Rozhovor Haló novin s předsedou Slovenského svazu protifašistických bojovníků (SZPB) Pavolem Sečkárem

Aby nehrozila ztráta historické paměti

Jaké postavení má váš svaz v rámci slovenské společnosti?

SZPB vznikl dávno, v roce 1946, postupně se sjednotil do jedné organizace. Sjednotily se svazy dosud sdružující členy zahraničních armád bojujících proti fašismu, partyzány, ty, co byli zavlečeni do nacistických věznic a koncentráků – jednalo se o šest skupin. K tomuto spojení došlo v roce 1993 se vznikem samostatné Slovenské republiky.

Jako předseda Slovenského svazu protifašistických bojovníků jsem byl poprvé zvolen v roce 2009, nyní pracuji v této funkci již čtvrté volební období.

A nyní k vaší otázce: Když jsem byl v roce 2009 zvolen do funkce předsedy, neměli jsme se čeho chytit. Byli jsme jako »sami vojáci v poli«. Spolupracoval jsem s poslanci tehdejší Strany demokratické levice i na vzniku zákona 487/2013 o SZPB, který jsme na Slovensku předtím neměli. Postavení našeho svazu je tedy dáno tímto zákonem. Již v jeho preambuli se uznává velká zásluha odbojového hnutí a bojovníků proti fašismu.

Je tam dále uvedeno, co všechno můžeme jako svaz dělat - uvedu několik bodů stručně: že máme chodit na památná místa, pečovat o památníky a o bojovníky proti fašismu atd. a mimo jiné v bodě h) se uvádí, že nám stát poskytne prostředky na tiskoviny svazu a Ročenku odbojářů.

V dalším bodě tohoto zákona je uvedeno, že nás bude stát všeobecně a finančně podporovat, bude nám přes ministerstvo vnitra poskytovat ze svého rozpočtu určitý objem peněz. Žel musím konstatovat, že současná slovenská vláda premiéra Hegera tento paragraf neplní! Dala nám jen polovinu prostředků plánovaného ročního rozpočtu. Z toho důvodu nemůžeme uskutečnit některé svoje aktivity, například cestu na Duklu nebo zájezd do Památníku KT Osvětim apod.

[o]

Jak to řešíte?

Napsal jsem předsedovi vlády SR, že v důsledku nedodržení zákona žádáme o příspěvek z jeho osobní rezervy - pokud tedy stát tento bod neplní.

Reagovali již z úřadu vlády na váš dopis?

Dosud ne!

Tyhle výpadky ve financování nejsou žádnou novinkou, nastaly už za vlády premiérky Radičové. Za premiéra Fica došlo k obratu, všechno dle zákona 487 fungovalo, mohu tedy říci, že levicová vláda nás podporovala lépe. Osobně jsem navštívil i předsedu Národní rady SR pana Kollára, abych žádal nápravu. Mimochodem – pan Kollár je členem svazu, jeho prarodiče zahynuli v Osvětimi.

Jak se chovají sdělovací prostředky k vašemu svazu?

Jak který. Vždy se najdou mezi novináři nepřejícníci, kteří nás a naši práci jen kritizují a vypouštějí lži dokonce i toho typu, že prý krademe a že údajně »žijeme« z peněz odbojářů. Pomluvy jsou hrozná věc. Jedna bratislavská občanka podává každý rok několik trestních oznámení na náš svaz. Je to velmi obtěžující. Dosud jsme všechny soudy vyhráli.

Musím se zeptat na slovenskou situaci: Co se děje s památníky osvobození od fašismu, SNP, s názvy náměstí a ulic podle hrdinů odboje a povstání u vás? Jsou přejmenovány?

Větší kampaň byla kolem přejmenování náměstí SNP v Bratislavě na náměstí Sametové (Něžné) revoluce. To bylo na návrh strany, z níž vzešla i paní prezidentka. Most SNP, který je dominantou hlavního města, byl před časem přejmenován na Nový most a nám se podařil návrat k názvu most SNP. Tedy každý rok jsme něco zajistili v souladu s historickou pravdou.

