Co římskokatolická církev ani konzervativní politici nechtějí slyšet

Preláti proti lidu

Neznám člověka, který by byl lhostejný k tématu tzv. církevních restitucí. Drtivá většina občanů s nimi sice nesouhlasí, ale jejich názor vrcholní politici přehlížejí. O referendu si zřejmě můžeme nechat jen zdát. Ostatně, když se občané nesměli vyjádřit dokonce ani k rozpadu své vlastní republiky, proč by jim mělo být dovoleno kafrat do (kolikátého už) přesunu státního majetku?

Římskokatolické církvi dělalo a dělá problém dědictví prvotní církve a prvních křesťanských staletí. První křesťané žili v představě, že Ježíš obnovil jednotu lidstva jako rodu, že lidé tvoří rodovou jednotu a z toho vyplývá společenství statků. Pro rané křesťanské myslitele byl majetek (zejména ten soukromý) porušením přirozeného práva.

To změnil až ve 13. století Tomáš Akvinský, který z majetku učinil dodatek k přirozenému právu. Dobový spor o to, zda byl Ježíš chudý, byl především sporem o to, zda má mít církev majetek. Ozvěny těchto rozepří znají čtenáři a filmoví diváci z Ecova Jména růže. Biskup Richard Fitz Ralph přišel s teorií správcovství- podle něj církev může pouze spravovat statky, které patří chudým.

Od kodifikace římského práva v 6. století se nakonec ustálilo pojetí, že vlastnictví v plném a pravém smyslu má čtyři atributy, z nichž církev splňovala jen jeden - držbu. Proto církev nemohla majetek, který spravovala, zastavovat ani prodávat. To mohl pouze panovník.

V rovině teorie měla církev s majetkem problémy, v rovině praxe ne. Před husitskou revolucí církevní subjekty vlastnily podle některých analýz nejméně třetinu pozemkového majetku v českém státě. Po revoluci to bylo už slabší. Výrazně si polepšila až během pobělohorských majetkových přesunů a konfiskací.

V pobělohorské době na sebe byly trůn a oltář úzce navázány, což se projevilo například v tom, že církev dostala od panovníka nesmírně lukrativní solný monopol (do roku 1767). Za poplatky z něj si mohla kupovat pole a nemovitosti, ovšem i k těm měla pouze právo držby. Ani po Bílé hoře nebyly statky (pole a nemovitosti) v pozemkových knihách napsány na církev jako na instituci, nýbrž na jednotlivé subjekty - fary, děkanáty, kostely, biskupství, řády. Římskokatolická církev dále měla příjem i z poplatků za veškeré náboženské úkony, což v praxi znamenalo třeba to, že když Žid nechal obřezat syna, musel jí za to zaplatit.

Josef II. a jeho ministr Kounic, kteří se snažili podřídit církev státu v materiální rovině i ve vnitřním životě, moc úspěšní nebyli. To nic nemění na faktu, že právo platné v habsburské říši považovalo církevní statky za něco, co náleží státu, resp. monarchii. Církev nadále nemohla svobodně nakládat s majetkem, pronajímat jej nebo prodávat.

Pohled na církevní vlastnictví jako neplnohodnotné převzala i rakousko-uherská správa 18. a 19. století. Tak vyznívají i rakouské zákony z roku 1874, kdy habsburská říše už měla parlamentní systém. Římskokatolické církvi to zjevně nepřekáželo, protože si k habsburské monarchii uchovávala stále těsný vztah, který jí vydržel i během první světové války.

Po roce 1918

Dostáváme se ke vzniku Československé republiky. Představitelé nového státu včetně prezidenta Masaryka se pokusili provést odluku státu od církve. K omezení vlivu církve měla napomoci i pozemková reforma v podobě zákona č. 215/1919 Sb., kterou vymezoval záborový zákon. Reforma znamenala výrazné zmenšení šlechtických a římskokatolických církevních velkostatků (na evangelické pozemky se záborový zákon nevztahoval, viz přípis ministerstva spravedlnosti ze dne 19. 9. 1919 č. 22236). Pro potřeby této reformy byl založen státní pozemkový úřad.

Záborový zákon byl v souladu s právním stavem věci aplikován nikoli na církev jako celek, ale na jednotlivá biskupství, kláštery, kapituly. Četné fary musely v souladu s ním prodat pozemky těm nájemcům, kteří je obdělávali od roku 1901, a to za cenu, kterou určil stát. Roku 1921 byl tento zákon novelizován a bylo rozhodnuto, že při farách a kostelech musí zůstat alespoň osm hektarů půdy.

