Rozhovor Haló novin s badatelkou a publicistkou Milenou Městeckou

Prožívám pochody smrti za ty, co na nich trpěli

Prestižní profesní organizace literátů, Unie českých spisovatelů, se připravuje na svou podzimní členskou valnou hromadu. Na programu mimo jiné bude vyhlášení literárních Cen UČS za rok 2020 a 2021. Slavnostní předání diplomů šesti laureátům v loňském roce znemožnila pandemie covidu. Mezi vítězi ročníku 2020 je autorka mimořádné publikace »Evropa v agonii pochodů smrti 1944–1945«, která nyní dokončuje další svou knihu na toto téma, tentokrát pro nakladatelství Olympia. Toto legendární nakladatelství se tradičně z velké části své produkce zabývá sportovní a turistickou literaturou. Jak to jde dohromady s tématem, jež jste zvolila?

Olympia má skvělou řadu průvodců nejrůznějšího zaměření. Památky, slavné osobnosti, tipy na netradiční výlety a zážitkovou turistiku všeho druhu. V poslední době doma i v zahraničí narůstá zájem o návštěvy, exkurze a prohlídky nejrůznějších míst spojených s druhou světovou válkou – od bojišť až po muzea, památníky i pohřebiště a hroby hrdinů i neznámých obětí válečného šílenství. Dodejme, že není divu a je to třeba – byl to nejhrůznější konflikt v dějinách lidstva a znamenal velké pochybení společnosti a lidskosti. Představa nabídnout čtenářům dosud nepublikovaného specializovaného průvodce mne pronásleduje od dopsání první knihy Evropa v agonii pochodů smrti, kterou vydalo Orego productions Praha.

Jak se kniha bude jmenovat?

Nad názvem ještě přemýšlím, snad »Průvodce po pietních místech druhé světové války«, s podtitulkem »Ve stopách pochodů smrti«. Kniha bude jak průvodcem, tak historickou brožurou. A jistě pro mnohé inspirací. Vycházím ze své bohaté zkušenosti z domova i zahraničí, že lidé mají o tyto ojedinělé a neznámé cesty velký zájem. Velmi často vůbec netuší, že jejich krajem, městem či vesnicí, leckdy doslova kolem jejich domů, prošel pochod smrti.

Před jejich okny se odehrály hrozné incidenty, které jsou většinou známé a popsané. A často při nich byly utýrány mnohé oběti, jež leží v jednotlivých i velkých hromadných hrobech. Zatímco ty hromadné hroby jsou z velké části – ale ne vždy – opečovávané, ty jednotlivé velmi často ani neznáme, dokonce mnohé byly zrušeny nebo zapomenuty.

A jaký bude její rozsah, která místa nám doporučíte navštívit, jaká bude fotodokumentace, popřípadě jaké budou doplňující turistické informace?

Konkrétně kniha nabídne téměř 30 procházek po stopách tras pochodů smrti – ochutnávku ze všech krajů a koutů České republiky od Šumavy až po Krušné hory, z pomezí Moravy a Slovenska až ke Karlovým Varům. Nebudou chybět fotografie míst, zajímavé příběhy a osudy, historicky doložené a nezbytné mapy i kilometrovník cesty.

Včetně zajímavostí z okolí, jak už to tak bývá v materiálech s tipy na výlety i netradiční turistiku, neboť nečekám, že se lidé na výlet vydají jen za pochody smrti.

