ILUSTRAČNÍ FOTO – archiv

Vztah Hitlera ke Společnosti národů

Po odvysílání prvního dílu německého televizního seriálu Kronika III. říše se výrazně zvedla hladina diváckého zájmu o dějiny moderního úseku historie, který ještě dnes má své důsledky. Z hlediska formálního je to doba, která se odehrává pod vlivem Společnosti národů v Ženevě v předvečer druhé světové války.

Německý dokument pochopitelně využívá natočených zdrojů z let Hitlerova režimu. Bylo to období propagandistické, což je cítit v oslavném pojetí, i když nikdo z tvůrců pořadu na stanovisku nacistické ideologie již nestojí. Tím spíše jsou vhodné některé recenzní připomínky.

Šok přinesla krvavá první světová válka, ve které bylo zabito na ruské straně 1700 tisíc osob a raněno 4950 tisíc osob, na straně německé ztráty činily 1773 tisíc zabitých a 4213 tisíc raněných, Francouzů padlo 1357 tisíc, raněno bylo 4266 tisíc osob. Rakousko-Uhersko přišlo o 1200 tisíc mužů, raněno bylo 3620 tisíc osob. USA vykazují   126 tisíc zabitých, 243 tisíc raněných. Celkové ztráty za první světové války historici uvádějí po sečtení národních statistik na 8380 tisíc zabitých, 21 219 452 raněných. Celkové civilní ztráty představují 37 494 osob.

Němci pochopitelně poukazují na vlastní ztráty a dodnes, byť v náznaku, popírají vlastní vinu na válce. Adolf Hitler s tímto prohlášením zuřivě nesouhlasil a vinu sváděl zcela falešně na Židy, kteří neměli ani svůj mocensko-politický útvar, neměli svůj stát a bez státu vést válku v té době nebylo reálné.

Touhu po bezkonfliktním vývoji ve světě televizní pořad pomíjel. Opomenuta byla kritická zmínka o Vídeňském kongresu v roce 1815. Bez kritického rozboru zůstala i berlínská konference z roku 1885. Získal by se kritičtější pohled na německou politiku 19. století.

Stoprocentně není v pořadu objasněna úloha Adolfa Hitlera ve Společnosti národů (SN) a jeho snahy o novou formulaci úlohy a zneužití SN. Dne 28. 4. 1919 bylo na pařížské konferenci rozhodnuto, tehdy i se souhlasem USA, že vznikne mírová organizace států, která by zamezila novému krvavému konfliktu uvnitř kapitalistického světa. Nezdůrazňovaným cílem byl také záměr kontrolovat versailleské mírové smlouvy. Dne 20. 1. 1921 se ke Společnosti národů se sídlem v Ženevě přihlásilo 32 států, válečných protivníků Německa, a třináct neutrálních států. Americký kongres odmítl organizaci, že má příliš malou kompetenci, neměla např. vojenský sbor pro realizaci přijatých usnesení. Mírové podmínky jsou tvrdé a mohou vyvolat nové konflikty. Určitá anglická rezervovanost vyvěrala z obav, že bude omezena zahraničně politická suverenita britského impéria. Spojené státy nechtěly připustit, aby evropské státy zasahovaly do problémů v Jižní a Střední Americe.

Plán prezidenta Beneše na efektivnější poměry společnosti z roku 1924 se plně nerealizoval. Společnost národů řídila rada složená ze stálých členů ve složení Velká Británie, Francie, Itálie, Japonsko. Usnesení rady muselo být jednomyslné. Německo bylo přijato až v roce 1926 s utajeným cílem, že vstup do této organizace Německu umožní nové mocenské postavení ve světě. V roce 1933 Německo vystoupilo, nechtělo se nechat omezovat demokratickými zásadami a záhy vystoupilo i Japonsko. Adolf Hitler využil svých znalostí z evropské diplomacie a zvolil podrazáckou taktiku vůči SN. Navrhl čtyřem evropským velmocem, aby se nenechaly omezovat drobnými demokratickými spory a o Evropě rozhodovaly jen ve čtveřici – Velká Británie, Francie, Německo a Itálie. To byla mnichovská koalice, která přispěla k pádu Československa, nezabránila napadení Polska apod.

Dalším Hitlerovým krokem byl Pakt proti Kominterně 25. 11. 1936, podepsaný také Japonskem a Německem, proti komunistickému vlivu s příslibem vzájemné výměny informací a s tichou nápovědou nabídky případné vojenské pomoci. K protisovětskému paktu přistoupily Itálie, Maďarsko, Španělsko a Finsko, což vyvolalo zostření vztahů mezi SSSR a Finskem. Současně to byl organizovaný nátlak na SSSR, aby přistoupil k Paktu o neútočení Berlín - Moskva. Kritériem spojenectví a kolaborace s Německem bylo právě přistoupení k Paktu proti Kominterně. Hitler předpokládal, že Pakt proti Kominterně se setká přinejmenším s tichou podporou kapitalistického světa a nahradí Společnost národů, která nebyla schopná zastavit agresivní Německo, Itálii, Japonsko a omezit agresivitu Polska a Maďarska proti svým sousedům. Zdokonalením Paktu proti Kominterně se stal Pakt tří, Německa, Japonska a Itálie 27. 9. 1940. A právě tato místa v Kronice III. říše nejsou dostatečně vysvětlena, stejně jako skutečnost, že se sanační Polsko stalo prvním spojencem nacistického státu v roce 1934.