Realizace zákona o pozemkové reformě byla svěřena ministerstvu vnitra a pozemkovému fondu. Ministerstvo vnitra měli po celou dobu trvání první republiky ve svých rukou agrárníci. Ti využili pravomocí ministerstva vnitra a pozemkového fondu a zákon legální cestou obešli. Ve prospěch církevních subjektů vyňali ze zákona většinu podniků, např. pily, mlýny, a rovněž jim vrátili zhruba 30 procent zabrané půdy. Zákon č. 215/1919 Sb. nebyl v úplnosti nikdy uskutečněn.

Jako zajímavost uvádím, že přestože se stát snažil odloučit církev, v letech 1919-1927 vzrostly výdaje na náboženskou činnost ve státním rozpočtu sedmkrát (z 20 147 000 Kč na 141 265 354 Kč).

Pokus navázat na zákon 215 následoval v zákoně č. 142/1947 Sb., jehož provedení ale přerušily události po únoru 1948.

Po únoru 1948

Kromě zákonů č. 215/1919 Sb. a 142/1947 Sb. jsou pro problém církevních restitucí důležité tzv. církevní zákony z roku 1949-216/1949 Sb., 217/1949 Sb. a 228/1949 Sb. Tyto zákony od základu změnily pravidla hospodářského zabezpečení jednotlivých církví a náboženských společností.

Církevní zákony zachovávaly tři existující náboženské fondy - český, moravskoslezský a slovenský. Majetek fondů tvořily tzv. reality výnosné, kde byly i pozemky, a reality bezvýnosné, např. kostely. Dozor a správa církevních záležitostí přešly na Státní úřad pro věci církevní. Po opatřeních od 18. dubna 1950, kdy kulminoval konflikt mezi římskokatolickou církví a státem, následovaly v Úředním listě dvě vyhlášky Státního úřadu pro věci církevní. Vyhláška č. 351 mluvila o převzetí správy některých majetkových podstat náboženským fondem, kdy fondům byly svěřeny prostředky, které přestaly sloužit řeholním účelům, a vyhláška č. 352 pojednávala o náboženském fondu, slučujícím všechny tři dosavadní. Výklad obou norem se opíral o § 171, odst. 3 Ústavy 9. května 1948. Interpretační pomůckou se tu stal § 2 zákona č. 217/1949 Sb., dnes zrušeného, který stanovil podmínku, že se církevní a náboženský život má rozvíjet nejen v souladu s ústavou, ale i se zásadami lidově demokratického zřízení.

Rozpočtové zákony v letech 1951-1953 stanovily, jak si státní orgány mohou počínat ve věci náboženských fondů. Fondy měly zajistit - ve smyslu vládního nařízení č. 219/1949 Sb. - hospodářské zabezpečení církve římskokatolické státem. Z toho vyplývala podřízenost zaměstnanců fondů i ministrovi kultury, do jehož působnosti spadal i Státní úřad pro věci církevní. Právní dotažení problému nebylo, přes četné snahy zvláště po roce 1953, nikdy uskutečněno.

V roce 1969 státní orgány zpracovaly obsáhlou expertizu celého problému tzv. církevních majetků, v jejímž závěru se konstatuje, že není nutná žádná zvláštní úprava a že schůdná je cesta řešení v jednotlivých případech ad hoc.

Po listopadu 1989

Naši veřejnost na začátku devadesátých let minulého století úplně ohromila zpráva, že církve, náboženské řády a kláštery mohou dostat více než 200 tisíc hektarů půdy v České republice. Když se objevily žádosti o navracení majetků, Federální shromáždění v roce 1990 odhlasovalo, že restituce nepůjdou před 25. únor 1948. Zároveň ale odsouhlasilo takové chyby a nesmysly, že se tomu dodnes nechce věřit. Kupříkladu se neobtěžovalo zrušit církevní zákony z roku 1949, které byly tehdy platné.

Přesto, že byl pevně stanoven 25. únor 1948, římskokatolická církev začala klást požadavky nejen před toto datum, ale dokonce i před rok 1919, tedy před zákon o pozemkové reformě. Už při předávání 74 objektů řeholním kongregacím roku 1990 jsem upozorňoval na to, že akt není právně čistý, protože nebyly zrušeny církevní zákony z roku 1949. Poslanci tehdy byli ujišťováni Biskupskou konferencí, že jde o poslední majetkoprávní nárok církve.

