Rozhovor Haló novin s profesorem Oskarem Krejčím, politologem

Naplňování lidských práv není automatismus

Na nedávném semináři, pořádaném KSČM v předvečer 65. výročí přijetí Všeobecné deklarace lidských práv, jste citoval Nelsona Mandelu, jenž řekl: »Neexistují pouze vězňové svědomí, ale také vězňové chudoby.« Jsou si toho vědomi ti státníci, kteří nyní vzletnými slovy hovoří o Mandelově odkazu?

Ideály lidských práv jsou povětšinou v zajetí zúženého liberálního chápání, které zdůrazňuje osobní politické svobody a ignoruje sociální právo. Ovšem ani při onom zdeformovaném pojetí, které se věnuje pouze politickým svobodám, česká polistopadová elita nedorostla Mandelovy velikosti. Stačí si jen vzpomenout na práci jihoafrické Komise pravdy a usmíření, kterou vedl arcibiskup Desmond Tutu po porážce apartheidu. A porovnejte si ji s pěstováním nenávisti vůči poraženým v Česku, nemluvě o zákazech výkonu povolání. Z předlistopadového disentu změněného na vládnoucí vrstvu se snad pouze Jan Čarnogurský přiblížil Mandelově pojetí spojování původních nepřátel společnou prací.

Komplexní pojetí lidských práv vzniká až osvícenstvím. Co osvícenství odkázalo naší moderní době?

Poprvé se pojem lidských práv objevuje u Rousseaua v jeho eseji O společenské smlouvě. Tato teze je nesmírně důležitá pro to, abychom si uvědomili, komu vlastně idea lidských práv v politickém a ideovém boji patří. Z osvícenství vyrostly dvě ideologie: liberální a socialistická. V liberální představě lidských práv osobní svobody nabobtnaly do podoby sobeckého individualismu a byly doplněny oslavou vlastnictví a živelného trhu. Toto pojetí pak bylo a je propagováno jako jediné možné: liberálové se snažili, a snaží, ideu lidských práv zprivatizovat pro sebe.

Socialisté navázali na radikální osvícence snahou spojit politická a sociální práva. V praxi byrokratického socialismu ovšem z nejrůznějších důvodů chránili sociální práva na úkor práv politických; ta bezesporu začínají svobodou slova. A základním zápasem, který se po staletí odehrává mezi různými ideologiemi, je hledání rovnováhy mezi svobodou a rovností.

Osvícenské pojetí ovšem vyžaduje ještě jednu poznámku. Pro osvícence byla představa lidských práv něčím, co je přirozené, nezadatelné a nezcizitelné. My však víme, že žádná přirozená nezadatelná a nezcizitelná lidská práva neexistují. Nejsou darovaná Bohem, neobjevujeme je v přírodě. Kdyby byla nezcizitelná, nebyli by otroci, neumírali by lidé na barikádách, ve válkách. Každodenně je zcizují i volení reprezentanti.

Které lidskoprávní dokumenty považujete za milníky, jež konstituovaly lidská práva a stavěly je na vyšší úroveň?

Dnes se základní standard lidských práv odvozuje od Všeobecné deklarace lidských práv, kterou přijalo Valné shromáždění OSN v roce 1948. Je to první mezinárodní dokument, který se snaží vyjádřit politická a sociální práva v jejich komplexnosti. Tato deklarace je ale nezávazná. Z ní vyrostly dvě smlouvy, které spolu s uvedenou deklarací tvoří tak zvanou mezinárodní listinu práv: Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech a Mezinárodní pakt o občanských a politických právech. Ty už jsou součástí mezinárodního práva. Pak navázala celá řada dílčích a regionálních dokumentů, které dnes v souhrnu vyvářejí režim lidských práv – samozřejmě s různým stupněm vymahatelnosti a s velice odlišným plněním.

Dokumenty na státní úrovni začínají Deklarací nezávislosti USA z roku 1776, kde je věhlasná trojice: »Člověk má právo na život, svobodu a úsilí o štěstí«. Thomas Jefferson, radikální osvícenec, který návrh připravil, nahradil Lockovu představu o vlastnickém právu představou úsilí o štěstí. Deklarace nezávislosti USA obsahuje i právo na revoluci.

Nejčastěji je ale v této souvislosti zmiňována slavná Deklarace práv člověka z Velké francouzské revoluce. Tato pozoruhodná deklarace je do dneška součástí řady konstitučních aktů. V upravené podobě se roku 1831 dostala i do belgické ústavy a odtud pak v revolučním roce 1848, díky Františku Ladislavu Riegerovi, do návrhu říšské Kroměřížské ústavy.

