Výzva novinářům, sdělovacím prostředkům po 30 letech svobody

Žádám novináře, sdělovací prostředky, pište, vysílejte pravdu a neřešte extrémy, ale každodenní problémy. Už několikrát při čtení či poslouchání současných zpráv jsem si uvědomil, že pravda a láska, jak jsme slýchávali v roce 1989, nezvítězily. Chtěli jsme demokracii, ale máme chaos, anarchii, neprávní, rozkradený stát, kterému dokonce už nepatří ani jeho pitná voda a zisky z ní jdou za hranice našeho státu.

[o]

Každý den můžeme slyšet v rádiu, vidět v televizi, jaká pravda vítězí. A mnohým nám to připadá, že to není pravda, která má na televizní obrazovce hlavní slovo, ale že je to lež. A jdeme až k druhé světové válce, o které se dnes dozvídáme takové věci, že se musí všichni mrtví z německých koncentráků, naši, ruští vojáci a partyzáni, kteří padli za naši svobodu, v hrobě obracet. Neslyšíme, nevidíme v televizi než extremisty, starosty z Prahy, kteří ji nezažili, ale vědí nejlépe, jak to všechno na konci II. světové války bylo. Mnozí dnešní pravdoláskaři nezažili ani rok 1968, ale mohou se k němu vyjadřovat, zatímco ti, co tu dobu prožili, nejsou slyšet ani vidět. Pravda pomalu umírá a zločin dostává prostor ve sdělovacích prostředcích? Tak to opravdu všichni novináři chtějí? Neslyšíme nic jiného, než že jsme tu měli totalitu a nic jsme nemohli, protože tu vládli komunisté.

Je třeba si však uvědomit, a to se mi zdá, že dnes nechce nikdo slyšet, že vše souvisí se vším. Jak to skutečně bylo, to píše anglický novinář Steven Steward ve své knize napsané podle archivních podkladů z té doby, které si vyhledal v evropských archívech. Svou knihu nazval Výbušnina, Zločiny komunismu a CIA. Když jsem si Výbušninu přečetl, musel jsem se sám sebe zeptat, proč tuto knihu z roku 1974 komunisté nepřeložili dříve, ale dostala se na náš trh až téměř za 20 let. Mně z toho, co jsem se dočetl, vyplývá jediné. Vždy se někdo brání a někdo škodí. Doporučuji si knihu přečíst a udělat si vlastní názor. Věřím, že se shodneme.

Dnes se nedovoláte práva. Jinak by nevznikl Manifest – Institut Aleny Vitáskové, který popisuje velmi konkrétně současný stav justice i policie a požaduje odvolání nejvyššího státního zástupce. Oslovil dokonce ministryni spravedlnosti, ale ta poslouchá zřejmě jiné zdroje, ale co se skutečně v České republice děje, to jí nezajímá? Pravda a láska nevítězí. Vítězí, a nejen u nás, zlo a nenávist. Nebo se líbí našim občanům náš vzor demokracie v USA, kde již několik dní probíhají protesty, rabování, zatýkání protestujících?

Navrhuji všem novinářům, aby zvážili, jaké demokracie jsme dosáhli, a o tom aby pravdivě psali a mluvili. Ptejme se, kde jsou bývalé naše úspěšné státní podniky a kolik podvodů při rozkrádání státního majetku bylo vyšetřeno a potrestáno. Některé státní podniky nebyly zaplaceny a neoprávněně ještě dnes vynášejí zisky těm, kteří nám slibovali demokracii a pomlouvali komunisty.

Dejte více prostoru ve veřejných sdělovacích prostředcích těm, kteří budou mluvit pravdu. Nehledejte jen senzace a nedávejte prostor jen psychopatům, protože tím přenášíte do společnosti pouze negativní nálady. Občané ČR si zaslouží pozitivní energii a naději, že bude lépe. Děkuji vám.

Václav PRINC

3. 6. 2020  Václav PRINC