Nedokončená odluka státu od církve

Rozpad Rakouska-Uherska v roce 1918 zbavil církve politické a právní ochrany ze strany státního aparátu. Pochopitelně, že odluka státu od církve vyvolala pozornost i v okolním světě. Ve Spojených státech se právě prosazovala politologie (politologická sociologie) na práh vědecké disciplíny.

Skutečnost, že z katolické církve odešlo 1 400 000 dosud věřících, vyvolala vědecký souhlas, že tak se to má dělat, cestou svobodného individuálního rozhodnutí. Snad to bylo vzorné, ale neřešil se tím otazník nad majetkem církve.

Populárním českým heslem bylo odčinit Bílou horu, ale nekatoličtí šlechtici, nekatoličtí měšťané a inteligence a dokonce ani zcela běžní nekatolíci se nesjednotili a nevymohli si návrat majetku zabraného katolickým státem a katolickou církevní organizací.

Po ruce byly i další vzory. Ten americký byl komponován na široké kulturní reformě, která umožňovala svobodný vývoj i mnohočetný vznik nejrůznějších církví a ty ve svém souhrnu omezovaly angažovanost a aktivity katolické církve.


Francie znala drastický rozchod s církevním vlivem, kořeny tkvěly ještě v dobách Velké francouzské revoluce roku 1789. V zahraničním odboji se T. G. Masaryk netajil myšlenkami na odluku státu a církve. Také »legionářská demokracie« v Rusku se netajila negativním postojem k »vatikánské straně«.

Církev drcena mnohočetnou kritikou nebyla na odluku připravena, dokonce trucovitě nechtěla uznat československé státní hranice a odmítala upravit církevní organizaci (arcidiecéze) podle platných hranic.

Slovensko bylo pod církevní vrchností směrodatných církevních orgánů, pod vlivem maďarských biskupů a arcibiskupů. Ti nelenili a vydávali protistátní vyhlášky a oběžníky, čtené v kostele poslušnými, dosud promaďarsky vychovanými kněžími.


Politicko-mocenská centrála ve Vatikánu si musela rozmyslet, zda má klást tvrdošíjný odpor, vyhrocovat situaci, či zvolit umírněný postoj tajného vyjednávání. Děsila se skutečnosti, že by církev musela ze svých zdrojů platit hmotné i personální výdaje.

Státní plat na církev měl jistější stabilitu. Dodnes nemohu potvrdit, kdo přislíbil při jednání o působnosti italské vojenské mise na Slovensku, že katolická církev bude zastávat duchovní službu i v čs. armádě. A skutečně, když byla tato služba realizována, dospěla k tomu, že duchovní byl u každé divize v Čechách, ale na Slovensku již u každého pluku.

Chytré, ale spíše mazané stanovisko v otázce odluky od církve mělo být přeneseno do pravomoci slovenské a německé autonomie. Zapletlo se do toho i právo na sebeurčení, slib autonomie publikovaný v USA v řadách zahraničního odboje. Čs. vláda měla spíš zájem na státní soudržnosti, už vzhledem k národnostnímu složení republiky.


Neměla zájem na národnostním dělení. Pojem »Čechoslovák« měl být významově totožný s pojmem státní příslušník. Poučení bylo možno čerpat ze Švýcarska, kde Švýcarem je občan původu německého, italského, francouzského apod. Stejně pojem Američan měl vystihovat pojem státní příslušnosti, ne prapůvod rodu.

V autonomním uspořádání by zcela jistě převažovaly místní pravicově konzervativní síly, což by zdravému vývoji republiky neprospívalo. Nevyužita byla komunální volební vítězství v roce 1919, kdy lidé volili levicově, aby se našlo propojení po této linii. Když levice opakovaně zvítězila i v parlamentních volbách, byla po krátké době nahrazena úřednickou vládou, která vystřídala rudozelenou koalici a dokázala chod republiky řídit již střelbou do lidu.


Určitým překvapením pro historiky je zjištění, že požadavek odluky státu a církve si dávaly do volebního programu i politické strany, ve kterých značná část členů byla stále v matrikách katolické církve. Výrazné to bylo pro stranu agrární, státoprávně demokratickou, později národně demokratickou. Katolíci neopouštěli slovenskou stranu lidovou, stranu živnostenskou.

Volební heslo u českých pravicových stran bylo heslem, které mělo zastřít předchozí kolaborantské jednání v dobách rakouské monarchie. Z programu buržoazních stran vymizelo v době úřednických stran, které nemusely usilovat o hlas ve veřejném mínění. Dočasnou stabilitu, až do let protektorátních, zajistil Benešův »modus vivendi«, Vatikánem však nedodržovaný ani ve vztahu k exilové vládě E. Beneše.

Odchod občanů od katolické církve byl podmíněn pragermánskou politikou předních představitelů církve, upálením Jana Husa, pobělohorskou politikou církve, neochotou občanů nechat si zasahovat do osobního života v otázce křtu, sňatků, rozvodů, pohřbů. Lidem se nelíbilo potlačování vědeckého poznání pod vlivem náboženských dogmat.


Na straně katolické bojoval proti odluce od státu olomoucký arcibiskup Skrbenský, agilně vystupoval též arcibiskup pražský Kordač. Na obou ulpělo podezření, že v důvěrných jednáních upozornili na možnost - pokud budou vojáci volit levicově, nechť je jim odejmuto volební právo.

A věrnost státu měli zaručovat katoličtí duchovní, měli mnohaleté zkušenosti, jak víru využívat ve prospěch habsburské dynastie. Katolický tábor měl jednu slabinu, obával se tlaku nekatolických sil. Katolická církev se měla nejprve hmotně vyrovnat s pobělohorskými konfiskacemi a potom teprve měla být zvána k jednání o odluce státu a o majetku, zejména pozemkovém.

Katolická církev neočištěná od pobělohorských konfiskací neměla morální právo rozhodovat o pozemkovém majetku, který vznikl v dobách jejího dominantního postavení.

České pravicové síly v dobách první republiky nejprve zablokovaly odluku církve od státu, aby v současné době navrhovaly přebohaté dary. Cílem je upevnit politický vliv extrémní a protilidové pravice.

Jiří FRAJDL


Ještě na této čtvrté straně přílohy Naše pravda (šesté novinové) si můžete přečíst tento článek:

  • Sochorův samopalník - Václav Kocek, žijící dnes v obci Buková u Horšovského Týna, je jedním z 12 tisíc volyňských Čechů, kteří v roce 1944 podobně jako on, tehdy dvacetiletý, povětšinou dobrovolně vstupovali do jednotek 1. čs. armádního sboru. Pochází z obce Palče, kterou němečtí okupanti stejně jako jiné vesnice na Volyni vypálili. Odešlo z ní do naší armády devět mladých mužů......

To vše buď v tištěné podobě Haló novin (k zakoupení na stáncích), nebo v elektronické podobě na internetových stránkách www.publero.com.



Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.8, celkem 64 hlasů.

Jiří FRAJDL

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.