K. H. Frank (vpravo) s Reinhardem Heydrichem. FOTO - wikipedia.org
OSUDOVÉ OKAMŽIKY

Frankův rozkaz

Dne 17. června 2013 ředitel pražské smíchovské Střední průmyslové školy ing. Radko Sáblík ve spolupráci s Člověkem v tísni zorganizoval Den památky obětí komunistického režimu. Den měl být diskusním, naučit studenty, aby dokázali »zformulovat svůj názor, slušným způsobem oponovat člověku s jiným názorem, vystříhat se osobních ataků a naopak používat věcné argumenty«. Předem však byla vytvořena bariéra pro diskusi…

»Dvacáté století zažilo děsivé působení dvou tragických ideologií, nacismu a komunismu, jejich uplatňováním přišly desetimiliony lidí o život«, přičemž zároveň vsugerovává studentům to, že »komunismus« prý způsobil zavraždění sto milionů lidí, což vlastně bylo víc, než způsobila 2. světová válka a zabíjení hitlerovskými nacisty. Vše doplněno příklady z dílny pana ředitele a dokumenty zmíněného Člověka v tísni. Zvláště pak působivé mají být otázky, kterými pan ředitel přispěl k »diskusi«. Jsou pochopitelně jednostranně zavádějící a nedávají prostor ke skutečné diskusi…

Snad proto si připomeňme událost, která má své datum 3. listopadu 1944, a vše, co s ní souviselo…

Je tedy 3. 11. 1944 po naléhavém přípisu velitele pražského gestapa dr. E. Gerkeho namířeného proti parašutistům a partyzánům (viz Boris Čechovský So soder so), jenž ještě neřešil represe proti ostatnímu českému obyvatelstvu a týkal se »jen boje proti partyzánům«, následoval rozkaz státního ministra Karla Hermanna Franka, a tedy hlavní osoby v protektorátu… Ocitujme si část z něj:

»Jako odstrašující prostředek pro bandity v pohraničním území je třeba ihned zavést u většího počtu obyvatelstva v pohraničním území chycených banditů, jejich podporovatelů nebo osob narušujících pracovní povinnost, u nichž se předpokládá, že se chtějí připojit k banditům, bezodkladné zvláštní řízení a v místech nebo okolí, kde se banditské případy vyskytují, bandity veřejně pověsit. Popravení zůstanou 48 hodin na šibenici a budou po příslušném oznámení střežení českým četnictvem, aby se zabránilo za všech okolností jejich odříznutí...« a dále »Výslechy dopadených je třeba provést okamžitě a zkrátka, jakékoliv byrokratické a lidské ohledy musí jít stranou…« (Citováno podle knihy Zločiny nacistů za okupace…)

Téhož dne Frank vydal další rozkaz. Tentokrát pro velitele pořádkové policie, aby okamžitě sestavil destrukční oddíly (Spreng- und Brandkommanda), které měly zajistit osamělé hájovny, hotely, kůlny a samoty a připravit jejich destrukci, včetně zapálení. »Určení data k provedení této rozsáhlé žhářské činnosti, jejímž cílem bylo zbavit partyzány možnosti ubytování a zásobování, si vyhradil pro sebe.« (Oldřich Sládek: Přinášeli smrt).

Kromě toho vedení gestapa vyslalo »do ohrožených míst« své nejlepší konfidenty Jaroslava Fialu a Václava Dvořáka a zároveň byla vytvořena zvláštní komanda.

Po válce Karl Hermann Frank ve své Zpovědi se snažil zbavit odpovědnosti:

»Na předestřený mně případ zastřelení určitého počtu osob bez rozsudku – nemohu si nikterak vzpomenout. Byl-li takový rozkaz skutečně mnou podepsán, je to možné jen tak, že jsem nařídil takové ‚zvláštní řízení‘ (Sonderbehandlung) na rozkaz Himmlerův jako ‚vyšší vedoucí SS a Policie‘ veliteli bezpečností policie v Liberci, jenž mi tehdy byl přičleněn, a tento předal rozkaz dále své podřízené služebně v Opavě…« (publikace Zpověď K. H. Franka).