Nemělo by se ale zapomínat, že během Velké francouzské revoluce nebyla přijata jedna, ale hned tři deklarace práv. Na onu první z roku 1789 navázalo v roce 1791 radikální jakobínské znění, které definovalo vlastnictví v duchu měšťáckých zájmů, ale přidalo i sociální práva a zdůraznilo právo na revoluci. Třetí, termidorské pojetí, je z roku 1795. Upravilo název – už to nebyla jen práva, ale i povinnosti –, zachovalo definici vlastnictví, odstranilo sociální práva, a pasáže o revoluci vystřídala představa dělby moci. Na tomto posunu vidíme nejen ideový pohyb od osvícenství k liberalismu, ale i důležitou praktickou zkušenost: každé z těchto tří znění deklarace bylo vykoupeno hektolitry krve.

Jste autorem knihy »Lidská práva«. V ní citujete mj. Thomase Paina a jeho výrok, že »lidským právem je změnit obsah lidských práv.« Jak tomu porozumět?

Stále se rozšiřuje seznam nároků, které pokládáme za oprávněné, tedy za práva člověka. Z původních tří či čtyř základních práv už Všeobecná deklarace učinila ve třiceti paragrafech přibližně osmdesát různě definovaných práv. Dnes jsou součástí režimu lidských práv dokumenty týkající se politických práv, sociálních práv, environmentálních práv a podobně.

A jak je to s úrovní plnění?

Letošní zpráva OSN o plnění mileniových cílů uvádí, že ve světě žije jedna miliarda 200 milionů lidí pod hranicí extrémní chudoby, tedy za méně než 1,25 dolaru na den. Podle nejrůznějších nevládních organizací umírá denně dvacet tisíc dětí na léčitelné choroby nebo na podvýživu; to by znamenalo, že od začátku 21. století v důsledku kapitalistického sobectví a špatné organizace zahynulo 102 milionů dětí. Amnesty International ve svých dokumentech hovoří o čtyřiceti zemích, kde jsou mučeni vězni.

Tato čísla připomínají, že idea lidských práv vyžaduje komplexní vidění člověka založené na humanistické filozofii.

V čem vidíte kouzlo ideje lidských práv? Proč přitahuje po tisíciletí tolik pozornosti, a také tolik nenávisti?

Protože nádherná myšlenka lidských práv je revoluční výzvou, která spojuje rovnost a svobodu. Všichni lidé bez rozdílu barvy pleti, pohlaví, vyznání, věku, politického přesvědčení mají mít stejná práva, všichni mají mít možnost svobodně se vyjadřovat, pohybovat, mít právo na důstojný život – to je přece největší myšlenka z politických myšlenek. S ní šli lidé i do předem prohraných bitev, do káznic, mučíren i na popraviště. A doufali, že jejich oběť nebude marná.

V současné době je v západní společnosti nejvyšší úrovně naplňování lidských práv dosahováno spojením kapitalismu se sociálním státem. Po druhé světové válce jsme svědky lineárního zlepšování úrovně naplňování lidských práv. Toto lineární zlepšování není však dáno velkou ideou, ale faktem, že kapitalismus slavil úspěchy jako ekonomický systém rozšiřováním středních vrstev a byl pod tlakem nižších vrstev.

Takto ale vznikla iluze, že se v průběhu dějin ideál lidských práv naplňuje neustále dokonaleji. Jenže představa o sociálním státě narazí na realitu v okamžiku, kdy se kapitalistické ekonomice přestane dařit. Pak jsou zpětné pohyby při naplňování lidských práv nejen možné, ale dokonce samozřejmé. O tom by mohli vyprávět manifestanti na ulicích řeckých, italských či španělských měst. Probíhá oklešťování již dosažených lidských práv. Cítí-li se západní elity ohroženy, sahají bez skrupulí k tak zvaným úsporným opatřením a stavějí tábory na Guantánamu, kde prý neplatí ani mezinárodní, ani domácí právo USA.

Zkrátka, nikde není dáno, že se lidská práva budou stále naplňovat na té úrovni, na kterou jsme si zvykli.

Lidé často zužují lidská práva jen na svobodu projevu či tisku a svobodné volby. Zapomínají však na další složky lidských práv...

