Drzé lži jednoho krajanského sdružení

Sudetoněmecké krajanské sdružení v Rakousku (SLÖ) kritizuje plány na zřízení plzeňského památníku 250 000 Čechů, kteří po Mnichovské dohodě z roku 1938 utekli ze sudetských oblastí anektovaných nacistickým Německem. Tito lidé nebyli vyhnáni, nýbrž »přesídlili zpátky do svých oblastí«, protože šlo o české úředníky, kteří »pozbyli své správní povinnosti«, tvrdí SLÖ ve svém prohlášení. Samozřejmě, že to jsou účelové lži, naopak je pravdou, že tisíce českých obyvatel v pohraničí byli donuceni utéci do vnitrozemí, protože jim šlo doslova o holý život.

Mnichovskou dohodou podepsanou před 75 lety bylo tehdejší Československo přinuceno odstoupit německojazyčná území Hitlerovu Německu. Dohoda se stala vrcholem takzvané politiky ústupků (appeasement) západních mocností vůči nacistickému Německu. Několik měsíců po jejím podpisu z noci na 30. září okupoval Berlín i zbytek českého území (Hitler ho označoval za Rest-Tschechei) a na území Slovenska nechal vzniknout klerikálně-fašistický Slovenský štát.

»Po skončení druhé světové války zareagovala nová česká vláda na události 30. let vyhnáním sudetských Němců na základě sporných Benešových dekretů«, doplnila rakouská agentura APA svůj výklad historických souvislostí. Ano svůj výklad, protože odsun sudetských Němců se provedl na základě mezinárodních dohod uzavřených vítěznými mocnostmi na konferenci v Postupimi. Tudíž na tzv. Benešových dekretech není nic sporného, ale je to dokument vycházející z tehdejšího mezinárodního práva.

Český Svaz bojovníků za svobodu chce příští rok odhalit v Plzni památník oněm 250 000 Čechů, kteří na podzim roku 1938 utekli do českého vnitrozemí. Na něm má být mimo jiné vyobrazen reliéf s obrysy hranic Československa před a po Mnichovské dohodě. Podle SLÖ jde při tomto údajném vyhnání o »politickou legendu«. Historická pravda je podle něj spíše taková, že po rozpadu habsburské monarchie a mírovém diktátu Saintgermainské smlouvy z roku 1919 »bylo do nově vzniklé Československé republiky vtěsnáno 3,5 milionu sudetských Němců«. Poté následovalo 20 let »čechizační politiky«, mimo jiné i prostřednictvím usídlování českých úředníků. Opět se jedná o účelové lži, které by si zasloužily podrobnější historický výklad.

Požadavky sudetských Němců na autonomii prezident Edvard Beneš »vehementně odmítal«, stojí v prohlášení SLÖ. Britský vyslanec po návštěvě sudetských oblastí vypracoval zprávu (lord Runciman - pozn. red.), která byla pro Prahu »zničující«. Mnichovskou dohodou Velká Británie, Francie a Itálie prý »napravily chybu ze Saint-Germain«, uvádí se v prohlášení SLÖ.

Jak vidno, máme to tu opět. Neustále tlaky různých revanšistických spolků a organizací na revizi poválečného uspořádání a překrucování historických faktů. Bohužel, hodně sebevědomí těmto sudetoněmeckým a krajanským sdružením dal sám tehdejší český prezident Václav Havel omluvou za »vyhnání« a před nedávnem našel zdárného pokračovatele v osobě premiéra Petra Nečase a také Karla Schwarzenberga. Přitom je zcela jasné, kdo by se měl komu omlouvat. I po všech doprovodných jevech, které se na konci války a při vysídlení sudetských Němců udály.

S použitím materiálu čtk (vs)

Pozn. red: Bernd Posselt nemá s prohlášením Sudetoněmeckého krajanského sdružení Rakouska nic společného a distancuje se od něj. 
V zastoupení Bernda Posselta Peter Barton, ředitel Sudetoněmecké kanceláře Praha

25. 9. 2013  (vs)