A co taková hanebnost, jako bylo odstranění pražské sochy osvoboditele Koněva? Bylo by něco takového možné?

Bratislavu osvobozoval v rámci Bratislavsko-brněnské operace Rudé armády 2. ukrajinský front Rudé armády vedený maršálem Malinovským, ale sám maršál do Bratislavy nedorazil, protože vojska směřovala na Vídeň. Jeho sochu v Bratislavě nemáme. Socha maršála Malinovského byla odhalena nedávno na místě bojů ve Starém Tekově. Situace se strháváním a odstraňováním památníků odboje a osvobození je u nás poněkud lepší. Soudím tak podle toho, co se dozvídáme od předsedy Českého svazu bojovníků za svobodu, když se pravidelně každoročně setkáváme – jednou u nás, příště u vás.

Ale zase je u vás nově platný zákon, že nelze pojmenovávat nová náměstí a ulice jmény komunistických odbojářů...

To, co bylo již dříve pojmenováno po těchto osobnostech, to dále zůstává. Tam změny nenastanou. Protože dosud není na Slovensku žádná socha Gustáva Husáka – měla být v jeho rodné Dúbravce (jedni to povolili, druzí to zakázali), tak už vzhledem k tomuto zákonu žádná zatím nebude.

Slovenský historik docent Jozef Bystrický řekl na jedné pražské akci, že se má Muzeum SNP v Banské Bystrici převést pod Vojenský historický ústav Bratislava. Nakolik si vybavuji jeho slova, tak to shledal jako jev nedobrý. Jaký názor na to máte vy?

Ano, toto muzeum se má přejmenovat na oddělení Výzkumného ústavu vojenského v rámci resortu ministerstva obrany. My jsme proti tomu podali protest.

Jakou další činnost vyvíjíte jako svaz?

Naše činnost je bohatá. Máme například pamětní síň činnosti svazu, která se nachází v prostorách budovy, kde sídlí náš sekretariát. Tato síň je veřejnosti přístupná, což je velmi důležité!

Na základě zákona 487/2013 o SZPB jsme zajistili změnu názvu památného dne 6. října – namísto Památný den obětí Dukly došlo na náš návrh k přejmenování na Památný den hrdinů Karpatsko-dukelské operace. Například ruský velvyslanec nám za to velmi poděkoval.

Iniciovali jsme zákon o jednorázovém odškodnění sirotků popravených rodičů za druhé světové války. To se nepovedlo ani za federace. Navrhli a iniciovali jsme, že je nutné v současné době vyplatit jednorázové odškodné i těm, co bojovali ve válce proti Němcům, a příspěvek k důchodu. Vždy na náš návrh poslanci reagovali sice snížením našeho finančního návrhu, ale aspoň částečně jsme něčeho dosáhli.

Jaká byla vlastně vaše cesta, pane předsedo, do svazu protifašistických bojovníků? Byl někdo z vašich předků aktivním antifašistou ve druhé světové válce?

Víte, v mém případě to bylo poněkud složité. Můj biologický otec pracoval s někdejším ministrem a prvním guvernérem Slovenské národní banky Imrichem Karvašem (1903-1981, guvernérem Slovenské národní banky od března 1939 do října 1944 – pozn. aut.) na záchraně peněz z národní banky před Němci. Karvašovi se podařilo zdůvodnit tehdejší luďácké vládě, že musí být tyto peníze přestěhovány z bratislavské banky do banskobystrické banky. Z těchto peněz se pomohlo slovenskému partyzánskému hnutí, zřejmě se nakoupily nějaké zásoby apod. Za to byl Němci můj táta v Kremničce v roku 1944 zastřelen. Tedy byl v protifašistickém hnutí, a dokonce se podílel na přípravě SNP.

