Frývaldov – jak to vlastně bylo?

V roce 1931 krize nabývala na síle. Počty nezaměstnaných rostly každým dnem. Bída pro některé se prudce zvyšovala. Pro jiné však byla zlatým dolem. V tu dobu jistý podnikatel, jehož potomek se zcela nedávno dostal na výsluní, si užíval francouzské Riviéry a utrácel peníze v Monte Carlu. Na jedné straně díry do skal Na Vidouli, které sloužily jako domovy pro celé rodiny dělníků, kteří ztratili práci, na druhé Müllerova vila v pražských Střešovicích, kterou postavil v tu dobu pro zmíněného podnikatele veliký český architekt Adolf Loos. Kontrasty bily do očí.

Na jedné straně žebráci, půl milionu nezaměstnaných, na druhé ženy a muži v superdrahých autech stále jezdící po zábavách. Přitom v únoru 1931 při pochodu nezaměstnaných v Duchcově četníci zastřelili čtyři horníky, v květnu při stávce zemědělských dělníků v Košútech další tři a v červenci v Chustu při stávce byl zabit jeden. Současně mnohý z 304 evidovaných milionářů si kupoval nové motorové vozidlo anebo si pořizoval další, aby koncem roku 1931 u nás bylo evidováno 116 726 automobilů. Tehdy se události také posunuly směrem k Frývaldovu.

Vítězná stávka

Frývaldov, německy Freiwaldau, 124 lomů na žulu a mramor. V té době většinové německé obyvatelstvo a většinové propouštění z práce. O kámen přestal být zájem, a tak se propouštělo.

Vše začalo 10. listopadu stávkou v obci Žulová, tehdy ve Frýdberku, dělníci v kamenolomech vyhráli svůj střet s majiteli a mzdy, které byly sníženy, se vrátily na původní úroveň. Jenže už 21. listopadu se kamenoprůmyslníci rozhodli znovu snížit platy. Údajně situace na trhu to vyžadovala. V regionu však nebyl jiný průmysl. Mzdy tady byly i tak nevelké. Firma Gessler z Vápenné dokonce dala všem svým zaměstnancům výpověď. Firma Rössler z Vidnavy propustila zase čtyřicet procent zaměstnanců. V Suplíkovicích ztratilo práci 150 dělníků. Bylo to překvapivé. Proto se představitelé dělníků rozhodli uspořádat »hladový pochod« a vyjádřit svůj protest přímo pod okny hejtmanství ve Frývaldově, dnes Jeseníku. Dnem »D« měl být 25. listopad. Středa. Také jedna ze »škaredých střed«! (15. březen 1939 byla také středa.)

Dolní Lipová

Pětadvacátého listopadu se v ranních hodinách demonstranti shromáždili v obci Zighartice (dnes Vápenná). Tady však už byli také četníci, kteří se pokusili shromáždění rozpustit. Použili k tomu dokonce pendreky. Neuspěli však. Jen slib, že do Jeseníku mohou zástupci demonstrujících, kteří tam předloží své požadavky, situaci poněkud uklidnil. Dělníci z jiných míst se však už dali na pochod. Četníci se proto autobusem přesunuli do Dolní Lipové.

Příkaz nepustit pochod do Frývaldova však nebyl odvolán. Proto tady přehradili silnici. Čtrnáct četníků, čtrnáct pušek, vedených nadporučíkem Jirkovským a proti nim demonstranti odhodlaní projít. Přetlačovaná a kamení. Nervy napjaté jako struna. Čeští četníci a německy mluvící většina demonstrujících. Národnostní rozdíl prý nehrál roli. Snaha projít a snaha zabránit tomu. Strkanice a nakonec kamení hozené zezadu. Velitel údajně byl jedním z nich zasažen, tak alespoň se tvrdilo později při soudním jednání. Svědci něco podobného nepotvrdili.

[o]

Sedm set dělníků stále chtělo jít dál. Slovní potyčka trvala řadu minut. U křižovatky střet nabýval na síle. I hole demonstrantů údajně měly být proti četníkům použity. To by však svědčilo o boji muže proti muži. Něco takového se však nepotvrdilo. Jen to, že prý byli podněcováni komunistickým poslancem německé národnosti Alfredem Hadekem, jenž přijel až do Dolní Lipové a rozhodl, že se v pochodu bude pokračovat. Po nějaké chvíli četníci definitivně ztratili nervy. Když strážmistr Samek bránící Jirkovského údajně uslyšel slova »Pal« a »Salva«, jež měl vyslovit právě nadporučík, začal z bezprostřední blízkosti střílet. Po něm i další četníci. Jirkovský později u soudu však tato slova nepotvrdil.

