Rozhovor Haló novin s velvyslancem Ruské federace v České republice Alexandrem Vladimirovičem Zmejevským

22. červen 1941 symbolizuje nejmocnější vzepětí lidu

Dnes, 22. června, tomu je 80 let, co byl Sovětský svaz, v jehož sestavě bylo i Rusko, napaden bez vyhlášení války nacistickým Německem. Začala německá operace Barbarossa. Jakým způsobem vaše země toto výročí připomíná?

Dvaadvacátý červen 1941 je jednou z nejtragičtějších stránek v historii naší země. Pro Rusko je tento den – začátek Velké vlastenecké války, která trvala dlouhých 1418 dní a vyžádala si více než 27 milionů životů sovětských občanů, vyhlášen jako »Den paměti a smutku«. Tento den však také symbolizuje nejmocnější vzepětí lidu, které spojovalo všechny od malých po velké, lidi různých národností a náboženství ve snaze ochránit každou píď své rodné země před zrádným agresorem, který, a to zdůrazňuji, vedl vyhlazovací válku. Pro sovětský lid se stal boj proti nacistickým okupantům posvátným. Není přehnané tvrdit, že tato válka zasáhla doslova každou rodinu, přinesla zármutek do každého domu, ale pak se objevily slzy radosti z triumfálního návratu svých blízkých z fronty.

V tento den si připomínáme ty, kteří padli na bojištích, byli umučeni v nacistickém zajetí, zemřeli hladem a nouzí – všechny, kdož bránili naši svobodu za cenu svých životů.

Vzpomínkové akce se budou konat po celé naší zemi, ústřední událostí bude slavnostní položení květin u Hrobu neznámého vojína poblíž kremelské zdi v Moskvě. Tradičně se ho účastní nejvyšší státní představitelé společně s veterány Velké vlastenecké války.

Každý rok 22. června se v rámci celoruské akce »Svíce paměti« zapalují svíčky na ulicích a náměstích měst, v oknech domů na památku padlých. V podmínkách pandemie koronaviru se lze zapojit také on-line. Konají se kulturní a vzdělávací akce: přednášky, koncerty, filmové projekce. Program věnovaný výročí je připraven v každém ruském regionu. Jsem přesvědčen, že ve dnech 80. výročí začátku Velké vlastenecké války budou vzpomínkové akce probíhat ve zvláštní míře jak v reálu, tak v digitálních formátech, a to jak v samotném Rusku, tak i za jeho hranicemi.

Budou i diplomatická zastoupení RF ve světě toto výročí nějak reflektovat? Tedy konkrétně se ptám, konáte-li něco v České republice.

Ruské diplomatické mise po celém světě organizují každoročně akce u příležitosti tohoto »Dne paměti a smutku« a Česká republika není výjimkou. V rámci oslav Dne vítězství a v kontextu příprav na 80. výročí zahájení Velké vlastenecké války uspořádali pracovníci velvyslanectví brigády, aby vylepšili řadu pohřebišť vojáků Rudé armády ve Středočeském kraji, a navštívili veterány žijící v České republice.

Za pomoci Ruské vojenské historické společnosti, na základě archivních materiálů Ministerstva zahraničních věcí a Ministerstva obrany Ruské federace připravilo velvyslanectví výstavu fotografií věnovanou tomuto tragickému výročí, která bude k dispozici široké veřejnosti v elektronické podobě z našich informačních zdrojů, v budoucnu se plánuje její živé vystavování v různých městech České republiky.

Letos 18. června se na velvyslanectví v Praze konala vzpomínková akce, během níž se uskutečnilo slavnostní předání daru českého malíře JUDr. Stanislava Sedláčka Ruské federaci - obrazů »Madona z Osvětimi« a »Přehlídka Vítězství«. Tyto dva obrazy se brzy připojí k expozici Ústředního muzea Velké vlastenecké války v Moskvě.