Urychlilo to cestu k válce

Hitlerův ústup od politiky Společnosti národů, byť šlo o organizaci s formální demokracií, se ukázal diplomatickou chybou, na kterou přistoupily Paříž a Londýn. Urychlilo to cestu k válce. Velká Británie a Francie přistoupily na Hitlerovo lákání, že o evropském dění budou rozhodovat jen čtyři evropské velmoci. Francie a Velká Británie chtěly uchovat svá koloniální panství. Chápaly nacistickou taktiku s heslem o životním prostoru a nevěřily, že v rámci formální demokracie budou národy ve vazalských a koloniálních zemích trvale uznávat dominantní úlohu Francie a Velké Británie.

Ústupky nacistickému Německu udělaly státy na účet lidu v Rakousku, Československu, Polsku. Obě velmoci ustupují i italskému fašismu v Etiopii, v Albánii a záhy i v Řecku. Také Japonci se přihlašují o svůj podíl na moci v Číně. Zbabělé demokracie ustupují z pozic liberalismu a pravicové síly v evropských zemích vplouvají do vod fašismu. A to znamená válku. Zhorší to i vztah finsko-sovětský, když Finsko vstoupí i do Paktu proti Kominterně. A v Pobaltí se na protisovětských pozicích uplatňují protisovětské akce a tajně tam intrikují němečtí diplomaté, špionáž a zástupci nacistického štábu.

Německý televizní pořad nevysvětlil v objektivní podobě, proč Hitler v roce 1934 uzavírá spojeneckou smlouvu s Polskem, ještě v roce 1938 štve polskou diplomacii a armádu proti Československu, když polská zpravodajská služba spolupracuje s nacistickými orgány a v roce 1939 je Polsko napadeno nacistickou armádou? Dosud německé archivy nezveřejnily důkazy o nacisticko-polské špionáži proti ČSR i proti SSSR. Mimo pozornost uniklo také štvaní Rumunska proti SSSR. Podléhání Rumunska nacistické diplomacii přichází až po pádu Belgie a francouzské prohře v roce 1940. Ke cti Rumunska lze přičíst skutečnost, že tento stát vyhlásil dílčí připravenost 15. 3. 1939, kdy Německo napadlo ČSR a nevědělo se, jak budou reagovat Paříž a Londýn. Šlo Německu skutečně jen o koridor? A důvod nátlaku na Litvu?

Hitlerova sebereprezentace

Odvysílaný díl velmi přesvědčivě zachytil velký propagandistický trik nacistického režimu, který v době intrik proti Společnosti národů, v době intenzivního ohrožení míru, uspořádal v roce 1936 olympijské hry. Sice se na schůzích nacistické strany brojilo proti závodům »s negry«, ale Hitler pochopil význam sebereprezentace k zakrytí fašistických cílů. Vznikl velkorysý stadion, dočasně byla zakázána protižidovská aktivita, do popředí se vystrkovala hesla o míru. Berlínských olympijských her se účastnilo 4065 sportovců ze 49 zemí. Letní hry byly úspěšné, doslova vlasteneckou povinností německých sportovců bylo vítězství za každou cenu, dokonce i za použití »sportovního lékařství«.

Němci získali 33 zlatých, 36 stříbrných a 30 bronzových medailí a odsunuli USA na druhé místo. Úspěch ve sportu byl vysvětlován v Berlíně jako přednost německé rasy a německého státního systému. Adolf Hitler měl zkaženou náladu, když americký černoch Jesse Owens získal čtyřikrát zlato. Státní utajení znemožnilo přiznat zadlužení spojené s tímto agitačním dílem, propagovaným po celém světě filmem režisérky Riefenstahlové.

Bez hlubších politických souvislostí je letmo připomenuto vítězné tažení nacistů při obsazování Porýní, oslavující zapojení Rakouska do Německa, okupace českého pohraničí, kdy kapitalistický svět efektivně mlčí k činům zaměřeným proti lidskosti a mezinárodním smlouvám. Pořad zcela opomenul informace, že i ekonomické úspěchy Německa byly podmíněny vysokým zadlužením a hrozícímu bankrotu mohla zabránit jen válečná agrese proti finančním zdrojům židovského obyvatelstva a států, které budou přepadeny v letech 1939-1940.

Jiří FRAJDL


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.4, celkem 90 hlasů.

Jiří FRAJDL

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


F.Zeleny
2014-02-04 09:53
Od německého televizního pořadu lze těžko očekávat sebekritiku
vlastních dějin mimo jiné i proto, že současná zahraniční politika
SRN pokračuje (v režii USA) v expanzivních snahách (pod pláštíkem
lidských práv) zejména na východ.
suda.jan
2014-02-03 21:35
Chybí historické poučení pro současnost.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.