Quitu dominují Panna Marie a Svatá Tereza

Hlavní město Ekvádoru Quito, které leží jen 22 kilometrů jižně od rovníku, přesněji dokonce od samého středu světa (Mitad del Mundo, jak mu tu říkají), a to ve výšce 2850 metrů nad mořem – což z této metropole činí druhou nejvýše položenou na světě – není jen kráskou v údolí nedaleko aktivního stratovulkánu Pichincha, ale je také bohatou architektonickou směsicí tradičního koloniálního, ale i moderního uměleckého proudu.

Ačkoli historie dnes bezmála třímilionového města spadá do předkolumbovské éry, když první obyvatelé města byli z kmene Quitu, sjednocení s domorodou indiánskou dynastií Shyris, spoustu hlavních klenotů lze datovat i do doby nedávno minulé. Patří mezi ně i dvě z dominant metropole, novogotická katedrála Svaté Terezy ve čtvrti La Mariscal a socha Panny Marie na kopci Panecillo.

Santa Teresita

Ačkoli průvodci si ve starém městě všímají zejména tradičních bílých domů a právě koloniální architektury s množstvím katolických kostelů a katedrál, na moderní Svatou Terezu by se zapomínat nemělo. Je totiž při pohledu z Panecilla široko daleko nejvyšší stavbou centra metropole.

Když se na začátku 30. let minulého století začalo uvažovat o výstavbě Santa Teresity, protože Mariscal neměl kostel (nejbližší byla kaple Santa Clara de San Millan v oblasti Palacio de La Circasiana), málokdo tušil, v co díky bohatým obyvatelům zdejší oblasti nový chrám vyroste. Pro Santa Teresitu se nakonec nicméně měla stát inspirací katedrála Panny Marie v Burgosu, což znamenalo, že o žádného drobečka určitě nepůjde…

Pozemek na rohu ulic Robles a 9. října byl získán v únoru 1934 a darován představiteli bosých karmelitánů, kteří přijeli do Ekvádoru až v roce 1928. První kámen byl položen po čtyřech letech získávání financí na sklonku roku 1938. Plány díla vytvořil právě karmelitánský bratr José Maria de Riocerezo, jenž pracoval jako architekt řádu v Chile a Brazílii. Formální stavba začala v polovině roku 1940, když v Evropě zuřila 2. světová válka, krypta byla slavnostně otevřena 2. listopadu 1941. Chrám jako takový ovšem až za dalšího 14,5 roku, 19. března 1956.

[o]

Svatá Tereza je tedy vystavena v novogotickém historismu – trendu, který se od počátku 20. století snažil znovu získat slávu kráse francouzských a anglických gotických budov středověku. Návštěvníci na ní obdivují zejména 50 metrů vysoké přední věže, obdélníkový půdorys s centrální lodí dlouhou 62 metrů včetně presbytáře, kopuli vysokou 30 metrů (o průměru devět metrů), ale i sochy čtyř evangelistů od Carmely Estévez de Carrillo, které se přezdívalo Dcera Slunce. Oltář zdobí osvětlené a barevné malby symbolistického jazyka a sochy Virgen del Carmen, St. Teresita a Cristo de la Agonia. Přístupné jsou jak věže, tak prostor nad centrální lodí, takže nic pro turisty, kteří by měli strach z výšek…

Panecillo

Ti se paradoxně poněkud konformněji mohou cítit na 200 metrů vysokém kopci Panecillo, kam lze dojet i taxíkem, ale zase vás tu místní varují před kapsáři, kteří neváhají pro úspěch svého lupu slabší jedince i nepříjemně majznout… Takže je lepší se v okolí další dominanty Quita, sochy anděla, resp. Panny Marie, pohybovat radši ve skupinách.

Panecillo stojí ve výšce 3016 m n. m., za doby Inků bylo známé jako Yavirac, protože na něm měl stát chrám Slunce, údajně úplně celý ze zlata. Právě zářící (tehdy ještě nikoli spalující) kotouč nad hlavami byl pro tamní domorodce největším božstvem…

Španělští dobyvatelé nicméně žádnou zlatou stavbu nenašli, dokonce ani žádné trosky. Pověst proto tvrdí, že chrám existuje v podzemí, pověstí je ale podle TravelMagazínu víc, tak bůh suď…

Jisté je, že na vrcholu Panecilla vyrostla 28. března 1976 i s podstavcem 45 metrů vysoká veřejnosti přístupná socha Ježíšovy matky, jak je popsána v biblické knize Zjevení, a to už po nanebevzetí, s křídly, korunou a na řetěze uvázaným hadem, symbolem satana. Ale toho se nelekněte, krásu to téhle hliníkové světici nijak neubírá! Inspirací se postavě složené ze 7000 dílů stala dřevěná soška Virgin of Quito Bernarda de Legardy z roku 1734. Ta je nyní součástí hlavního oltáře kostela Svatého Františka.

Místní přezdívají kopci s výhledem na všechny čtyři světové strany Bageta – prý se jí Panecillo podobá…

Roman JANOUCH

FOTO - autor

1. 12. 2020  Roman JANOUCH