Listopád aneb Co by bylo, kdyby nebyla sametová revoluce

Spisovatelka Alena Mornštajnová vydala nový román s názvem Listopád, který popisuje, jak by u nás vypadal vývoj společnosti, politické situace, kdyby nezvítězila »Sametová revoluce«. V románu, který do večerní četby briskně zařadil Český rozhlas, popisuje narůstající represe, zatýkání, věznění odpůrců režimu a tak dál a tak podobně.

Jak tomu rozumět? To je jednoduché: Komunisty je nutné znovu a zase dehonestovat, pomlouvat, a když už dojdou, nebo se vyčerpají argumenty, je nutné si »vycucat z prstu« argumenty další. K tvrzením, jaká to byla za komunistů hrůza, přidat i tvrzení, jaká BY to byla za komunistů hrůza.

[o]

Přitom paní Mornštajnová je vedle jak ta jedle. Dovolím si odhadnout, jak by se u nás vyvíjela situace, kdyby nezvítězila sametová revoluce. Můj odhad nebude ale založený na antikomunistických klišé, ale na historických reáliích té doby a na vlastních zkušenostech: V pořadech rozhlasu k třicetiletému výročí »sametovky« mimo jiné zaznělo, že ÚV KSČ plánoval na rok 1990 zrušení výjezdních doložek. To znamená, že už by se mohlo cestovat do zahraničí svobodně. (Proto musela být Sametová revoluce ještě do konce roku 1989, protože později už by občané klíči tak nadšeně necinkali!)

Taky od roku 1989 už bylo v menší míře povoleno soukromé podnikání (což se tehdy příliš nezveřejňovalo).

Kudy by se tedy asi ubíral vývoj v naší republice? Ve zkratce: Už by bylo možné svobodně cestovat, soukromé podnikání by se postupně rozšiřovalo, naše podniky by se postupně modernizovaly (ono by jim nic jiného ani nezbývalo).

Důležité suroviny a zdroje jako voda, elektřina, plyn by zůstávaly státní, nebylo by možné s nimi kšeftovat, nehrozilo by lidem skokové zdražování elektřiny nebo plynu.

Nadále by platila pracovní povinnost pro všechny, včetně nepřizpůsobivých. Nebyli by bezdomovci. Nebyli by »šmejdi«, nebylo by tak jednoduché lidi podvádět a ničit exekucemi.

Hrdě a sebevědomě bychom obchodovali s celým světem včetně východních zemí, které by nám dodávaly suroviny, které potřebujeme a potřebovat budeme. Plynem pro topení a výrobu elektřiny počínaje a hořčíkem pro výrobu hliníku konče.

Převážná většina našich občanů (ne jen někteří!) by se měla lépe, naše země by nikoli revoluční, ale evoluční cestou, cestou postupného vývoje pomalu, ale jistě vzkvétala…

A pravděpodobně by byla mnohem dál, než je dnes.

Jan KOBYLÁK

18. 11. 2021  Jan KOBYLÁK