Rudá záře nad hnojem?

Ostrava není Praha. Toto motto, které jsem si vyměnila v mailové poště s přáteli z Moravskoslezského kraje, chtělo vystihnout morální profil velké části obyvatel tohoto kraje a Ostravanů zvláště, kteří si letos mnoha akcemi upřímně připomněli 75. výročí osvobození od fašismu a Ostravsko-opavské operace Rudé armády - největší a nejkrvavější vojenské operace na území současné České republiky. Ostravané uskutečnili pochod »Nesmrtelný pluk«, byť vzhledem k pandemii v omezené míře, a na výročí osvobození Ostravy někteří z nich vytvořili v Komenského sadech před památníkem Rudé armády zajímavou až dojemnou kompozici. Stojící lidé rozvinuli bílé stuhy, a vytvořili tak nápis vyjadřující dík za osvobození, což shora nasnímala kamera připevněná k dronu. Nová hezká tradice? Kdoví.

[o]

Jenže už na blízkém Opavsku, jehož metropole »bílá Opava« byla v důsledku úporných bojů s německými okupanty prakticky celá zničena, žijí lidé, kteří se svými názory na události staré 75 let i na jejich současnou připomínku mohou klidně přiřadit k »věhlasnému« pražskému triu přepisovačů historie. V opavském regionálním tisku Region Opavsko s datem 12. května se mohli čtenáři dočíst o »rudé záři nad hnojem«. Zdá se, že autor článku Zdenek Jeník zná ze své školní docházky Zápotockého knihu »Rudá záře nad Kladnem«, která ho inspirovala – avšak ne v pozitivním slova smyslu, nýbrž proto, aby znectil slušné lidi. Oč jde? Autor zostudil majitele firmy Agroland ve Štěpánkovicích pana Bernarda Žídka, který k uctění vojáků Rudé armády padlých při osvobození naší země a speciálně pak Ostravska vztyčil ve dnech výročí v areálu své firmy, společně s vlajkami ČR a Ruské federace, také sovětskou vlajku se srpem a kladivem. Tedy pro každého, kdo zná historii, symbol vítězství ve druhé světové válce.

Ne tak pro pana Jeníka, jenž počin pana Žídka - podle mě hezký příklad úcty osvoboditelům - označil za provokaci a zakázanou propagaci komunismu. Pak ve svém zamyšlení snesl klasické již tisíckrát omleté »argumenty«, že »podivnou absurditou naší reality je, že zatímco v Německu není představitelná existence NSDAP, u nás se KSČ(M) svojí tichou podporou podílí na vládě«. Zdenek Jeník to vnímá jako dvojí metr, který »nahrává pošukům, kteří beztrestně provokují vyvěšováním sovětských vlajek a jejich argumentace je přitom trapně děravá«.

Odhlédnu od zlolajného spojování NSDAP a komunistů. To je obehraná písnička. Komunisté byli první obětí programu NSDAP, prvními vězni hitlerovců. Nacismus se svými genocidními plány na likvidaci celých skupin obyvatelstva a celých národů, s touhou ovládnout svět, nechat žít jen germánskou rasu a ostatní - dle jeho měřítek »podlidi« - fyzicky zahubit nebo zotročit je přesným opakem osvoboditelské mise Sovětského svazu, která výše uvedené hrůzné úmysly zastavila. A symbolem tohoto vítězství je také rudý prapor se srpem a kladivem, vyvěšený před 75 lety na Reichstagu. Vysvětlení pana Žídka není tedy »trapně děravé«, naopak logické. Je totiž založené na historické skutečnosti.

Bludy podobné těm, které stvořil pan Jeník v místním tisku, jen odhalují, že někteří lidé se i po tři čtvrtě století nehlásí k vítězům této války. Pak mi tedy vychází, že stojí na druhé straně.

Monika HOŘENÍ

16. 5. 2020  Monika HOŘENÍ