Případ »Milada Horáková«

KSČM již několikrát vyjádřila své negativní stanovisko k nejvyššímu trestu, který jí byl udělen. Byla ovšem doba, kdy po válce se zvýšilo napětí mezi nově vzniklými bloky a obě strany řešily některé problémy jinak, než podepsaly v roce 1948, tedy ve Všeobecné deklaraci lidských práv a svobod. To se týkalo zemí Východu, stejně jako zemí Západu. Napětí, které vzniklo zvláště po Churchillově vystoupení ve Fultonu a při přijetí Trumanovy doktríny »o zadržování komunismu«, vrcholilo v období, kdy »deklarace« vlastně přestala být dodržována. To se projevilo nejen v přijetí represivních zákonů na Východě, ale i např. v McCartyho »honbě na čarodějnice« v USA, v rehabilitaci Frankova režimu ve Španělsku ap. Do tohoto období spadá také proces s Miladou Horákovou. Její protistátní činnost, podle tehdejšího chápání protistátní činnosti, byla doložena (po roce 1990 to přiznal i režimní tisk, i když slovo »protistátní« nahradil slovem »protikomunistický« a dodatečně ji zařadil jako účastnici tzv. třetího odboje), proto také byla odsouzena, ovšem k trestu, který neodpovídal charakteru její činnosti, jež byla zřejmě více špionážní než ozbrojená. Dnes je Milada Horáková hodnocena jako oběť tzv. »komunistického režimu«, i přesto, že z pohledu tehdejších zákonů se provinila.

[o]

KSČM však odsuzuje její tehdejší potrestání rozsudkem smrti. Upozorňuje zároveň na to, že zmíněné represivní zákony vznikly až poté, co ze Západu přišedší rychle vyškolení agenti začali na našem území vraždit, plnit špionážní úkoly a ničit hodnoty. V odpovědi byla použita až přehnaná represe a došlo k řadě velmi sporných procesů a rozsudků. Je třeba ovšem připomenout, že prvními zavražděnými v této tzv. »studené válce« agenty vyškolenými za našimi západními hranicemi byli již v květnu 1948 v Praze štáb. stržm. Procházka, vedoucí oddělení ÚV KSČ Schramm a stržm. Lepší v Karlových Varech.

KSČM nadále odsuzuje politiku »oko za oko«, což se týká i rozsudku s Miladou Horákovou.

Jaroslav KOJZAR

26. 6. 2020  Jaroslav KOJZAR