Střílelo se zblízka a přímo do davu. Bilance byla hrozivá – osm mrtvých a třináct těžce raněných. Národnost: Německá. Mezi těmi osmi byly dvě ženy. Rudolf Hauke (18 let, momentálně bez zaměstnání), Heinrich Gröger (24 let, nezaměstnaný), Rudolf Weese (20 let, pomocný podkovář), Stefan Glatter (40 let, kameník), Rudolf Grötzner (31 let, kameník), Josef Weiser (kameník), Hermine Gottwald (33 let, zaměstnaná ve vápence), Anna Lux (14 let, zaměstnaná u firmy Latzel). Nepochybujme o tom, že nejen němečtí komunisté a sociální demokraté se pokusili dosíci práva proti státní moci, ale i němečtí nacionálové, z nichž se později rekrutovali henleinovci.

Pohřeb obětí se konal 28. listopadu. Účastnil se ho Klement Gottwald, který na smutečním shromáždění také hovořil. Společně s ním, zřejmě kromě poslance Hadeka, se ho účastnila i Anežka Hodinová Spurná a z Opavy přijela německá nacionální politička Zögellmannová. Souběžně po celé republice probíhala sbírka na rodiny zemřelých. Jen v Osvobozeném divadle vybrali 12 000 korun… Bylo zveřejněno i prohlášení předních československých umělců pod názvem Nelze mlčet, které mimo jiné podepsali Ivan Olbracht, F. X. Šalda, Václav Vydra, Josef Hora, Marie Majerová, Vítězslav Nezval, Josef Kocourek či Julius Fučík, jenž celý průběh policejní akce popsal v knížce Frývaldov 1931.

Zpochybňování

Soud s četníky nedopadl pro demonstranty dobře. Mrtví si prý vlastně všechno zavinili sami. Četníci byli osvobozeni. Ostatně nešlo o výjimku. Při dalších střelbách na různých místech republiky tomu nebylo jinak.

A co dnes? Mainstream se činí. I v případě střelby u Frývaldova. V roce 2006 vydalo jesenické muzeum brožuru Martina Buchlovského. Píše se v ní mimo jiné: »Jak z výpovědí četníků a dělníků, tak i z novinových článků a rozhodnutí vojenského soudu jasně vyplynulo, že propaganda a štvavá agitace Komunistické strany Československa, zosobněná v osobách poslanců Babela a Hádka, jakož i senátora Langera, byly jedním z důvodů, proč došlo na křižovatce v Dolní Lipové ke střílení do dělníků.« Je jistě možné, že zmínění poslanci doporučili nezaměstnaným a propouštěným stávkovat a demonstrovat, že se postavili na jejich stranu, ale jak jinak se má bránit člověk ohrožený ztrátou práce, když tehdy neexistovala taková záchytná síť jako je tomu dnes a ten, kdo ztratil práci i jeho rodina se ocitli na pokraji nebytí?

Tentýž autor svůj ahistorický text doplnil doslova »perličkami«. Ocitujme si proto další jeho »moudra«: »Není také pravdou, že by dělníci nebyli ozbrojeni. Neměli sice palné zbraně, ani s ozbrojeným střetem vlastně nepočítali a nechtěli jej, nicméně se kameny (navíc v rukou kameníků!) a dlouhé hole staly velmi nebezpečnými zbraněmi, což měli téměř všichni četníci poznat na vlastní kůži.«

Nevím, zda autor je schopen rozeznat střelnou zbraň od hole, klacku nebo kamene. Navíc ty kameny nebyly házeny organizovaně, ani z nějaké zbraně ve stylu »husitského praku«. Umím si ovšem představit ránu obuškem nebo pažbou. Navíc jen první řady útočníků se mohly pouštět do boje s četníky. Pokud by četníci opravdu chtěli demonstraci rozehnat, stačila by střelba do vzduchu. Ta vždycky všude dokázala zklidnit. Emoce byly nejen na straně četníků, ale i zoufalých demonstrantů, kteří nechtěli nic jiného, než předat své požadavky příslušným orgánům.

Připomínám situaci na Národní třídě 17. listopadu 1989. Tolik trpělivosti, kolik projevili příslušníci Pohotovostního pluku, nemohu jistě od tehdejších četníků čekat. A i tehdy proti sobě stály dvě strany. Ta jedna bránila státní moc, ta druhá měla své představy, jež vedly »k sametovému převratu«, o jehož sametu lze právem pochybovat.

Řešení situace střelbou do lidí, kteří jsou neozbrojeni, je barbarstvím. A to ještě z takové blízkosti, že nelze cíl minout.

Nemá smysl se dál zabývat takovými hloupostmi, jako je tvrzení, že čtrnáctiletá Anna Luxová (Lux) patřila k organizátorům demonstrace nebo že střelba nedostala žádný nacionální podtext. Dostala, ne že nikoli.  Henleinovci i této střelby náležitě využili ve volbách v roce 1935.

Jaroslav KOJZAR

21. 11. 2021  Jaroslav KOJZAR