Ano. Znovu opakuji: to, co jsme jako lidská společnost zdědili po osvícencích, je myšlenka komplexnosti. My musíme brát člověka i v jeho nedokonalosti jako bytost hodnou úcty a pozornosti, a také lidská práva je třeba brát v jejich komplexnosti – práva politická, občanská, sociální, hospodářská, kulturní... Nelze volat po právním státě a souhlasit s apartheidem, nelze chtít svobodu podnikání a pohrdat nezaměstnanými, nelze hlásat právo na život a prohlubovat závislost společnosti na militarismu.

Navíc je nutné pečlivě rozlišovat, co je propaganda a co je reálné naplňování lidských práv. Dnes jsou vězni svědomí Julian Assange a Edward Snowden, kteří poodhalili závoj oddělující propagandou vykreslené politické divadlo od reality. Jsou jimi daleko více než Julija Tymošenková, představitelka nové oligarchie, která je souzena za zneužívání pravomocí a korupci. Mírou oddanosti lidským právům rozhodně není rusofobie.

Téma lidských práv a důstojného života pro každého člověka patří levici. Proč si to v některých historických etapách, dokonce v jedné nedávné etapě, levice do určité míry nechala vzít?

Z mnoha důvodů. Tím prvním byla ekonomická zaostalost zemí, kde socialismus zvítězil. Druhým byla ostrost konfrontace s představiteli starých pořádků: při boji na život a na smrt je obtížné, a snad i nemožné, ctít lidská práva. Třetím byla malá intelektuální i mravní síla části nové politické elity, jejich neporozumění komplexnosti ideje lidských práv. A v neposlední řadě tu byl omyl řady socialistů a komunistů při definování člověka, podcenění dědičné části složky osobnosti a malé oddanosti kolektivistickým ideálům u velké části lidí i po změně vlastnických vztahů. Pro mnohé zůstala podstatou »lidských práv« restituce Barrandova či Orlíku.

Jaká je podle O. Krejčího úloha levice  na poli obhajoby lidských práv v současné době? Dozvíte se ve středečních tištěných Haló novinách.

Monika HOŘENÍ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.1, celkem 50 hlasů.

Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Z.LUDKA
2013-12-20 00:07
Pane Knížek - 9. bod desatera zní: Nepožádáš manželky bližního
svého.Pak je tam také - Pomni aby jsi den sváteční světil.To je
myslím 10.přikázáni.Jinak pokud se budeme zaobírat Biblí je tam také
řečeno něco o zločinu a trestu.
knizek
2013-12-19 15:05
Každý by se měl zamyslet co se považuje za hřích či ctnost a nad
příkazy desatera. Jsou to trvale platná moudra i pro indiferenty. U
každého z nich bychom se měli zamyslet, co opravdu plníme a co ne.
Každý chybuje, ale může se napravit. Nakonec uznáme, že si všichni
lidé mají být rovni a vzájemně si odpouštět, aby nebyly činěny
rozdíly v pohledu na jednotlivce, ani na celek. Pokud nejsme schopni
odpouštět, nemůžeme být ctěni, nýbrž zatracováni. Proto bychom
měli jednat poctivě abychom byli ctěni. Pro jistotu si zestručněná
moudra zopakujme: Hříchy: 1. pýcha, 2. lakomství, 3. závist, 4. hněv,
5. smilstvo, 6. nestřídmost, 7. lenost; Ctnosti: 1 pokora, 2 štědrost,
3 přejícnost , 4 mírumilovnost, 5 cudnost, 6 střídmost, 7 činorodost;
Desatero přikázání Božích: 1. Nebudeš mít jiné bohy!, 2. Nebudeš
zneužívat božího jména!, 3. Budeš zachovávat den odpočinku!, 4. Cti
otce svého a matku svou!, 5. Nezabiješ!, 6. Nesesmilníš!, 7.
Nepokradeš!, 8. Nebudeš lhát!, 9. Nebudeš žádostiv po ženě
bližního svého!, 10. Nebudeš závistivý ani chamtivý! - Vše si
natrvalo vryjme do paměti, abychom se podle toho chovali; je to základ
morálky, práv a povinností pro všechny lidi.
suda.jan
2013-12-19 02:59
V podstatě jde o určitou neznalost, která vychází z neznalosti Boha a
jeho principů. Jedním ze základních je princip svobody a odpovědnosti
za život. Negativní bytosti si přivlastňují svobodu, ale odpovědnost
odmítají. Naopak lidská práva jsou přirozená daná Bohem a v
pozitivním Božím stavu jsou nezcizitelná. Ale zde v tomto negativním
stavu je odcizili ti, kteří také odmítají odpovědnost.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.