Roku 1991 následovalo předání 800 objektů na základě výčtového zákona. Na seznam se dostaly chybné položky, jako např. klášter Vyšší Brod, který spadal do »malého dekretu«, nebo část komplexu Národního divadla, jejž dostaly voršilky. Dokonce tam figurovaly budovy, které římskokatolické církvi odňal Josef II. Ani tyto nároky zdaleka nebyly poslední, naopak, stále přicházejí nové a nové.

Místo toho, aby vláda předložila promyšlenou koncepci, jak napomoci uspokojování náboženských potřeb našich občanů, jsme bezmocnými svědky toho, jak se církev stává součástí rozsáhlého vlastnického převratu, který u nás stále ještě probíhá. Věřící zatím viditelně nezískali nic a velká část římských katolíků je proti takzvaným restitucím, za nimiž se rýsuje obrovská šance pro spekulanty. S překvapením jsem zjistil, že hlavní ekonom arcidiecéze Karel Štícha funguje v realitních firmách, které se mají celým procesem zabývat.

K majetku přichází někdo, kdo jej nevlastnil

Shrnu-li dosavadní fakta, v případě tzv. církevních restitucí nejde o restituce. K majetku přichází někdo, kdo ho nikdy v pravém slova smyslu nevlastnil. Církve jsou v moderní době pokládány za objekt podřízený právu, které ustanovuje stát. Předložený problém měl a má také historické souvislosti - církev statky nevlastnila, ale mohla je užívat.

Po roce 1990 sehrála římskokatolická církev významnou roli v tom, že vytvořením ekonomické základny pro politický klerikalismus posílila konzervativní proudy v ČR a upevnila vlastnický převrat v naší zemi.

Ve svém důsledku se tato kalkulace obrací nejen proti zájmům občanů ČR, ale i proti jejich mnohokrát vyjadřovanému přesvědčení. Toto zjevné překročení mandátu by nebylo možné, pokud by existovala reálná trestní odpovědnost politiků v České republice.

Miloslav RANSDORF

FOTO – Haló noviny/Jiří ZIKMUND, antikvariatbretschneider.cz


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.5, celkem 210 hlasů.

Miloslav RANSDORF

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


libjara
2014-02-07 10:29
...strašné, církev majetky dostane a už je to jistě předem
vytunelované. Duka ? Úsměv ďábla...
yucon.fox
2014-02-05 22:17
Trestní oznámení podala spisovatelka Lenka Procházková.
http://www.youtube.com/watch?v=62FdS90DfNg&feature=related
suda.jan
2014-02-05 18:41
Souhlas M.R.. Souhlas i s proximafb. Jsou třeba ne slova, ale skutky.
proximafb
2014-02-05 13:22
Jak je možné začít vydávat církvím a náboženským společnostem
majetek, který jim nikdy nepatřil a který nikdy nevlastnily ? Dopouští
se tedy úřady v případech, kdy již stát první majetky vydal,
krádeže ? Jak to, že doposud nikdo z KSČM nepodal podnět k
prošetření na spáchání takového trestného činu ?
pelcman.vaclav
2014-02-04 18:51
Že jsou preláti proti lidu pokládám, od nich, za samozřejmé, ale
žádnému slušnému politikovi to nelze odpustit! Jak může být
levicový poslanec, etc., pod jakoukoliv záminkou "tolerantní"
k církvi římskokatolické to může znamenat jen že je hlupák, nebo
pokrytec! V tom je kořen věci! Jak může dnes někldo věřit v
existenci osoby (ducha) který řídí a dohlíží na veškeré dění?
Kdyby věřil na nějaké fyzikální zákony (magnetismus, přitažlivost,
apod.)prosím, jinak to je neuvěřitelné. Ke všemu se klanět nějakým
figurám svatých? Jedině jako ke zlatému teleti (ostatně kostely se bez
zlacených relikvií neobejdou!
josef.nemec53
2014-02-04 18:21
p.Ransdorf trefil hřebík na hlavičku teď mu zase fráterníci
nepřijdou na jméno ale musíme uznat že má pravdu
rtomandl
2014-02-04 12:47
dobře a správně napsané
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.