Druhá světová lávka

Ne, není to překlep, chyba korektora, nejsem dyslektik. V poslední době jsme si připomněli mnoho výročí, která bychom klidně mohli minout, kdyby se nestala. Mám na mysli zejména 75. výročí ukončení nejkrvavějšího konfliktu v dějinách lidstva. Mám na mysli druhou světovou válku, v níž zemřelo více než 60 milionů lidí.

Každého zmařeného života je škoda. I proto mě zaráží zvláštně načasované pohrdání oněmi životy. Prohlašovat v dnešní době, kdy mnoho pamětníků a účastníků druhé světové války zemřelo, nebo, chcete-li, jsou ve velmi pokročilém věku, že Rudá armáda přišla k hotovému, že nebylo co osvobozovat, je vzhledem k padlým sovětským vojákům poněkud nemístné. Docela jsem to čekal, protože můj - bohužel - pražský primátor Hřib svým poklonkováním a ohýbáním svého prolezlého hřbetu vůči nejproradnějšímu paktu NATO vlastně nepřekvapil. Překvapení však u mě nastalo v případě jeho názorového soukmenovce, extravagantního Pavla Novotného. Pomník vrahům nevinných dětí, kteří se na konci války z čistě zištných důvodů přiklonili na stranu už jasných vítězů, to považuji za naprostou zoufalost.

[o]

Stejně jako tito dva duševní ubožáci, bohužel, jedná i další přisluhovač a přepisovatel dějin, starosta Kolář. Všichni tři mají policejní ochranu, kterou platím já, i vy, ze svých daní. Je úsměvné, že před někým, kdo prý přicestoval s jedem vlastně otrávit něco, co už je tak otrávené, že se to prostě otrávit nedá.

Nemám strach o to, že bude pan Novotný zvolen znovu starostou. To se nestane. Pak přijde někdo nový, snad nový, ne Novotný, a tuto zoufalou skulpturu odstraní a dá k dispozici neexistujícímu muzeu, možná to muzeum doporučí pan Kolář, protože on jediný ví.

Pokud jsem mluvil o strachu, pak bych chtěl říci, že o strachu naprosto alespoň pro mě jasném a dobře načasovaném. V hlavní roli s Německem, které se snaží bagatelizovat svou roli ve světové válce.

Bojím se toho, že jednou děti ve školách budou slyšet, že druhá světová válka nebyla, bojím se toho, že vlastně Prahu hrdinně bránily německé jednotky SS společně s vlasovci a že díky přesile byly nuceny ustoupit náporu sovětských vojsk a maršálu Koněvovi. Za mě byli vlasovci zrádci svého národa, kteří se neštítili těch nejhorších zvěrstev, byli asi na stejné úrovni jako jednotky SS. Neštítili se ničeho, čím by si zachránili svůj podlý život zrádce národa. A pro takové lidi je jen jediný trest. Bohužel u nás v Praze je to pomník.

Možná vynechejme pomníky, ale ještě něčeho se bojím, aby ve finále nebyla v učebnicích druhá světová válka spíše onou lávkou, která má být pro již zmiňované přisluhovače a Německo spíš tou lávkou přes rozvodněný potok. Nechme je společně na druhé straně toho potoka. Třeba uplavou. Nepomáhejme jim tu lávku stavět.

Pavel JÁCHYM

15. 5. 2020  Pavel JÁCHYM