Ve svých knihách z ranku literatury faktu nejenom že dublujete, ale i doplňujete práce profesionálních historiků. Oni to dělají za mzdu a v pracovní době. Vy z nadšení a úcty k obětem hitlerovského teroru. Bez nároku na odměnu…

Mám k historikům velkou úctu a od mnohých slyším o těžkostech, s jakými se perou, když se chtějí dostat k tématu, které považují za vysoce důležité pro společnost. V oblasti tzv. studia totalitních režimů je nejen nesmyslně směšován nacismus a komunismus, správně socialismus, ale naprostá většina prostředků a grantů se věnuje »zločinům komunismu«, ano, čtete správně, nikoliv jeho období, ale pouze zločinům. Kdo v tom období žil, jako já, připadá si spíš jako kriminálník a zločinec než člověk. Největší chybou je však, že ty opravdové a závažné zločiny nacismu opět unikají spravedlnosti – byly odsunuty na druhou kolej. A s ním zapomenuty jeho oběti. Je to, jako když ty zločiny pácháme sami znovu.

[o]

Proto krom historického bádání procházím pochody smrti znovu. Prožívám je za ty, kteří na nich trpěli, kteří na nich zemřeli. Za ty, kteří kolem mrtvých procházeli, otřeseni pohledem na ně. A tím, že jim nemohli pomoci. Za ty z vesnic a měst po trasách pochodů, kteří se odvážili a pomohli, přestože jim za to hrozil trest smrti. Hledám na cestě hroby obětí, které ztratily na sklonku války, ve chvíli poslední, své životy.

A budete se asi divit – procházím je i za ty, kteří byli na straně toho nesmírného zla a sadismu – německé stráže, či »obyčejného« a »loajálního« zfanatizovaného a zfašizovaného německého obyvatelstva, které na uprchlé vězně z transportů a pochodů v pruhovaných mundúrech pořádali lovy a »hony na zebry«, jak s potěšením říkali, než je dostihli, ubili, ukopali či postříleli nebo nechali roztrhat vlčáky. I za ně je procházím, ale jen proto, abych dovedla pochopit, proč se touto cestou do pekla vydali. Proto o tom všem píši, mapuji to, abychom nezapomínali a nezapomněli. S přáním, abychom náhodou sami jednou neselhali, jako oni tehdy…

Zajímá nás, co se vám ve vašich aktivitách v posledním čase zvláště povedlo – kupříkladu zbudování informačních cedulí po trasách pietních míst, na něž budete ve své nové knize zvát své čtenáře?

Daří se nám s řadou stejně zapálených nadšenců a regionálních badatelů a s pomocí starostů a místních lidí obnovovat a nalézat další pietní místa pochodů smrti. Realizovat nejrůznější informační desky popisující trasy pochodů smrti a hromadné hroby kolem trasy, kde pátráme i po jménech obětí. Na Tachovsku známe od letošního června více než 70 jmen obětí z hromadného hrobu v Tachově – poprvé po více jak 75 letech od války! Další jména budeme, doufejme, brzy umísťovat u hromadných hrobů na Chomutovsku a Trutnovsku. Je to mravenčí práce, kterou se zabývají mnozí badatelé a jednotlivci. Je potřeba spolupracovat nejen s památníky koncentračních táborů v zahraničí, v Německu, Polsku a Rakousku, s odbory pietní péče ČR, Ruské federace, Polska a dalších zemí, ale zajistit veškerou administrativu a samozřejmě počítat s ochotou obcí a měst podílet se na projektech organizačně a finančně.

Přesvědčila jsem se, že jednotlivec na takovou práci nestačí, a apeluji svou činností na úřady, organizace a ministerstva s výzvou, že je třeba zřídit instituci pro pochody smrti a jejich desetitisíce obětí na území ČR. Ve stejně žalostném stavu jsou místa spojená se zajateckými a pracovními nacistickými tábory, jichž byly na našem území stovky, opět s tisíci obětí. Je s podivem, že takové instituce dosud nebyly zřízeny.

Jak vypadá váš blížící se badatelský podzim či zima, čímž tedy míním roční období? Jaký máte přednáškový harmonogram, jaké pietní akce, či pochody v Čechách a na Moravě plánujete?

