Muž roku 2021 udělal radost mamince

Vítězem soutěže Muž roku 2021 se o posledním srpnovém víkendu v Náchodě stal pětadvacetiletý student Lukáš Vyšehrad z Hradce Králové. O tom jsme vás koneckonců informovali v podrobné reportáži z akce, jejímž jsme jedním z mediálních partnerů. Ale jaký je novopečený král mužské krásy ve skutečnosti? To můžete zjistit na základě jeho odpovědí v rámci dnešního »bonusáckého« rozhovoru. A jsme si jisti, že budete souhlasit s námi, že porota zvolila správně!

Lukáši, jak vás napadlo přihlásit se do soutěže Muž roku 2021? Nebo vás přihlásil někdo z vašeho

Přihlásil jsem se sám, ale bylo na základě nápadu, nebo spíše přání, které měla moje maminka. Hodně mě hecovala, a tak jsem si řekl, že jí udělám radost a přivezu domů svoji přihlášku (úsměv).

Jaký jste měl dojem z castingu?

Jednoduchý. Když jsem z něj odjížděl, nabyl jsem přesvědčení, že určitě dál nepůjdu. Asi je to skromnost, ale jakmile jsem viděl ty kluky – a myslím, že poznám hezkýho chlapa – nedával jsem si žádnou šanci. Líbilo se mi, jak vypadají, a byly to vesměs jiné typy než já. Hubenější kluci, takoví modelové. Kdežto já jsem spíš objemnější…

Hádám, že o to větší bylo překvapení, když jste se dozvěděl, že postupujete?

Ano, to bylo obrovské nadšení. Volal jsem to mamce, ta byla nadšená. A taky kamarádům. Podpora z okolí mi nechyběla.

Jak jste se na finále připravoval?

Víte, já jsem sportovec tělem i duší. Studuji na Univerzitě Karlově obor tělovýchova a sport a musím říci, že se pro mě při přípravě na soutěž nic moc nezměnilo. Jel jsem v obvyklém režimu. Pětkrát týdně »fitko« a stejně tak pětkrát fotbal na hřišti. Snad jen, že jsem musel před finále zredukovat váhu.

A jídelníček jste nějak řešil?

Snažil jsem se ubírat na přílohách, zařazovat do jídelníčku zeleninu, která je dobrá na trávení. A jíst maso, abych měl dost bílkovin. Vyhýbal jsem se moučným věcem, jako jsou těstoviny nebo knedlíky.

Neměl jste obavy ze všech proticovidových opatření, která akci v Náchodě provázela?

Jsem očkovaný, takže už se toho moc ani nebojím. Navíc jsem si covidem prošel již loni na podzim.

S jakým průběhem?

S nijak vážným. Kromě ztráty chuti a čichu jsem vlastně jiné příznaky ani neměl.

Hodně se mluví o tom, že trénované tělo sportovce má větší imunitu vůči virům, a to všeobecně, nejen vůči covidu. Souhlasíte?

Naprosto! Doporučuji, aby se každý hýbal. Je to základ zdravého životního stylu, a souvisí s tím nejen jakési očištění, ale i estetická úprava.

Vraťme se však zpět k finálovému večeru. Co tak slýchávám, nejtvrdším oříškem bývá pro soutěžící volná disciplína. Měl jste to tak také?

Ano, u mě to bylo hodně zajímavé. Do poslední chvíle jsem nevěděl, co budu dělat! Zpívat neumím, při tancování jsem taky mimo, a ani s hudebním nástrojem nemám zkušenosti. A tak jsem koukal na internetu na různá talentová videa a inspiroval se. Pořídil jsem si brusle se čtyřmi kolečky, takové ty rollery. Předvedl jsem na pódiu sestavu, kterou jsem začal nacvičovat teprve dva týdny před soutěží. Na parkovišti u Lídlu v Hradci (smích).

[o]

Co bylo největším zádrhelem, pokud nějaký takový byl, v průběhu finálového večera?

Naštěstí žádný zádrhel nenastal. Bál jsem se mluvení na mikrofon, to byla pro mě nová věc. Ale jak jsem vlezl na pódium, všechno ze mě spadlo. Svítily reflektory a lidé v sále vůbec nebyli vidět. Pro mě soutěž především velikou příležitostí poznat nové lidi a nabrat nové životní zkušenosti. Proto jsem se ani tak nenervoval a přišel jsem si to tam užít.

Jaký to byl pocit, když při vyhlášení zaznělo vaše jméno coby vítěze?

Byl to neuvěřitelný šok! Nepočítal jsem s tím, že bych se mohl umístit, a zvlášť na první příčce. Radost to obrovská – i  kvůli rodině a kamarádům, kteří mě v hledišti podporovali, a tím pádem do Náchoda nejeli zbytečně. S radostí ale přišlo i uvědomění si povinností, které jsou s titulem spojené.

Jak v ten moment reagovala vaše maminka?