Nic takového ovšem pravda nebyla. S Himmlerem Frank v té době komunikoval jen jednou, a to 5. listopadu, kdy svému šéfovi navrhl, aby v Beskydech bylo zřízeno »určité pásmo«, z něhož by byli evakuováni lidé a místo by sloužilo jako horské cvičiště pro zbraně SS a tak se zabránilo činnosti partyzánů. (Oldřich Sládek Od »ochrany« ke »konečnému řešení«). Návrh naštěstí uskutečněn nebyl. Důvodem byla situace na frontě, kam směřovali všichni přebyteční esesáci.

A jsme u výsledků Frankova rozkazu…

 

Exekuce

Brněnské vedení gestapa okamžitě reagovalo rozkazem o provedení několika veřejných poprav v oblastech, kde operovali partyzáni:

Zubří… 5. listopadu byli zde popraveni V. Sedláček a V. Procházka, podezřelí z »nepřátelství Říši«. Tady dokonce exekuci měl být přítomen sám Karl Hermann Frank. Dal při tom osobně příkaz k vypálení domku Josefa Holiše, jenž byl popraven později.

Dolní Bečva…… 9. listopadu na prostranství před zdejší školou byli veřejně oběšeni kpt. V. Kolenda, Š. Králíček, V. Jurčo a K. Bubla.

Růžec… Téhož dne za pokus přejít hranice protektorátu J. Král, V. Indruch, Al. Zouhar, Z. Dvořák a S. Prokeš.

Poličná… 12. listopadu popraveni odbojáři J. Mazal a M. Ondráček.

Kunovice… taktéž 12. listopadu za podporu partyzánů hajní F. Kubala, K. Kurečka, J. Foldýna a nehajný K. Šuchta.

Těla všech musela podle rozkazu viset na místě popravy 48 hodin.

Velmi aktivní byla služebna v Ostravě. Vypověděl o tom všem po válce zástupce vedoucího ostravského gestapa komisař Karl Cordes. Prý bylo zastřeleno pro výstrahu několik desítek osob. Po Frankově rozkazu začali popravovat veřejně. Uvedl, že šlo např. o pět komunistů v Lískovci oběšených pro výstrahu, protože strůjci sabotáže na trati Moravská Ostrava – Frýdek se nenašli. »Začátkem listopadu byl např. zadržen občan Rogovský (psán i Rogowski – pozn. kz) pro podporu partyzánů v oddělení IV 2 v Moravské Ostravě. Šéf gestapa Lehmann pak nařídil jeho veřejnou popravu v Ostravici (8. listopadu – pozn. kz). Exekuci řídil sám Cordes, doprovázený skupinou pracovníků gestapa a deseti esesáky. Rogovský byl oběšen.« (Karel Remund: Konec pražského gestapa).

Následovala i prosincová exekuce v Malé Morávce, kde pro výstrahu na stromech byli oběšeni S. Potiuk aj. Kulhánek, dopadení při přechodu hranic, následně pak čtrnáct dalších občanů za pomoc partyzánům. Ti ale zemřeli až po převozu do Prahy, kde je »popravili sekerou« po jakémsi nacistickém rychlém soudu.

Akce Tetřev

Když Frank nedostal souhlas k vytvoření střelnice v Beskydech, rozhodl se k rozsáhlé protipartizánské operaci pod krycím názvem Tetřev. Šlo o pětidenní akci, jíž se účastnilo 12 000 příslušníků německé branné moci a SS, 700 mužů einsatzkommand, příslušníci řídicí ústředny gestapa v Brně a 320 mužů a 39 psovodů z oddílů pro zvláštní určení SS-Obersturmbannführera Müllera. Na jeho konci byla veřejná poprava v Čeladné O. Machandra a K. Winklera, v Prostřední Bečvě O. Šimurdy a ve Velkých Karlovicích D. Kováře. V bojích zahynulo osm partyzánů. Existuje i zpráva podepsaná výše uvedeným Müllerem. Stojí za to si část z ní ocitovat…

