Nebezpečné nápady poslance za ANO

O podobě péče o ohrožené a opuštěné děti se v Česku diskutuje léta, shoda na ní ale není. Česko za velký počet dětí v ústavech a roztříštěnost péče kritizoval v minulosti také Výbor OSN pro práva dítěte i další organizace. Debata o kojeneckých ústavech se v posledních letech opakovaně vrací. S návrhy na jejich proměnu přišel v minulosti například ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek (TOP 09), řešila je i vláda Bohuslava Sobotky – nicméně bez úspěchu. Slib zrušit kojenecké ústavy a vytvořit zařízení rodinného typu pro děti, které je těžké umístit do rodin, slibovalo hnutí ANO 2011 i ve svém volebním programu v roce 2017.

[o]

Letos v únoru sdělilo ministerstvo zdravotnictví novinářům, že by ministerstva práce a zdravotnictví měla do konce roku 2020 připravit návrh, jak bude péče o ohrožené děti do tří let vypadat. Ministerstvo práce následně uvedlo, že by transformace měla začít až od roku 2023. Nelehká problematika nyní spadá pod tři resorty. Dětská centra, dříve kojenecké ústavy, má na starosti ministerstvo zdravotnictví, dětské domovy pro starší děti a výchovné ústavy ministerstvo školství a dětské azylové domy, pěstouny a pomoc rodinám ministerstvo práce a sociálních věcí.

V roce 2017 u nás fungovalo 26 domovů pro děti do tří let a jedno centrum. Za celý rok přijaly 1490 dětí, dvě pětiny z nich ale ze sociálních důvodů z rodiny. Jednalo se hlavně o nevhodné bydlení, předluženost a nezaměstnanost. Zástupci některých organizací na pomoc dětem poukazují na to, že o umístění dítěte do zařízení často žádají sami rodiče. Podle ÚZIS se předloni zhruba sedm z deseti propuštěných dětí po pobytu v kojeneckém ústavu vrátilo domů. Do náhradní rodiny se dostalo 14 procent dětí a do dětského domova pro starší děti se přesunula desetina. Procento dětí šlo pak do domovů pro postižené. Je třeba zdůraznit, že zdravotně postižené děti, které jsou bohužel tzv. neumístitelné do náhradní péče, zůstávají v ústavech i v jiných zemích, jen se nejmenují »kojenecké«. Podobně problematická je i péče o romské děti.

Do Poslanecké sněmovny nyní zamířila novela poslance Juchelky (ANO 2011), která by v konečném důsledku měla vést k zániku kojeneckých ústavů. Stát by podle ní měl pomoci dětem vrátit se do biologické rodiny, případně je předat do péče pěstounů. Vedle toho by měla vzniknout Centra komplexní péče pro děti s vážným onemocněním, která by pomáhala rodinám s nejvážnějšími případy. Kromě podpory rodinám při denní péči nebo pomoci přímo v rodině by tato centra disponovala i lůžky – maximálně deseti – pro případy zdravotnicky oprávněné dlouhodobé hospitalizace. Oproti současnému stavu by do těchto center nebylo možné – a to ani soudně – umístit děti ze sociálních důvodů nebo kvůli lehčímu zdravotnímu znevýhodnění.

KSČM se dlouhodobě zabývá problematikou ohrožených dětí a upozorňuje na nebezpečí neuváženého rušení ústavní péče pro děti do tří let. Je nepřijatelné, aby se tak navíc dělo poslaneckou iniciativou bez řádné objektivní diskuse s odbornou veřejností a bez využití dlouholetých zkušeností pracovníků dosavadních Dětských center. Je přitom alarmující, že se zvyšuje počet dětí, které jsou do ústavní péče umísťovány ze sociálních důvodů, a stát nechce, nebo neumí rodičům efektivně pomoci. Tady je třeba začít. Všichni máme zájem na tom, aby každé dítě bylo šťastné a vyrůstalo v milující rodině. Kvapné rušení ústavní péče ale není tou správnou cestou.

Soňa MARKOVÁ, stínová ministryně zdravotnictví za KSČM

5. 6. 2020  Soňa MARKOVÁ