Byli také čestným odznakem Ministerstva zahraničních věcí Ruska vyznamenáni čeští občané, kteří se podíleli na přípravě českého vydání knihy ruského spisovatele S. J. Rybase »Mnichov. Proroctví prezidenta Beneše«.

Letos 22. června, podle tradice, položíme věnce na Čestném pohřebišti vojáků Rudé armády na Olšanských hřbitovech v Praze. Připomínkové akce budou pořádat také generální konzuláty Ruska v Brně a Karlových Varech i Ruské středisko vědy a kultury v Praze.

[o]

Budou uvolněny některé další historické dokumenty ruských archivních fondů, jež dosud nebyly zveřejněny a souvisejí s událostmi zahájení Velké vlastenecké války? Dostanou se případně k nim i čeští historici a badatelé?

Ruské archivy pravidelně zveřejňují historické dokumenty o událostech druhé světové války, k čemuž je vyzývá zejména prezident Vladimir Putin. V tomto ohledu hlava státu výslovně bere na vědomí federální projekt »Bez promlčecí lhůty«, jehož cílem je zachovat historické povědomí o tragédii civilního obyvatelstva SSSR během Velké vlastenecké války, jakož i zjistit okolnosti zločinů proti civilnímu obyvatelstvu. Stojí za povšimnutí, že materiály tohoto projektu budou zařazeny do vzdělávacích programů ruských univerzit, jsou k dispozici také na internetu, který k nim usnadňuje přístup nejen odborné veřejnosti, ale i zainteresované veřejnosti, a to i z ČR.

Oficiální internetové stránky Ministerstva obrany Ruské federace pravidelně zveřejňují odtajněné dokumenty z ústředního archivu ministerstva. Například v květnu 2021 byly zveřejněny materiály o Pražské operaci Rudé armády. Tento multimediální projekt je také dostupný na internetových stránkách velvyslanectví.

Již několik let se mobilizují především v Evropě síly, které vyhlašují různé formy nového »Drang nad Osten«. To jsou např. opakovaná usnesení EP, Parlamentního shromáždění Rady Evropy i některých národních parlamentů, vyhlašující rezoluce o pachatelích druhé světové války, přičemž staví na roveň hitlerovské Německo a Sovětský svaz. Jsou reakce představitelů ruského státu a vašich historiků dostatečně slyšitelné, aby vyvrátily tento historický protimluv?

I když jsou tyto iniciativy zjevně provokativní, mohly by představovat skutečné hrozby. Pokusy překroutit dějiny druhé světové války, přepsat její výsledek a zpochybnit závěry Norimberského tribunálu podkopávají snahy vítězných mocností a jejich Spojenců – včetně Československa – o vytvoření univerzálních mezinárodních institucí, jejichž cílem je, jak je zakotveno v Chartě OSN, »zachránit budoucí generace před metlou války«.

Některé evropské struktury, které jste vyjmenovala, svými smutně proslulými rozhodnutími ve skutečnosti nabourávají základy Charty OSN a ničí účel, pro který byla vytvořena.

Je vhodné v této souvislosti citovat slova německého ministra zahraničí Heiko Maase, který v článku pro časopis Spiegel u příležitosti 75. výročí konce druhé světové války trefil hřebíček na hlavičku, když řekl: »Bylo to Německo, které rozpoutalo druhou světovou válku útokem na Polsko.«

Postoj Ruské federace zdůvodněně a jasně vyložil ruský prezident ve svém článku »75 let velkého vítězství: společná odpovědnost před historií a budoucností«. V něm poznamenal, že Rusko bude i nadále hájit historickou pravdu založenou na doložených historických faktech, bude i nadále nestranně hovořit o událostech druhé světové války.

V rozporu s principem historického přístupu se začala v různých médiích, ale i některými politickými orgány vyhlašovat za hlavní příčinu druhé světové války sovětsko-německá smlouva z 23. srpna 1939, přičemž se zcela přechází mnichovská dohoda z roku 1938 i jiné smluvní vztahy hitlerovského Německa s evropskými zeměmi. Jak na tuto smlouvu – smlouvu sovětsko-německou - pohlížejí současní ruští historici? Jak bohatá je diskuse o ní?

