Na tom dějezpytci nic nezmění

Osm »historiků« z ÚSTR a havloidních dějezpytců nám ve svém prohlášení poněkud »převyprávělo pohled na historii«. Dozvěděli jsme se například, že žádná Velká vlastenecká válka nebyla, ale že každý národ, Ukrajinci, Bělorusové, Rusové a další národové země, která se tehdy nazývala Sovětský svaz, pouze bránili své domovy, protože stalinský SSSR nenáviděli. A dále Koněv, Žukov a jiní byli jen »Stalinovi lokajové« a jejich armády nic neosvobozovaly, ale jen připojovaly ke stalinskému dominiu a držely pak silou ve stalinském bloku.

[o]

Zajímavé myšlenky, nemyslíte? Hodné starosty jedné pražské čtvrti. Ale jsou i jiní potentáti, kteří si historii u nás pletou s pohádkami a legendami na smyšlená témata. Proč by osmička dějezpytců nemohla jim nabídnout »historizující podklad«? Ano, proč? Jestliže není síla, která by se autorům postavila, protože každý seriózní badatel má před očima osud pisatele Husákova objektivního životopisu a jeho »odstřižení« od grantu a skutečné historické práce?

Jak je to však s těmi »Stalinovými lokaji« a mocenským ovládnutím středoevropských a východoevropských zemí? Především, posádky sovětské armády zůstaly po válce ve zmíněných zemích jen v Maďarsku a Německu, v Polsku pak jen kolem železničního koridoru. U nás ani v Rumunsku, Bulharsku, či Jugoslávii tehdy nikoli. A »oni lokajové«? Byli snad Eisenhower, Patton a další »lokajové Roosevelta«? To, že plnili po svém úkoly vrchního velení, v jehož čele stál Stalin, bylo spojeno jen s okupací dalších a dalších regionů? Ne tedy se snahou odrazit krutého nepřítele a porazit ho? To ovšem znamená, že autoři zmíněného dokumentu spíše fandí hitlerovské armádě, která chtěla jen smést »stalinský režim« a přinést pořádek. To, co však přinášelo s sebou ono vraždění, mučení, hrůzy, byl zřejmě jen politováníhodný exces.

Pak je tu zpochybnění termínu »Velká vlastenecká« a jeho nahrazení slovy »Rusko-německá válka«. Proč však i Sibiřané, Arméni, Turkmeni se hlásili do Rudé armády dobrovolně? Byl jsem v těch zemích a často se setkal s těmi, kteří dokonce osvobozovali Prahu či jiná místa východní části naší vlasti. Mluvil jsem brzy po válce s bývalými rudoarmějci i v Kyjevě, Mogilevu, Vitebsku i Orše, Tule či Novgorodu a necítil jsem, že byli do něčeho nahnáni, a ani to, že by museli chránit jen své domovy. Bojovali za svou zemi, stejně jako dávní jejich předchůdci pod velením Kutuzova. Podle zmíněných dějezpytců i on byl lokaj, tentokrát cara Alexandra. Bylo to však skutečně tak?

Tehdy většina lidí v Sovětském svazu, bez ohledu na národnost, nejen Rusové, byť měli rozhodující slovo, se spojila k obraně své vlasti, proto Velká vlastenecká válka. Stejně jako nevolníci z let napoleonovských válek se postavili za tehdejší, pro ně nepříznivý režim. »Bojovali«, jak uvedl nositel Nobelovy ceny za literaturu Michail Šolochov, »za vlast«. Na tom čeští dějezpytci nemohou nic změnit.

Jaroslav KOJZAR

3. 6. 2020  Jaroslav KOJZAR