PŘEČETLI JSME

Kdyby Němci měli šetřit jako Řekové

Desetimilionové Řecko je samozřejmě jiná váhová kategorie než Německo. Ani srovnání s Kyprem neobstojí, přestože obě země stavějí na turistickém ruchu, jenž kvůli finanční krizi zřejmě na několik let poněkud zlevní.

Takže jinak: Převeďme si drastické řecké škrty na německé podmínky na základě počtu obyvatel, řekli si v deníku Frankfurter Rundschau (FR).

Co se požaduje

Řecko má za šestiletku končící v roce 2015 drasticky omezit nové zadlužení, přesněji řečeno, schodek státního rozpočtu před výplatou úroků očištěný o konjunkturální kolísání. Podle propočtů francouzské velkobanky Société Générale (majitelky tuzemské Komerční banky) se jedná o sumu odpovídající 16,1 procentu, ano jedné šestině!, hrubého domácího produktu. Ročně to představuje 2,7 procenta HDP, tedy téměř tolik, kolik chybí každý rok českému rozpočtu, aby byl konečně, jak slibuje současná »vláda rozpočtové zodpovědnosti«, vyrovnaný. Dosud to nedokázala žádná průmyslová země, natož stát s obrovským sektorem služeb jako Řecko, upozornil německý list.

Přesto si zkusme představit, že by trojka Evropské unie, Evropské centrální banky a Mezinárodního měnového fondu naordinovala »řecký úsporný balíček« Německu. Byl by to pořádný balík: Naši sousedé by museli za šest let ušetřit na 400 miliard eur, tedy kolem 70 miliard eur ročně. Dodejme, že německý veřejný dluh o více než třetinu přesahuje maastrichtské kritérium 60 % HDP a činil loni 83 %; na loňském seznamu Mezinárodního měnového fondu zaujímalo Německo 27. místo na světě, ČR s 43 % byla 89., když Řecko se 171 % na druhém místě zdaleka nemělo na nejhorší Japonsko (237 procent).

Zdaníme spotřebu, budeme škrtat!

V prvním roce by současná černo-žlutá vláda zdanila spotřebu. Křesťanští demokraté a sociálové by získali podporu liberálů, neboť opatření by se bezprostředně nedotklo jejich chráněnců - podnikatelů. Takže daň z přidané hodnoty zvýšíme ze současných 19 na 26 % a máme potřebných 70 miliard doma! Nebude to sice tak úplně pravda, protože klesne spotřeba domácností, ale to momentálně nikoho nezajímá.

Ve druhém roce schválí spolková vláda další tvrdý škrt: odvody na sociální zabezpečení se zvýší o sedm bodů. Vynese to 60 až 70 miliard eur. Mezi lidmi však zavládne neklid a firmy budou varovat před rostoucí nezaměstnaností. Ukáže se, že měly pravdu, takže se zvednou sociální výdaje a klesnou příjmy penzijních pojišťoven. Vládu to bude zajímat stejně málo jako recese vyvolaná úsporným programem. Místo toho zruší minimální mzdy a vyjednávání o tarifech a začne snižovat průměrné mzdy zákonem - aby, jak bude tvrdit, zvýšila konkurenceschopnost.

Koalice národní záchrany

Ve třetím roce dojde na pracovníky veřejného sektoru. Stát sníží příjmy všech svých úředníků o 15 %. Vynese to, po odečtení daní, 27 miliard eur čistého. Což bude příliš málo, takže dojde i na výplaty sociálních dávek (důchodů, podpor v nezaměstnanosti), které se sníží o deset procent. »Bez obětí to nepůjde!« budou po politicích opakovat jejich hlásné trouby v médiích a partajích.

Odbory začnou vyzývat k masovým stávkám. A ve čtvrtém roce už se lidé skutečně vypraví do ulic. Pondělní demonstrace budou otřásat celou zemí. Přesto se vláda bude držet pevně a pošle na ulici další Němce. Propustí deset procent svých úředníků, čímž ušetří 18 miliard eur. Jenže se výrazně zvýší výdaje na nezaměstnanost a všechny úspory půjdou vniveč. Zbytek úspor přinese po roce kvaziautomaticky »studená progrese«: vzhledem k tomu, že se možná dostaví oživení a pracující budou vydělávat více, ocitnou se ve vyšších daňových třídách.

V pátém roce protesty eskalují. Vypisují se nové volby a k moci přichází koalice národní záchrany tvořená sociální demokracií, křesťanskými demokraty, Zelenými a liberály. Díky absolutní většině prosadí padesátiprocentní zvýšení daní za energii (20 miliard eur) a snížení vládních investic o polovinu (20 miliard eur). Kromě toho omezí sociální služby, především kryté nemocenským pojištěním, o 15 procent. Komu se zachce větší zdravotní péče, bude si muset připlatit.

A armáda v ulicích

Vše vyvrcholí v šestém roce povstáním. Při opakovaných volbách získává strana Levice absolutní většinu. Rozhoduje: Nyní musí platit firmy a bohatí. Zavedení daně z finančních transakcí, jež by měla vynést až 70 miliard eur ročně, vetují Evropská centrální banka a Mezinárodní měnový fond. Místo toho se zvedne nejvyšší daňová sazba ze 42 na 53 % (10 miliard eur), dědická daň (5 miliard eur), korporátní daň (daň z příjmu právnických osob) o 10 bodů (12 miliard eur). Kromě toho zavede Levice solidární přirážku k dani z příjmu a korporátní dani ve výši 10 % daňových dluhů (23 miliard eur) a na polovinu omezí subvence pro firmy (15 miliard eur).

Berlín tedy splnil konsolidační podmínky napůl. To už však podnikatelé vyhlašují investiční stávku a prchají do Monaka. Německé státní cenné papíry padají na všech burzách. Hospodářská výkonnost se vytrácí a zavládá chaos. Centrální náměstí velkých měst obsazují demonstranti. Život v SRN se zastavuje, nastupuje armáda. NATO vyhlašuje na žádost řecké vlády bezletovou zónu nad celým Německem; je třeba ochránit civilní obyvatelstvo a obnovit důvěru finančních trhů, píše FR.

Něco takového se však nemůže stát. Německo je přece jiná váhová kategorie než Řecko!

(kp)

V dnešních tištených Haló novinách (k dostání na stáncích), rubrice ZE ZAHRANIČÍ se ještě například dočtete:


22. 4. 2013  (kp)