V ruských odborných kruzích se o podpisu smlouvy o neútočení mezi Německem a Sovětským svazem, tzv. paktu Molotov-Ribbentrop, diskutuje aktivně. Na toto téma existuje mnoho publikací. V kontextu uzavření smlouvy je zdůrazněno, že Sovětský svaz neměl jinou možnost - narazil na nečinnost Západu ve věci organizování kolektivního odporu vůči agresi a ocitl se v podstatě tváří v tvář Hitlerovu Německu. Podpis smlouvy měl oddálit nevyhnutelný útok třetí říše a umožnit SSSR, aby se na něj lépe připravil, a to v podmínkách perspektivy vedení války na dvou frontách.

Experti usuzují, že pragmatismus v tomto případě zvítězil nad pochybnostmi ideologického a morálně-politického charakteru. Nemělo by se také zapomínat, že podobné pakty s Německem již byly uzavřeny Velkou Británií, Francií a Polskem.

V Rusku také věnují pozornost skutečnosti, že někdy se na prehistorii podpisu sovětsko-německé smlouvy úplně zapomíná. Předcházelo tomu mnichovské spiknutí, když Londýn a Paříž v září 1938 daly Hitlerovi československé pohraničí. V polovině března 1939 nacistické Německo, opět s tichým smířlivým postojem západních mocností, obsadilo celé zbylé české a moravské území a vytvořilo na Slovensku loutkový stát.

Na toto téma ve svém projevu u příležitosti 70. výročí obnovy nacisty zničené obce Lidice promluvil prezident České republiky Miloš Zeman. Válce se, podle jeho názoru, bylo možné vyhnout: »Ale takzvané demokratické země měly tehdy v čele zbabělce. Nebyl tam ani Churchill ani de Gaulle, byl tam Chamberlain a byl tam Daladier, byli tam lidé, kteří v pohodě svých kanceláří se obávali tehdy pacifisticky naladěné většiny svých voličů, kteří se báli války. A protože se báli malé války, měli nakonec válku velkou.«

Bohužel fakt uzavření sovětsko-německé smlouvy v roce 1939, vytržený z konkrétního historického kontextu, je používán našimi odpůrci v rámci propagandistické práce, která je ukázkou konjukturální účelové politizace historických událostí.

Myslím, že se vůbec neuvádí ve veřejném diskursu názor, který je uveden ve sborníku »Partitura druhé světové války« (autoři Naročnickaja, Falin ad.), totiž skutečnost, že SSSR v důsledku »čtvrtého dělení Polska« dostal pod kontrolu území obývaná převážně Bělorusy a Ukrajinci a posunul své hranice o 300 km na západ, a možná právě těchto 300 dodatečných kilometrů neumožnilo Hitlerovi dosáhnout plánovaného bleskového vítězství. Je diskutována i tato skutečnost?

Natalija Naročnickaja a Valerij Falin jsou známí, uznávaní odborníci a jejich názory nepochybně nacházejí odezvu v tematickém veřejném diskurzu. Je těžké zpochybnit, že vzdálenost frontové linie v jakémkoli ozbrojeném konfliktu hraje důležitou roli. V tomto případě je třeba poznamenat, že v předvečer války byla sovětsko-polská hranice jen několik desítek kilometrů od Minsku, což bylo z vojensko-strategického hlediska krajně nevýhodné.

Teprve když vyšlo najevo, že Velká Británie a Francie nejsou ochotny pomoci svému spojenci a že wehrmacht je schopen rychle obsadit celé Polsko a dostat se až do Minsku, padlo rozhodnutí, že 17. září ráno vstoupí jednotky Rudé armády do takzvaných Kresů (Kresy Wschodnie)– nyní části území Běloruska, Ukrajiny a Litvy. Část těchto území byla Rusku odebrána během sovětsko-polské války v letech 1920-1921.

