Barborka a předvánoční čas

Vánoce tu budou coby dup. Naše desetiletá vnučka o minulém víkendu prohlásila, že na Ježíška nevěří, a proto sepsala pro rodiče i prarodiče seznam toho, co by chtěla pod stromeček. Znejistěla, když moje žena, její babička, jen tak prohodila, že Vánoce nejsou jen dárky, které nosí Ježíšek, ale i rodina.

A přidala několik příběhů, protože ty mají děti nejraději. Například ten o Barborce. Pokud mě paměť neklame, nikdy ony, totiž babičky a ani jejich svobodné dcery, nezapomněly na Barborku, tedy na 4. prosinec, kdy má Barbora svátek. Z třešně alespoň 10 let staré uřízly větvičku a daly ji do vázy s vodou. Větvičky by v den svaté Barbory ovšem měly řezat jen svobodné dívky. I o tom babičky skvěle vyprávějí… A také o příběhu mučednice Barbory z Nikomédie ze třetího století, jejíž otec byl krutý pohanský obchodník, který svoji dceru nechal popravit, protože se nezřekla křesťanské víry. Nešťastnice prý cestou na popraviště vzala do ruky větvičku, která uprostřed zimy vykvetla. Pokud tento příběh znají.

Děvčata mohou v tento den uříznout ne jednu větvičku, ale i více. Pokud měla nápadníků více, mohla si dívka po nich větvičky pojmenovat – a vzala si prý toho, jehož větévka vykvetla jako první.

Aby byla věštba věrohodná, musely se dívky vydat pro barborky brzy ráno, když se první sluneční paprsek dotkl obzoru. Tady se zdroje rozcházejí, některé tvrdí, že by k jejich řezání mělo dojít krátce po setmění a jiní naopak, že brzy ráno po rozednění. Některé babičky dokonce tvrdí, že by větvičky vdavek chtivé dívky měly ukousnout vlastními zuby. Pokud jí větvičky na Štědrý den vykvetou, do roka se vdají. Barborku musely uříznout ze stromu starého alespoň deset let. Možná to byla ale jen ohleduplnost starých hospodářů – zatímco pro mladý stromek je jedna větvička bolestivou ztrátou, statný velikán ji zvládne bez větší újmy. Větvičky ale nemusí brát pouze z třešní, ale i z jabloní, broskvoní, švestek nebo třeba zlatého deště.

[o]

O barborky se zajímali i ženatí muži a vdané ženy. Říkalo se, že kolikátý den po uříznutí barborka vykvete, tolikátý měsíc bude mít v příštím roce její majitel štěstí. Potíž je, že mezi čtvrtým a dvacátým čtvrtým prosincem uplyne přesně dvacet dní a rok má jen dvanáct měsíců. Třeba se vám ale povede, aby barborka vykvetla už po pár dnech, co ji přinesete domů.

Rozkvetlé barborky jsou prastarý lidový zvyk, o Vánocích symbolizují právě proběhnuvší zimní slunovrat, který v konečném důsledku způsobí zánik zimy a příchod dalšího, květy ozdobeného jara. Pokud však barborka nerozkvetla a uřízla ji svobodná, vdavek chtivá dívka, pak měla smůlu. Svatby se minimálně příští rok nedočkala. Tak praví babičky.

Barborky však v časech dávných byly též ženy v bílých hábitech, které sestupovaly z nebes po žebřících, aby zlobivé děti »vyplatily« metlou na zadek a hodným daly ovoce a drobné dárky. Rodiče jimi, totiž Barborkami, strašili děti, ale těžko říct, zda si to někdo z nás ještě pamatuje. Nešlo totiž o žádná strašidla! Ženy byly oblečeny do prostěradel nebo šatů, obličej si skryly pod roušku a v jedné ruce držely košík s ovocem a sladkostmi a v druhé metlu

Ač jsem již postarší, pamatuji si jen na kvetoucí barborku. Pro babičky, i pro nás byla a je štěstím rodina, ať se již sejde na Štědrý den u společného stolu či ve zbývajících dvou svátečních dnech na návštěvě. A babičky znají i odpověď na otázku vnoučat: »Jak je to možné, že Ježíšek, když je vlastně miminko, unese tolik dárků a dá je pod stromeček?« Moje babička se vždy jen pousmála a prohodila cosi o tom, že Ježíšek nosí dárky s pomocí maminky a táty, protože každé dítě má rodiče. Kouzlení s dárky to neublížilo. Ba ani poté, když jsme se dozvěděli, že »všechny děti rodiče nemají«. I když jsme nechápali, jak je to možné…

Ačkoli dnes barborky jsou jen dekorací vánočního stolu, pro naše předky měly více než symbolický význam. Dokonce podle nich hádali, co se stane příští rok. Barborky lidé řezali už za pohanských dob. Tehdy prý rozmlouvali se stromy a keři. Není náhodou, že se větévka řezala tak, aby rozkvétala kolem období zimního slunovratu – 21. prosince. Květy připomínaly, že po zimě zase přijde jaro.

Jak pečovat o barborky. Než barborky přinesete domů, měli byste je nechat několik hodin v chladu. Potřebují se aklimatizovat. Pak je celé na jednu hodinu namočte do vlažné vody. Teprve potom je můžete vložit do vázy. Dejte je nejprve do chladnější části svého bytu či domu, teprve později je přeneste do obýváku nebo kuchyně. Pozor, i když potřebují chlad, stále potřebují také světlo. Vodu jim měňte několikrát denně. Prospívá jim odstátá voda. Každý den důkladně vymyjte vázu. Podpořit je můžete i výživou pro řezané květiny.

Děti a vnoučata ocení vzpomínky na Vánoce z časů dávno minulých. Milují příběhy. S překvapením zjišťují (věřte nevěřte), že jejich rodiče, ba i babička a děda, byli kdysi dětmi, ty nejmenší tomu mnohdy opravdu nevěří. Právě v tomto předvánočním čase je místo pro to, aby dítka vyslechla vzpomínky na dětství svých prarodičů a rodičů. A nejlepšími vypravěčkami jsou, jak jinak, babičky… Jejich vzpomínky jsou mnohdy pohádkové, často více než pohádky slavnými spisovateli sepsané.

(jan)

27. 11. 2021  (jan)