Žít a nechat žít

Tímto přáním se rozloučil v neděli, dvoustý třináctý den letošního roku, tedy 1. srpna, s posluchači Dobrého jitra na Dvojce Českého rozhlasu RNDr. Václav Větvička, prý definitivně a naposledy poté, co končil svůj stodvacátý tříhodinový ranní blok. Samozřejmě, že nejprve poděkoval, důvěrně, jako vždy, spolupracovníkům ve studiu. Není se čemu divit, ve třiaosmdesáti letech má doktor Větvička jistě nárok, aby si trochu odpočinul. Ale bude nám chybět!

[o]

Vystudovaný přírodovědec, ředitel několika botanických zahrad a parků, člověk, jehož obdivuhodný a dlouhý pracovní život je podrobně popsán na Wikipedii, je důvěrně znám z mnoha televizních receptářů a obdobných naučných pořadů. Zaujal hlavně svou pracovitostí a precizností, když přesně formuloval své odpovědi na všetečné dotazy diváků či posluchačů. Získal tak přirozený respekt a úctu odborníků i laiků. Potěšil mne nejen tím, že poslední pořad věnoval Vltavě, ale i připomenutím, že jeho babička byla ze Sedlčan, tedy z kraje, kde jsem se narodil, chodil do školy a jsem doma.

Chci mu poděkovat hlavně za to, že názorně svým životem dokázal tak obecně platnou zásadu, že nové hodnoty vznikají prací. Tedy jen takovou činností, jejíž výsledek se stane předmětem směny, čímž získá hodnotu. Pouhé slovo nestačí, nestačí ani mnoho slov! A taková zásada je mi blízká. Nikdy mne nezklamala, stejně jako ta, že nelepším výchovným prostředkem je vlastní příklad. Nejen pro děti, ale i před volbami. A za to chci panu doktoru Větvičkovi poděkovat. Moc dobrá rada.

František BENEŠ, stínový ministr pro resort místního rozvoje za KSČM

17. 9. 2021  František BENEŠ