

Česká televize při této příležitosti zopakovala i slovní útok na osobu maršála Koněva. Prý sice velel vojskům, která nás osvobozovala, ale později, což vyšlo nyní najevo(?), »potlačil maďarské lidové povstání«. Tisíckrát opakovaná lež se stává pravdou. Tak alespoň soudil Joseph Goebbels. Koněv byl v té době sice vojenským šéfem Varšavské dohody se sídlem v Moskvě, ale těžko mohl z této funkce splnit rozhodnutí vrcholných politiků. Velet musel někdo jiný, kdo právě tehdy byl v Maďarsku. Mimochodem, horthyovské Maďarsko patřilo k fašistické koalici, jež zaútočila na SSSR. V onom roce 1956, jak si lze přečíst na internetu, od náčelníka generálního štábu Sovětské armády Vasilije Sokolovského příkaz k ukončení krveprolévání, které přerostlo až k fašistickému běsnění, byl předán veliteli sovětských vojsk v Maďarsku generálu Pjotru Laščenkovi. To, co se tady tehdy dělo, se totiž mohlo rovnat »bílému teroru« po nástupu admirála Horthyho k moci. O hrůzách z budapešťských ulic ostatně informoval i západní tisk.

O Koněvovi může být řeč v této souvislosti jen jako o vrchním vojenském představiteli Varšavské smlouvy. V Maďarsku šlo o záchrannou akci, která nebyla v kompetenci Varšavské dohody, o právo vítězné mocnosti zasáhnout. Proto rozhodnutí Sokolovskému předával nikoli Koněv, ale ministr Žukov. Koněvovo jméno mohlo být uváděno jen v souvislosti s Aliancí a ta se akce neúčastnila. Nezpochybňuji, že byl o akci informován, ale přikázat potlačení krveprolévání v Maďarsku nemohl.

Lež tedy v obou mnou zmíněných případech se stále používá jako »kladivo na čarodějnice« (viz spisek tohoto jména), jako tomu bylo za velkých inkvizitorů. Ale stejně jako autoři zmíněného spisku se stali synonymem pro lež a nenávist, se tak stane i těm, kteří dnes převypravují historii a snaží se nám svou verzi vsugerovat.

Václav ŠENKÝŘ, předseda kontrolního výboru města Děčína (KSČM)

15. 5. 2020  Václav ŠENKÝŘ