»Obyvatelstvo bylo akcí zprvu zřejmě překvapeno. Tady se podařilo udržet přípravy poměrně v dobré tajnosti. V první chvíli se obyčejní lidé domnívali, že šlo o trestní výpravu, neboť na tomto území se zdržoval velký počet banditů, kterým obyvatelstvo také poskytovalo přístřeší. Zpočátku si zvláště ženy velmi naříkaly. Propagandisté, kteří na můj návrh byli částí akce a současně přinesli s sebou letáky, přispěli velmi k uklidnění a k vysvětlení situace. Nato obyvatelstvo německá opatření celkem schvalovalo a dalo nám vědět, že tato mimořádně drastická ukázka německé moci je velmi uklidnila, neboť není pochyb o tom, že ne bandité, ale Němci jsou zde pány situace….

Po osmi dnech, které uběhly od skončení akce, není na území akce patrna žádná činnost banditů. Až potud veliké nasazení je úspěchem…« (Citováno podle Borise Čechovského So oder so). Autor zprávy velmi zkresluje. Obyvatelstvo zmíněné oblasti bylo sice zaskočeno, ale jeho nenávist k okupantům se ještě zvýšila. Takže do konečných osvobozovacích bojů se mohlo zapojit na 1700 mužů partyzánské brigády Jan Žižky z Trocnova (Historie vzniku I. čs.partyzánské brigády Jana Žižky). Svědectvím je i vzpomínka velitele majora Dajana Murzina, jenž byl v nacistické akci zraněn a po týdnu se opět setkal se zástupci partyzánských jednotek. »‘Bojujeme, soudruhu majore‘ řekli mi. ‚U Valaškých Klobouk operuje jednotka kapitána Buďka, Štěpánov pokračuje v bojích na Hostýnsku, skupina poručíka Bukolského zle zatápí nacistickým vojenským konvojům….« (podle publikace 1. československá partyzánská brigáda Jana Žižky).

Xxx

Přál bych si, aby pan ředitel Sáblík si výše uvedené informace přečetl, chce-li psát rovnítko »mezi ideologiemi«. Možná, že by leccos pochopil. Možná. Ideologická zaujatost vždycky vytváří lži, které její nositel prohlašuje za pravdu. Horší to ovšem je, když právě tuto »svou pravdu« chce vsugerovávat jiným a zvláště pak dětem. Pak už jde vlastně o zločin.

Jaroslav KOJZAR

Příště  se v OSUDOVÝCH OKAMŽICÍCH můžete těšit  na téma Hácha prezidentem. Vyjde v pondělí 18. listopadu.


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.5, celkem 127 hlasů.

Jaroslav KOJZAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


F.Zeleny
2013-11-06 09:16
Možná by bylo vhodné připomenout, že podobně se řadu let chová
"veřejnoprávní" ČT, která má i ekonomické propjení s
"Člověkem v tísni". Probudí se i levicoví poslanci po
předčasných volbách a nebo budou dále tuto nehoráznost tolerovat.
radek.militky
2013-11-05 19:04
Jaroslav Hašek:a zastřelil se nemoha si vysvětlit svůj výskyt na
liduprázdné zeměkouli,nebo tak nějank.Nazdar
Z.LUDKA
2013-11-05 12:39
Chudák pan ředitel,když on to myslí tak dobře,a nějaký pisálek pan
Kojzar mu takovou záslužnou práci kazí.Proč vytahuje věci,která
naši ochránci dělali ve prospěch lidí z Protektorátu.Přece také
bojovali proti komunistům.On to přece musí vědět.
pleningeri
2013-11-04 18:54
Pan ředitel pražské smíchovské Střední průmyslové školy ing.
Radko Sáblík věří výhradně výkladu dějin Výzkumným ústavem
antikomunistickým (ÚSTR) pod vedením Daniela Hermana. Nekonečným
zdrojem "inspirace" mu mohou být xichtbůkové stránky
českobudějovické antikomunistické iniciativy "Komunisté nepatří
ke kormidlu".
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.