Zamyšlení Jana Kotaly

Jaká je vlastně cena hlasu

S blížícími se volbami do PSP ČR narůstá aktivita kandidujících stran a hnutí i jednotlivých kandidátů. Jaká je vlastně cena za jeden hlas ve volbách? Jsou to stovky korun či tisíce, nebo to jsou hodiny a hodiny odvedené poctivé práce?

Když se denně setkávám cestou do práce s mnoha billboardy, bigboardy a jinými podobnými poutači, a ze schránky vytahuji spousty novin či letáků různých politických stran, nemohla mě tato otázka nenapadnout. Je přímá úměra velikosti nákladů na volební kampaň, přímo či nepřímo úměrná výsledku voleb? Jsou strany, které investují mnoho desítek milionů, ale také strany které dají dohromady jen pár desítek tisíc. Byl by výsledek voleb jiný, kdyby byla pevně dána částka, kterou strany musí utratit za kampaň a není možné jít níže nebo výše? Je vlastně dobré, že se vede kampaň? Mají jednotliví kandidáti dělat krom oficiální kampaně strany i kampaň svou vlastní? Mnoho otázek a hledání odpovědí.

Dobře odvedená práce

[o]

Nejspíše se všichni shodneme na tom, že nejlepší kampaní je prezentace vlastní dobře odvedené práce. Tedy vlastně ne. Nejlepší kampaní je ona dobře odvedená práce, kterou mezi sebou prezentují za vás sami občané. Kolik takových politiků u nás vlastně je? Asi dost málo. Na druhou stranu se říká, že nejlepší kandidát do voleb je lékař ve větší nemocnici. Ale je skutečně dobře odvedená práce lékaře v jeho oboru, o které se mluví, jistotou toho, že bude odvádět stejně dobře i práci voleného zástupce? Nic proti lékařům, byl to jen příklad... Každý holt dělá, na co stačí a co je mu »povoleno jeho stranou« (pokud má tedy zájem ještě někdy kandidovat).

Parlament by měl být zrcadlem všeho lidu a všichni přece nejsme géniové. Vraťme se ale ke kampani. Jaká je asi radost občanů, že se musí po celé republice dívat na vysmáté tváře zkušených nebo nastupujících politiků (těch, kteří by jimi chtěli být)?

Reklama fotografům

Já bych to nazval reklamou na práci fotografa. Většinou krásně uhlazené a vyretušované tváře bez chybiček jsou skutečným lákadlem. To ovšem není to pravé zrcadlo. Bohužel ještě neexistuje detektor pravdy a svědomí, který by byl stoprocentní, aby i ti největší odpůrci museli pod vahou jeho tvrzení uznat, že neměli pravdu. Ale to je asi pohádkou daleké budoucnosti.

Mnozí z nás jsme již nepochybně zaslechli ve zprávách, že jeden kandidát jisté politické strany při provádění své osobní kampaně tvrdil lidem, že volební lístek, na kterém nebude zakroužkováno alespoň jedno jméno, je neplatný. Tím se dostáváme do pozice, řekl bych dvojité lži. První lží je lživost volebního programu této strany (jak nám dokázala v minulém volebním období - pokud se tedy nehodlá napravit) a druhou lží lež kandidáta o povinném kroužku. Je to zajímavé a člověku jde z toho až hlava kolem. Tak se ale vracíme k osobní kampani kandidátů.

Osobní kampaň

Tu považuji za pozitivní, ale musí být pravdivá. Nejlepší pomocí pro výsledek voleb je provedení čestné kampaně, jak pro stranu, tak vahou známosti své osoby ve svém volebním obvodě. Pokud se jedná o tyto volby a volebním obvodem je kraj, tak to samozřejmě sám nikdo nemůže dokázat. Musí se snažit pomoci ve svém bydlišti a blízkém okolí. Pokud to podobně budou cítit všichni kandidáti, může být výsledek jakékoliv strany pozitivní. Já však věřím, že pozitivních výsledků dosáhnou jen ty strany, u kterých důvěryhodnost jejich volebního programu je dlouhodobě prokázána, a lidé už nebudou hazardovat se svým hlasem tím, že podlehnou líbivým heslům a slibům. O to se musíme přičinit všichni bez rozdílu. Pak může být náš kolektiv úspěšný.

(Autor je kandidátem KSČM do PSP ČR v Moravskoslezském kraji)
(mezititulky redakce)

3. 10. 2013  Jana KOTALA