V tomto ohledu stojí za povšimnutí i počínání Polska, které v roce 1934 jako jedno z prvních uzavřelo pakt o neútočení s Hitlerem. Sovětská rozvědka disponovala informací o přípravě společných plánů Poláků a Němců na útok proti SSSR. Je třeba také připomenout, že Varšava okamžitě po uzavření mnichovské dohody podnikla kroky proti Československu.

Poté, co se počty diplomatů a administrativních pracovníků na české ambasádě v Moskvě a na ruské v Praze sjednotily na shodném počtu, je možné říci, že se česko-ruské a rusko-české vztahy začínají opět budovat od počátku? Jaký je, vážený pane velvyslanče, současný stav našich vzájemných vztahů?

Rusko-české vztahy jsou nyní v hluboké krizi. Jejich současný politováníhodný stav je výsledkem po sobě jdoucích nepřátelských kroků, které česká strana v průběhu let podnikla. Stačí připomenout nezákonné vydání do Spojených států Rusa Jevgenije Nikulina, nezdůvodněné vyhoštění zaměstnanců ruských zastupitelských úřadů ve vykonstruované »kauze Skripal« v roce 2018, jakož i v »ricínové kauze« v roce 2020, kterou sám předseda vlády České republiky Andrej Babiš označil za smyšlenou. K takovým akcím, které nejsou přátelské, patří i odstranění pamětní desky ze Staroměstské radnice, věnované osvobození Prahy vojsky Rudé armády, odstranění památníku maršála I. S. Koněva v Praze 6 a heroizace vlasovců.

Vrcholem protiruské linie bylo absurdní obvinění Ruska z účasti na explozích vojenských skladů ve Vrběticích před sedmi lety, po němž následovalo prohlášení za persony non grata 18 členů naší diplomatické mise. Odvetná opatření ruské strany se stala vynucenou reakcí na to, co se děje, a zařazení České republiky na seznam států, které vůči Rusku podnikají nikoli přátelské kroky, bohužel jen odráží realitu.

Základy dvoustranné spolupráce, pracně budované společným úsilím po celá desetiletí, byly bohužel vážně podkopány. Tím, že naši partneři uskutečnili bezprecedentní nepřátelský čin proti Rusku, dali jasně najevo, že se nehodlají zastavit. Jistě souhlasíte, že v takových podmínkách je nesmírně obtížné hovořit o rozvoji vztahů na vzestupu. Rozbít – nestavět. Tím utrpěly obě strany, protože přece by mělo jít o vzájemně výhodnou spolupráci. Nicméně společný zájem na spolupráci v různých oblastech  - obchod, investice, kultura nebo vzdělávání - přetrvává.

Je vůbec možné zapomenout či vynulovat vše, co se podařilo nejen za uplynulých 30 let v našich vzájemných bilaterálních vztazích, ale dokonce od navázání diplomatických vztahů v roce 1922 mezi tehdejšími ČSR a SSSR?

Dějiny není možné vynulovat. To platí i pro dějiny rusko-českých vztahů, které mají kořeny ve vzdálené minulosti. Je to tak, jak to je, se slavnými i velmi komplikovanými stránkami, a i kdyby je někdo chtěl vytrhnout, nejde to. V poslední době se však objevuje stále více pokusů zkreslit či přepsat naši společnou historii, vymazat z ní vše, co nás spojovalo, a naopak dostat do popředí těžké okamžiky a přitom uměle jitřit rány minulosti. Doufám, že pokusy o anulování minulosti nakonec selžou. Jsem přesvědčen, že zdravé síly ve společnosti vyčistí historickou paměť od všeho lživého a budou schopny znásobit konstruktivní spolupráci navzdory snahám všech nepřejícníků, kteří působí nejen v České republice.