Termíny podzimních přednášek jsou vlastně obnoveny z doby před covidem. Přestože jsme v té době zvládli i v rámci opatření a za mnohých přesunů termínů uskutečnit na jaře každoroční – a opět nové – vzpomínkové pochody, přednášky se samozřejmě konat nemohly. A tak se mi teď hlásí z Čech i Moravy s přednáškami pro děti a studenty i pro dospělé. Nejbližší mě čeká 3. listopadu v Bečově nad Teplou, z poslední doby se konala minulý pátek přednáška ve Starém Městě na Moravě. Na jaře 2022 pak budou navazovat tradiční pochody – tentokrát v okolí zmíněného Bečova a Starého Města, ale také Choustníkova Hradiště, Chomutova či samotného Terezína.

Snažím se využít podzimní a zimní čas pro práci na dokončení výše zmiňovaného Průvodce pro nakladatelství Olympia, ale pracovat i na jiných tématech. Hledám nakladatele k vydání překladu knihy o životních osudech Emily Hobhouseové. Knihu jsem přeložila už před časem. Je to žena s fascinujícím příběhem, jako první – a téměř jediná - veřejně vystoupila proti britským koncentračním táborům za tzv. druhé búrské války a zasvětila pak celý svůj život boji proti válce a bezpráví.

A snad moc neprozradím, když uvedu další téma, na němž pracuji a velmi mne zaujalo. Je jím historie života Slovanů v německých zemích, z nichž dnes žijí a se svým jazykem a kulturou přežívají pouze Lužičtí Srbové. Vlastně mě k němu dovedly cesty pochodů smrti po Německu a velmi časté slovanské názvy německých obcí a měst. Proč mají v Německu místa i lidé slovanská jména, se, doufám, čtenáři jednou dozvědí i díky mé knize.

Ivan ČERNÝ

FOTO - Miroslav FESZANICZ

 

-----------------------------------------

Milena Městecká (*1970) žije a pracuje v Praze. Je autorkou řady statí a článků o pochodech smrti na území České republiky, Německa a dalších evropských zemí. Jejich historii se věnuje od roku 2010, kdy poprvé prošla cestu návratu a pochodu smrti Lidických žen z koncentračního tábora Ravensbrück. Oněch 500 kilometrů po cestách i necestách šla za každého počasí čtrnáct dní. Cestou se zastavovala na pietních místech, pohřebištích i u jednotlivých hrobů účastníků tehdejší tragédie a zbytečných obětí konce války. Každým krokem si více a více uvědomovala, že tyto události jsou až příliš často zcela neznámé, zvláště pak nejmladším generacím.

A tak se této tematice začala věnovat takříkajíc na plný úvazek, ovšemže ale ve svém volném čase, bez finančního zázemí či nějakých dotací. Jednotlivé události začala zpracovávat a publikovat. Aby mohla mapovat pochody smrti, musela navštěvovat archivy a naučit se orientovat v dokumentech a historických souvislostech. Zároveň považovala za zásadní být přítomna v místech, kde se popisované události děly. Mít kontakt s místními občany, odborníky a historiky, a pokud je to možně, vyzpovídat i očité svědky a pamětníky. Až poté situace popisovat a zpracovávat. V neposlední řadě je pak předávat široké veřejnosti v médiích, školách a na nejrůznějších přednáškách.

Historie není zapomenuta

V pátek 15. října proběhla v zaplněném školicím sále Sboru dobrovolných hasičů ve Starém Městě u Moravské Třebové přednáška Mileny Městecké, věnovaná pochodům smrti za druhé světové války. Tyto pochody vězňů koncentračních táborů a zajatců procházely i přes Staré Město. Velmi potěšující byla zejména účast mladších zájemců o přednášku. Hosty Mileny Městecké byli i kronikář obce Třeština a autor knihy »Pochody smrti« Jiří Nesét, dále Josef Bohatec, který napsal publikaci o dětřichovském porodním táboře, jež zanedlouho vyjde. Poděkování patří zejména pracovníkům Obecního úřadu ve Starém Městě za vstřícnost a zabezpečení přednášky.

(boh)

20. 10. 2021  (boh)