O tátovi jsem vlastně až do dospělého věku vůbec nevěděl, protože jsem u svého otce nevyrůstal, nýbrž jsem jako syn svobodné matky několik let svého dětství strávil u tety. Kdo byl mým tátou a jaké byly jeho zásluhy, jsem se dověděl až v dospělosti. Jste druhé médium, kterému jsem o této své minulosti zavzpomínal.

Listuji vaším výpravným sborníkem literárních prací dětí s podtitulem »Sborník literárních prací dětí na téma rasismus, úcta k starší generaci a výsledkům její práce«. Školáci a studenti napsali eseje a úvahy o protifašistickém odboji. Název 75 růží vítězství nad fašismem odkazuje k 75. výročí osvobození od fašismu, tedy loňskému roku...

To je dáno pandemií koronaviru, loni jsme nemohli nic vydat. Sborník jsme vydali teprve letos.

Naše činnost se hodně zaměřuje na mladou generaci. Budoucnost i našeho svazu závisí na tom, jak mladá generace pochopí smysl naší práce. Na děti, ale také ženy a učitele, se v naší svazové činnosti speciálně zaměřujeme. Proto máme ve svazu Komisi učitelů, žen a mládeže (KUŽAM). Ženy potřebujeme, protože jsou to většinou matky. Učitelé jsou důležití, protože učí děti dějepis a úctě k vlasti, a mládež je budoucností.

A ptáte-li se konkrétně na náš sborník, získali jej všichni mladí autoři esejí a jejich rodiče, putoval do všech škol a oblastních organizací svazu. Sborník financovalo z poloviny Ministerstvo kultury Slovenské republiky a z poloviny náš svaz. Ve sborníku je v úvodu můj príhovor, v němž zdůrazňuji, že odkaz přímých účastníků bojů a mnohých obětí staví před nás mimořádně aktuální úlohu objektivně reflektovat a pravdivě poznávat a hodnotit zlomové události 20. století tak, aby nehrozila ztráta historické paměti, abychom zachovali jejich odkaz jako základ pro život dalších generací nového tisíciletí. Zdůraznil jsem také ve svém obrácení se k mladým lidem k »uvití 75 růží vítězství nad fašismem«, že vítězství nad fašismem pro nás znamená, že jsme zvládli porazit agresora, že to byla zejména Rudá armáda Sovětského svazu a na Slovensku také Rumunská královská armáda a 1. československý armádní sbor pod vedením Ludvíka Svobody, které nám přinesly skutečnou svobodu za cenu mnoha životů.

Kromě takovýchto činností, jako je iniciování sborníku literárních prací mládeže, pořádáme také soutěž Mezníky druhé světové války. Soutěž byla plánována původně na rok 2020, ale kvůli koronaviru byla přeložena na další období.

Jak se učí slovenské děti o období 1939-1945?

Prosadili jsme, že je ve školách větší hodinová dotace na toto období dějin. Co se týče úrovně výuky, záleží na úrovni učitele. Spolupracujeme s ministerstvem školství a prosadili jsme si, že tam, kde požádáme o přijetí a besedu ve školách, musí nám to být umožněno.

Určitou zpětnou vazbu, jak probíhá výuka dějepisu a jaké jsou znalosti mladých z dějin druhé světové války, získáváme od našich klubů mladých přátel. Vyhledáváme instruktory těchto klubů z řad našich členů, často vojáků. Kluby financujeme z našeho rozpočtu. V těchto klubech vysvětlujeme a vykládáme dětem a mládeži o významu SNP, partyzánského hnutí, o našich odbojářích, vojácích zahraničních armád apod.

Kolik máte členů a členek?

Podle naší evidence ve svazu pracuje přes 18 tisíc členů v 35 oblastních organizacích a 580 základních organizacích.

Monika HOŘENÍ

12. 10. 2021  Monika HOŘENÍ