Vyřešila se již budoucnost ruské školy v Praze - původně při Velvyslanectví RF? Naše úřady uvedly, že škola má mít parametry jako jiné mezinárodní školy fungující v České republice.

Situaci kolem školy vnímáme velmi citlivě. Vždyť v důsledku jednání české strany byla omezena práva dětí na vzdělání, byly dotčeny zájmy našich spoluobčanů, kteří zde žijí. Většina učitelů pracujících ve škole byla v České republice akreditována jako členové administrativního a technického personálu velvyslanectví.

Za zmínku stojí, že škola při českém velvyslanectví v Moskvě fungovala až do roku 2006 naprosto stejně. Americká škola »American Sokol« ve Washingtonu stále působí na území české diplomatické mise. V tomto ohledu zní argument Ministerstva zahraničních věcí ČR, že práce naší školy neodpovídá Vídeňské úmluvě o diplomatických stycích z roku 1961, velmi podivně.

Školy při ruských diplomatických misích jsou v Rakousku, Velké Británii, Německu, Francii, USA, Švýcarsku a v těchto zemích nevznikají žádné otázky ohledně nekorektnosti jejich fungování z pohledu dané konvence.

Zbavení našich učitelů příslušné akreditace ze strany ČR je donutilo do 1. června opustit území České republiky. Žáci tak nemohli složit státní zkoušky a škola byla paralyzována.

Jedná se o vzdělávací instituci navazující na tradice ruského zemského gymnázia, založeného v roce 1922 v rámci »Ruské pomocné akce« Tomáše Garrigua Masaryka. Ne nadarmo byla prezidentu ČR M. Zemanovi a ministru zahraničních věcí ČR J. Kulhánkovi adresována petice na obranu školy, kterou podepsalo 200 bývalých absolventů a znepokojených občanů.

Po celé století poskytovala tato škola přístup k ruskému vzdělání nejen dětem zaměstnanců velvyslanectví, ale také dětem ruských krajanů žijících v České republice a dětem členů diplomatických misí řady zemí Společenství nezávislých států. Po maturitě většina z nich nastoupila na ruské univerzity.

Kolik na škole studuje žáků?

V akademickém roce 2020/2021 studovalo ve škole asi 300 studentů a studentek.

Škola je strukturní součástí velvyslanectví. Komplex školních budov byl postaven na základě dohody mezi vládami SSSR a ČSSR o výměně školských areálů v Praze (1979) a oficiálně předán Správou služeb diplomatickému sboru v Praze přímo Velvyslanectví SSSR v Československu 31. prosince 1981. Kopie těchto dokumentů jsou k dispozici na velvyslanectví. Výroky o tom, že škola není nedílnou součástí velvyslanectví, jsou vedeny neznalostí, nebo záměrným ignorováním příslušného smluvního rámce.

Byla snižováním počtu diplomatů a administrativních pracovníků nějak dotčena činnost Ruského střediska vědy a kultury v Praze? Jaká je jeho budoucnost, protože ti, kteří se zajímají o jeho činnost, vědí, že byla dosud bohatá a pestrá.

Přes všechny obtíže Ruské středisko vědy a kultury v Praze nadále funguje. Jsme přesvědčeni, že momentální změny v politické situaci by neměly mít vliv na kulturně-humanitární sféru vzájemných vztahů našich zemí. Kultura, tradice a duchovní blízkost jsou základy, které musíme zachovat. Proto budeme pokračovat v práci tímto směrem. Pokusíme se naplnit program RSVK novými akcemi a projekty, které, jak doufáme, budou zajímavé a přitáhnou v České republice pozornost širokého publika.

Proti stereotypům a předsudkům, které brání budování zdravých konstruktivních vztahů, se koneckonců můžeme postavit jen tím, že spolu budeme více komunikovat a poznávat se. To je to, co potřebujeme.

Monika HOŘENÍ

FOTO - Cai Zhyiy

22. 6. 2021  Monika HOŘENÍ