U vatry i pomníku připomněli SNP

Hrdinné Slovenské národní povstání (SNP), jehož 76. výročí jsme si v sobotu připomněli, bylo největším ozbrojeným vystoupením protifašistických sil na území Slovenska. Dopoledne se tak stalo na Olšanských hřbitovech u pomníku Jana Švermy, symbolická Vatra SNP se konala na koupališti v Duchcově.

Účastníky přivítal a význam SNP připomenul předseda OV KSČM Teplice Tomáš Zíka. Poté se ujala slova poslankyně Hana Aulická Jírovcová, která představila přítomné kandidáty do zastupitelstva Ústeckého kraje – lídra Radka Černého, č. 5 Tomáše Zíku, č. 8 Jaromíra Kohlíčka, č. 18 Jitku Hanouskovou, č. 22 Soňu Pulerovou a č. 39 Irenu Kořanovou.

Akci podpořili tradičně místostarostka Litvínova Erika Sedláčková, teplický zastupitel Lubomír Škarda, předsedkyně Levicového klubu žen Teplice Nataša Schalková, která se spolu s členkou VV OV Hanou Stuhlovou postarala o občerstvení.

»Mezi účastníky zavítal i starosta města Zbyněk Šimbera. Kromě domácích duchcovských s místostarostou Stanislavem Strohmeierem byli mezi účastníky Vatry zástupci z Teplic, Bíliny, Krupky, Oseka, Proboštova a Litvínova. Kandidáti všem rozdali skládačku volebního programu, kalendáříky a tužky. Protože šlo jen o symbolickou vatru, vyfotili se u ní všichni přítomní, ale nebyla zapálena. Celým podvečerem se nesla příjemná přátelská atmosféra doprovázená Prima Flámem,« uvedla pro Haló noviny Jitka Hanousková.

Důstojné připomenutí 76. výročí SNP uspořádala Komise mládeže Praha v zastoupení předsedkyně Petry Prokšanové společně s představiteli KV KSČM v Praze Viktorem Pázlerem, Ivanem Hrůzou a s kandidátem do Senátu na Praze 5 Romanem Blaškem.

»Ačkoliv povstání neskončilo podle optimistického scénáře a bylo po pár měsících nacisty potlačeno, mělo obrovský morální, politický i vojenský dopad. Především proto, že ukázalo, že přes existenci klerofašistického Slovenského státu většina Slováků s myšlenkami fašismu nesouhlasí a je ochotna se jim postavit se zbraní v ruce. Jedním z bojovníků SNP byl i Jan Šverma, u jehož sochy jsme se symbolicky sešli. Stejně jako jeho pomník, rozkvetly po celém Slovensku v těchto dnech stovky a tisíce pomníků padlých hrdinů SNP, a to nejen na středním Slovensku, kde byly boje nejprudší. Jan Šverma však nebyl jen odvážným mužem SNP. Byl právníkem, komsomolcem, odborářským předákem, partyzánem, ale i hrdým Slovanem, vlastencem i internacionalistou, vypravěčem napínavých příběhů a oblíbeným společníkem se smyslem pro humor,« řekla Prokšanová.

[o]

Tak na něho vzpomínali jeho blízcí, kteří vstoupili do jeho – pouhých 43 let dlouhého – života. Šverma přišel na Slovensko, aby jako komunistický poslanec podpořil úsilí slovenského lidu stavějícího se na odpor nacismu. Prokšanová dále připomenula, že krátce před 10. listopadem 1944, kdy vyhasl jeho nadějný život, byl vyzván k návratu do Moskvy. Odmítl se slovy: »Celý život bych se musel stydět, kdybych opustil slovenský lid v okamžiku tak vážného nebezpečí. Přijel jsem na Slovensko nejen pronášet projevy a psát články, ale i bojovat se zbraní v ruce.« Toto rozhodnutí se mu stalo osudným a 10. listopadu 1944 při ústupu partyzánské jednotky přes vrchol Chabenec zemřel zimou a vyčerpáním. Slovenské národní povstání hodnotil Jan Šverma především jako boj za obnovení Československa: »…boj slovenského lidu je nesmírným přínosem pro celý náš československý osvobozenecký boj, pro společný boj všech našich národů proti společnému nepříteli a za společný cíl – za lidovou demokratickou sociálně i národnostně spravedlivou Československou republiku.«

Národní hrdina Jan Šverma byl významnou osobností nejen komunistické strany a dělnického hnutí, ale celé Československé republiky. »Jako jediný poslanec předválečného Národního shromáždění položil život v boji proti fašismu. Nenese žádnou zodpovědnost za poválečný vývoj, přesto musela být jeho socha z tehdejšího Švermova mostu odstraněna, stejně jako jeho jméno z stanice metra Jinonice. Tak se nová doba staví ke svým hrdinům. Sešli jsme se ale, abychom vzpomněli památky nejen Jana Švermy, ale všech hrdinek a hrdinů SNP, kteří mnohdy s holýma rukama vyšli vstříc nebezpečí s myšlenkou na svobodu a mír. Odkaz povstání si ale nestačí jen připomínat. Musí se stát odkazem každodenně žitým. A není lepší způsob, jak vyjádřit účtu a vděk všem, kteří se v minulosti postavili proti fašismu, než že nadchneme mladé lidi pro myšlenky antifašismu v míru. Tady a teď. Fašismus totiž stále přežívá. A povstání proto musí pokračovat,« uzavřela své vystoupení Prokšanová.

(zku)

FOTO - Petra PROKŠANOVÁ a Jitka HANOUSKOVÁ

30. 8. 2020  (zku)