Rozhovor Haló novin s Jiřím Valentou, »dvojkou« plzeňské krajské kandidátky KSČM pro volby do Sněmovny

Četní absolventi jsou v praxi neuplatnitelní

Jste členem výboru  pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost zastupitelstva Plzeňského kraje. S jakými nejzávažnějšími problémy se školství v kraji potýká?

Problémů ve vzdělávací soustavě Plzeňského kraje je mnoho a politická reprezentace, ve formě aktuální levicové koalice KSČM - ČSSD, je musí trvale a vždy, pokud možno bezodkladně, řešit.

V oblasti předškolního vzdělávání nedošlo například k uspokojení všech žadatelů o umístění dítěte do předškolního zařízení, objevily se i problémy s integrací dětí se speciálními potřebami do běžných tříd. Mnozí pracovníci nesplňovali kvalifikační předpoklady, chyběla i požadovaná aktivita v zapojování se do připomínkového procesu při tvorbě školské legislativy.

V oblasti základního vzdělání klesaly počty žáků a to zejména v oblastech s nízkou hustotou osídlení. Vyskytly se problémy se zabezpečováním funkce asistenta pedagoga tam, kde byla tato funkce doporučena poradenským zařízením. Částečně chyběly projekty, které by podporovaly technické vzdělávání a odborná řemesla. Byla věnována nižší než potřebná pozornost konzultačním dnům se zástupci příspěvkových organizací a nebyly využity všechny nabízené možnosti rozvojových programů MŠMT.

V oblasti středního vzdělávání se nejprve vyskytly problémy s udržením některých vyšších odborných škol, ale tyto se podařilo prozatím celkem solidně vyřešit. Chyběla ale vyšší intenzita zapojení zaměstnavatelů do celého vzdělávacího procesu a také vyšší míra inovace vzdělávacích programů jednotlivých oborů, podle reálných možností škol a potřeb zaměstnavatelů a sociálních partnerů…apod.

Jaké cesty k řešení těchto problémů vidíte?

K odstranění nejen těchto problémů vede složitá cesta změny nastavení státních priorit. Výdaje ze státního rozpočtu v jeho kapitole »školství« sice činily v roce 2013 skoro 141 mld. Kč, ale stále to bylo žalostně málo. Chyběly tak finanční prostředky pro školy a školská zařízení, které se musely zbytečně často »optimalizovat«, přesněji řečeno nekompatibilně slučovat, aby mohl být zachován alespoň jejich základní provoz, rozsah a dostupnost. Nerad bych zde čtenáři podsouval, že ve školství jde čistě jen o peníze. Nikoliv! Přirozeně svoji roli hraje i přístup pedagogů k jejich profesi. Jenže tam, kde chybějí peníze na platy, chybí většinou i dostatečný počet kapacit, zaměstnanci bývají neúměrně přetěžováni, nemají také možnost se dovzdělávávat, chybí požadovaná kvalita a vybavenost školských zařízení apod. Stát tedy musí poskytovat nejen krajům, ale i ostatním zřizovatelům dostatečné finanční i odborné garance jejich činnosti. V opačném případě se bude »kvalita české výchovy a vzdělávání« negativně odrážet ve všech dalších oblastech lidského života. A domnívám se, bohužel, že se to u nás poměrně dlouhou dobu již děje.

Se vzděláváním také úzce souvisí pracovní uplatnění. Firmy si stěžují, že chybějí odborníci ve výrobních profesích.

Ano, to je pravda! Nedostatek technicky vzdělaných středoškolských a vysokoškolských odborníků pociťujeme již na každém kroku. Podlehli jsme totiž nezdravému a nekorigovanému trendu zvyšování vzdělání pouze podle počtu maturit a diplomů a to bez ohledu na jejich znalostní obsah a kvalitu. Pravicoví politici se tak dnes »bijí v prsa«, kolik občanů ČR má vysokoškolskou kvalifikaci a jak »vyspělou Evropu« v tomto smyslu doháníme. Fakt, že četní absolventi jsou nejen ve svých oborech, ale i v oborech tolik pro společnost potřebných, již neuplatnitelní, je nikterak nezajímá. Podíl viny na nevyváženém trhu práce mají i soukromé firmy, které talentované studenty v potřebných oborech podporují poměrně nedostatečným způsobem. Angažují se bohužel zejména jen tam, kde to bude výhodné pro jejich partikulární zájmy či velice úzký profil činnosti a vlastní produkce. Chybu je však nutno spatřovat ale také v rodinách. Rodiče si houfně přejí mít doma studenta a je jim často lhostejno s jakým diplomem, bez ohledu na jeho možnosti a schopnosti, jen aby jejich potomek nemusel potom pracovat manuálně. A přitom vyučený šikovný člověk má dnes daleko větší šanci kvalitně uživit nejen sebe, ale i svoji rodinu.

Nezaměstnanost sužuje hlavně venkovské okresy kraje, jak byste ji řešil?

Zaměstnanost se sice nedá státem, jako nástrojem společnosti, nadiktovat, ale silný sociální stát může disponovat potřebnými mechanismy k tvorbě a udržení významné části pracovních míst. Nebudu zde nyní hovořit o často nefunkční státní podpoře tvorby pracovních míst, odborně řečeno o opatřeních aktivní a pasivní politiky zaměstnanosti, ale zejména o přímé aktivitě státu, krajů a obcí. Tyto subjekty by měly, podle mého názoru, do budoucna stavět při svém rozvoji a částečně i v jiných aktivitách, na zakládání vlastních společností, jež by potom mohly v jistých oblastech konkurovat i soukromému sektoru. Rozvoj ČR by tak mohl být nejen efektivnější, tudíž i levnější, ale přinesl by sebou i významný počet nových pracovních míst. Domnívám se, že při hledání možností vedoucích ke snížení nezaměstnanosti, je nutno hledět do budoucna i tímto směrem.

Čemu by se Jiří Valenta věnoval ve sněmovně, pokud by uspěl v parlamentních volbách, si přečtěte v sobotním tištěném vydání Haló novin.

Jiří NUSSBERGER


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6, celkem 43 hlasů.

Jiří NUSSBERGER

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.