Houba?

Poslední týden v srpnu jsem konečně po dlouhé době a relativně svobodně, bez náhubku, trávil dovolenou u příbuzných manželky na západě Čech. Musím říci, že dovolená, kterou jsem trávil v naprostém komfortu, sice v panelovém domě, ale zato s perfektním servisem minimálně čtyřhvězdičkového hotelu, byla bez jediné chyby.

Jak jsem říkal, vše perfektní, až na výlet, na který jsem se těšil ze všeho nejvíc, a to na výlet do Karlových Varů. Maloval jsem si to asi jako procházku po kolonádě s ochutnávkou nejlépe všech pramenů s nezbytnou oplatkou v ruce.

Plán však vzal záhy zasvé, když mě manželka informovala o brzkém příjezdu jejího asi hereckého hrdiny Johnyho Deppa. Prostě, když prý už jsme »neplánovaně« tady, tak ho musí vidět. Ani jsem se nesnažil nějak oponovat. Je však pravdou, že čekat na zpustlého, alkoholem a drogami nasáklého hereckého hrdinu mé manželky se dosti od mého plánu lišilo. Ty tam byly oplatky, minerálka a ono kýžené korzo po promenádě. Pro klid doma jsem to musel vydržet a počkat. Když se onen hrdina vypotácel pokynuv davům, odkud i pár dámských kalhotek přilétlo, jsem byl rád, že konečně může začít ta moje vysněná exkurze.

[o]

Bohužel mi nebylo přáno, neboť už u prvního pramene jsem narazil na Pražáky snad nejnenáviděnějšího člověka vůbec. Myslím, že kvůli tomuto obhájci cyklistů, drahých kávovarů, duhových pochodů, rozmělňovačů zakázek a v neposlední řadě příznivci »pražského tankodromu«, přestanu jíst houby, respektive hřiby.

Vlastně když o tom přemýšlím, tak se ani nedivím, co tam dělal. Přijel se přece podívat na svého guru, protože to, co udělal s dopravou v Praze, odpovídá tomu, že buď chce své korzárské straně ubrat pár hlasů, anebo byl jen tak prostě sjetej. Kdyby v současné době někdo chtěl Prahu okupovat, tak myslím, že i ty tanky by měly velké problémy.

No nic, přežil jsem to. Musím však podotknout, že stejně jako byla dovolená na západě Čech nádherná a bez chyby, tak příjezd do hlavního města byl spíše očistcem.

Jel jsem po staré Karlovarské, to znamená, že jsem přijel do Prahy v Ruzyni. Netušil jsem ale, že Hřib je spíše taková dřevomorka. Jiná varianta, než vyměnit staré napadené dřevo, neexistuje. Jeho zahleděnost sama do sebe je až démonická, stejně jako jeho posedlost cyklisty. Po příjezdu do Prahy jsem zjistil, že se prostě nemohu dostat domů, protože jedna z nejvytíženějších výpadovek, Plzeňská ulice, je zavřená kvůli závodu jakýchsi příznivců šlapek a galusek.

Po pár kilometrech bloudění jsem zastavil u policejní hlídky u zákazu vjezdu s dotazem, kudy se mám dostat domů. Policista mi moravským přízvukem sdělil, že to mám objet. Bohužel, a i vzhledem k místu svého, ale i Dřevomorkova narození, mi nebyl schopen říci kudy.

Domů jsem nakonec dojel. Kvůli ekologickým, cyklistickým a jiným maniakům zhruba s desetikilometrovou zajížďkou. Stejně jako několik tisíc jiných řidičů, kteří v rámci experimentu člověka, který v Praze netrefí ani za roh magistrátu, jsem zamořil hlavní město nějakým tím »kilečkem« smogu. A to vše jen proto, aby si to mohli rozdat příznivci galusek. Doufám, že se jim příjemně dýchalo.

Jak už jsem řekl, dřevomorka je parazit, který nelze léčit, opravit, lze to, co je napadeno, jen vyměnit. Všichni jsme už viděli, jak to dopadlo a dopadá v Praze. Vlastně mám rád dřevomorku, protože voliči, doufám, nedopustí, aby ta houba napadla celou zemi.

Pavel JÁCHYM

17. 9. 2021  Pavel JÁCHYM