Byl jednou jeden...

Byl a je. Proslavil se lecčíms. Zdá se však, že do análů nového písmáka Kosmy, bude-li někdo takový, se dostane i jím zcela nedávno vyslovená věta. Vyřkl ji v souvislosti s pozváním Slováků od premiéra do českých zemí v Lednicko-valtickém areálu. Ten pán, tedy »ten jeden«, trochu se ve výslovnosti opiče po Babišovi, vyřkl: »Zámok, který jsme, my komunisti, ukradli Lichtenštejnům.« Doposud jsem nevěděl, že onen »jeden« byl »také komunista«. Byl asi, když to tvrdí. Anebo se o to pokoušel a oni, ti předlistopadoví, ho možná mezi sebou nechtěli a on se přece tak i v té době snažil.

[o]

Ale je tu další část věty – Lichtenštejnové. Chudáci, tedy ti před sedmdesáti pěti lety a ještě dříve. Hlásili se k Němcům? Hlásili. Byli Němci, vždycky byli Němci. I za Perchty z Rožmberka, jíž ani na otop její manžel, pán z Lichtenštejna, nedal v zimě peníze, i hlad s dětmi mívala, jak píše ve svých srdceryvných dopisech bratrovi na Krumlov. Pak jeden další z tohoto rodu rozhodl o popravě 27 českých pánů na Staroměstském rynku. I bubny k tomu zněly. Tři sta let vítězství nám měl připomínat Mariánský sloup postavený kousek od Krocínovy renesanční kašny. Ta kašna už není. Replika sloupu v době koronavirové znovu nám hrozí svým prstem. Nejen však místu, kde stávala šibenice, ale i Janu Husovi – jistě by s tím souhlasil i věhlasný poslanec Schwarzenberg, předchůdce dnešního Karla, který dštil hromy a blesky ve Sněmovně, kam doputovaly pokusy tehdy Husa přece jen poněkud vyzdvihnout. Nejde o Schwarzenberga, byli i Lichtenštejnové, kterým Hus nevoněl. A po pobělohorské exekuci majetek Lichtenštejnů se dál mohl rozšiřovat a rozšiřoval se. Museli být přece odměněni.

Pak je tu třetí bod ze zmíněné věty. Komunisti to byli, alespoň podle »onoho«, kdo vlastně chudáky Lichtenštejny přivedli na buben a oni pak snad dokonce měli hlad. Tak to myslel »onen pán«? Možná, i když, jak vidno i po Velké válce, uměli v tom chodit a na rozdíl od mnoha dalších hlav pomazaných spíš získali, než tratili. A ta druhá světová? I ji bylo třeba přežít. Byli přece Němci. Když skončila a proti Němcům byly namířeny prezidentské dekrety – a pokud vím, dr. Beneš komunistou nebyl, ani jeho rádci, kteří je připravovali – snažili se dosáhnout znovu na majetek.

Komunisté s dekrety jistě souhlasili, ale nebyli jejich tvůrci. Ty dekrety se totiž připravovaly ještě za války v Londýně a Londýn, jak známo, nebyla Moskva, kde bylo válečné sídlo komunistické emigrace. Prostě podle oněch dekretů byl »sudetským Němcům« majetek zkonfiskován. Na rozdíl od obyčejných »sudeťáků« seděli Lichtenštejnové klidně ve Vaduzu a nemuseli pracovat na rolích dávajících obilí na chléb. Pak ale přišla doba, kdy jim a jim podobným, dvěma stům rodinám, po omluvě Václava Havla, udělili pánové Bratinka a Ruml občanství a vůbec nevadilo, že tím vlastně nabourávají zmíněné dekrety odsouhlasené v globálu samotným Churchillem, pochopitelně později i Postupimí. A tak bývalí majitelé zámků, usedlostí, lesů a polností začali tvrdit, že jejich předci byli vlastně vždy proti Hitlerovi a že se jim děje křivda. Někteří v podivných soudních stáních uspěli, jiní se dodnes soudí o majetek a využívají všech možných cest a tvrzení, jak by k němu přišli. Také Lichtenštejnové, a není to tak dávno, se pokusili dokonce obstavit určitou část našeho majetku, který se v té době nalézal v zahraničí. Nevyšlo jim to. Soudy se nepodařilo přesvědčit. Nevzdali se však. Jinou cestičkou se chtějí proto dostat k miliardám. Mají své přímluvce, jak vidno, i u nás v parlamentu. Jak jinak hodnotit slova »onoho muže«? I když komunisté v tom první housle, tedy ti pováleční komunisté, nehráli. Proto se divím, že se neozval někdo z těch, kteří se hlásí za pokračovatele předúnorových stran, ty tvůrce revolučních zákonů, jež nakonec měly svůj vrchol v odsunu. Jen Lichtenštejnové odsunuti nebyli. Nesídlili totiž v českých zemích. Tady si jen chtěli přivlastnit miliardový majetek, který jim, ale nikoli »po právu«, patřil.

Takže »byl jednou jeden«, kterému se dostává hodně prostoru v médiích. Jmenuje se, ale vždyť to všichni víte...

Jaroslav KOJZAR

1. 7. 2020  Jaroslav KOJZAR