Ta brečela! Byla absolutně šťastná. To je jasnačka!

Na soutěži jste se potkal s řadou známých osobností. Která na vás nejvíce zapůsobila?

My jsme se potkali už předtím na soustředění, kde jsme měli možnost dát se s každým do řeči, ale nezbylo moc prostoru. Jednoho večera jsme všichni seděli pohromadě, ale bylo blbé jít od stolu ke stolu a někoho oslovovat. Nicméně měl jsem jako patronku v soutěži Radku Pavlovčinovou, a ta na mě hodně zapůsobila. Je to sympatická, milá a usměvavá holka, se kterou se mi náramně dobře komunikovalo.

Jak vlastně soustředění probíhalo? A jaká jste byli parta?

Probíhalo to v hodně kamarádském duchu a nebyla poznat rivalita. Slyšeli jsme od Davida Novotného, že letos to bylo poprvé, co se na after party sešli všichni finalisté a nikdo neodjel domů! No a soustředění jako takové? Bylo to náročné! Od nácviku choreografie, přes focení pro sponzory. Člověk si myslel, že to bude lážo plážo a že si to tam užije. Ale místo toho byl od rána do večera na nohách!

Jak vypadá váš aktuální program? Asi je nabitý, že? A už chodí i nabídky z modelingu?

Co se týče modelingu, zatím je to strohé. Moc toho nedorazilo. Ale všude možně natáčím rozhovory a leckdo mě uhání, jestli mám čas. Snažím se vyhovět všem, ale nedá se to zvládat úplně dokonale…

Jak se těšíte na mezinárodní soutěž Mister Grand International, kterou bude hostit v prosinci Panama?

Těším, i když jsem se zatím po všech náležitostech moc nepídil. Jenom jsem koukal na sociální sítě a vím, že mi poslali harmonogram soutěže. Už teď je mi ale jasné, že musím podstoupit doučování angličtiny, abych tam nevypadal jako totální hlupák.

Angličtina vám nejde?

Zkoušky ve škole mám splněné, zahraniční pobyt také přežiju, ale že bych dokázal v angličtině vést dialog na světové úrovni, to rozhodně ne.

Jak jste na tom momentálně s fotbalem?

Před soutěží jsem hrál třetí ligu za hradecké »béčko«. Do toho jsem si ale přivydělával jako asistent na telekomunikační centru, a když k tomu připočtete školu a nově i soutěž, bylo toho na mě moc. Chodil jsem z práce na trénink a pak byl tak vyždímanej, že jsem si musel brát jeden den volno. Vypustil jsem jeden trénink a v klubu se to nelíbilo. Zvlášť když se dozvěděli o Muži roku. Přijeli jsme ze soustředění v Šanově a já už jsem se neměl kam vrátit. Dozvěděl jsem se, že mám asi jiné priority než fotbal. Trochu to zabolelo, protože jsem se tomu věnoval už od dětství. Ale je to pryč…

Kdybyste měl uvést své kladné stránky, a vedle nich i ty záporné, co byste zmínil?

Kladné? Asi bych zmínil loajalitu, protože jsem opravdu loajální člověk. Dále jsem vytrvalý, což asi pochází i z toho sportu. Nemám rád přetvářku, snažím se být sám sebou, na nic si nehrát a chovat se kamarádsky. Jsem soutěživý, což je asi taky dobrá vlastnost, ale nese s sebou i druhou stránku mojí osobnosti – že neumím prohrávat. A když už jsem se dostal k těm negativním věcem, musím zmínit prokrastinaci. To je můj obrovský problém! Ale jinak jsem zatím nic horšího nenašel (úsměv).

Jste nejkrásnější muž České republiky. Tudíž bude dívky určitě zajímat jedna klíčová informace: zda jste momentálně zadaný, nebo volný?

V současné chvíli jsem zadaný. A to hodně čerstvě.

Jako že jste si partnerku našel po finále…?

Nene. Soutěž neměla vliv na to, že jsem si našel partnerku. Poznal jsem ji těsně před finále. A osud pak zajistil, že to v Náchodě takhle dopadlo…

Co vlastně preferujete na ženách? Barvu vlasů? Určitý typ postavy? Nebo jisté konkrétní charakterové rysy? Co je důležité pro vztah?

Především jsou to společné zájmy. Partnerka také cvičí, a shodou náhod jsme se potkali ve »fitku«. A když už jste se dotkl té vnější krásy, musím říci, že ta je dost ošemetná. Kolikrát se stane, že holka je krásná jako obrázek, ale pak otevře pusu a vyleze z ní takový nesmysl, že to chlapa úplně odradí. Nejlepší varianta je, když se dá dohromady inteligence s krásou. Ale že bych měl nějaký ideál, co se týče barvy vlasů, nebo očí, to určitě ne. Je to kus od kusu (smích).

(pk)

FOTO – archiv Lukáše VYŠEHRADA

18. 9. 2021  (pk)