Šárka užívá dne i života

Šárka Marková je kvalitní muzikálovou stálicí, o které se zatím jen tolik neví. I když má své vlastní stránky www.sarkamarkova.cz. Kromě vlastního zpívání a hraní na prknech je ale jejím životem také Centrum muzikálového herectví, kde učí. Je to kurz pro děti od sedmi do 18 let, kdy každý rok jim s kolegy píše nějaký muzikál na tělo. Letos, protože oslaví už pátý rok, si se svými studenty zahrají i lektoři. Ponese název Carpe Diem a k vidění bude 27. května v Divadle Hybernia. »Kromě našich dětí tam máme i spoustu hostů,« prozrazuje Šárka. Například Karla Hábla, Míšu Sejnovou a další. »Tak budu moc ráda, pokud se přijdete podívat,« dodává a už se zaposlouchává do našich dotěrných otázek...

Spousta mladých děvčat, které touží stát se zpěvačkou či herečkou, a nemají přitom to štěstí, že se narodily v Praze, míří z regionů právě sem, do centra dění. Vy jste se v Praze narodila a začala jste přitom své profesní putování v České Lípě - než jste se do stověžaté matičky vrátila na konzervatoř. Jak se to přihodilo?

Ráda bych odpověděla, že je za tím něco převratného, ale není. Moji rodiče se rozvedli a my se sestrou jsme se stěhovaly s mamkou vždy za lepší prací. A to mě zaválo třeba právě i do České Lípy a tamního divadla...

Od kdy jste věděla, že byste se chtěla dostat tzv. do branže a uplatnit v ní? Hrálo roli to, že máte tzv. dar od boha z hlediska fyzických proporcí? A neuvažovala jste třeba o modelingu? Přece jen do puberty jste se dostala až na počátku 90. let, kdy takové dráze už vše nahrávalo...

Abych pravdu řekla, prvotní myšlenka nebyla dostat se do branže, ale hrát divadlo a zpívat. A díky mým proporcím to nebylo (smích). Znám i prostorově výraznější kolegyně, které jsou skvělé. I když vám děkuji za kompliment (úsměv). Naopak mě při prvním pokusu dostat se na konzervatoř vyhodili kvůli předkusu... A poradili mi nehlásit se na herectví, ale na zpěv. Tak jsem poslechla a navíc si nechala dát rovnátka. Co se týče modelingu, ten mě nikdy nelákal. Jsem celkem malá, takže mě to ani nikdy nenapadlo.

První muzikálové kroky máte spojené s Ježíšem, který ovládl na nějakých pět let pražské Výstaviště a tam jste zůstala i v Pomádě, resp. Bídnících, Saigonce a Dětech Ráje. Když se ohlédnete, dovedete si svůj život bez někdejšího »Juldy Fuldy« vůbec představit?

A víte, že vlastně ani moc ne? Až to nastane, myslím, že se dostaví i malá nostalgie za všemi těmi lety, které jsem tam prožila.

A čím to, že jste nepronikla i na jiné velké muzikálové scény? Zkoušela jste konkurzy i jinam? Nebo je to věrnost až za hrob...?

Je v tom tak trochu obojí. Asi dvakrát jsem jinam jít chtěla, ale nakonec jsme se nedohodli. A navíc mi to vždycky pěkně vyšlo z muzikálu do muzikálu, takže jsem moc prodlev neměla. Já jsem ve finále opravdu věrňák a hraní ve více velkých produkcích mě nikdy moc nelákalo. Bylo by to jako pracovat pro dva zaměstnavatele... V kamenných divadlech je to jiné, ale pokud jste na volné noze, můžete si vybírat, a to je báječné.

GoJa Music Hall teď ovládne Fantom opery. Poprvé v historii v České republice. Budete u toho? Rýsuje se nějaká forma účinkování v tomto fenomenálním díle?

Nebudu. Byl to poslední můj sen, ale přišel pro mě pozdě. Přeji to někomu mladému a nadanému. Je to krásné dílo. Já tak začínám snít znovu....

Aha. A o čem? Co byste ještě ráda dosáhla na hudebním či hereckém poli? Přece jen, ač nesměle naznačujete opak, pro mne jste stále mladá, krásná - hypoteticky máte ještě vše před sebou, takže se ve vašem podání můžeme dočkat ještě nejednoho tahu na branku. Pokud vím, máte vydané muzikálové CD, máte ale ráda i šansony - nechystáte další »placku« třeba tohoto odstínu?

Šansony zpívám pro radost, jen tak. Když mám potřebu něco sdělit. Ale pracuji teď na novinkách na mých vystoupeních a možná z toho bude i deska. Nazpívala jsem česky diskotékovou verzi Titaniku s textem Edy Krečmara, který ho pro mě napsal, jmenuje se Vím že mě pořád máš rád. Má to ůspěch,tak teď přidám ještě I will always love you (Stále jen Tvá, Radim Vaněk) a možná přibudou i další.

Do Dětí Ráje, které se staly neskutečným fenoménem, jste byla nominována, nepletu-li se, až poté, co z projektu vypadla Iveta Bartošová. Ať tak či tak, jak víc než čtyři roky s tímhle projektem změnily váš život?

Nepletete. Opravdu jsem byla původně jištění za Ivetu. Ale vidíte, já zůstala a Iveta nikdy nehrála. Mně to přineslo spoustu báječných zážitků a let plných radostných představení. Navíc celé zázemí, které je na Dětech ráje, je snové!

Hlavním mottem Dětí je známé Pár přátel stačí mít. Kolik přátel jste si v téhle letité partě stihla udělat? Třeba kromě vaší mladší verze, úžasného sluníčka Péti Doležalové...?

Myslím, že hodně. Potkala jsem lidi úplně nové, jako jsou právě Péťa nebo Miška Sejnová - bezva holky, ale i další a mrzí mě, že je nemůžu všechny vyjmenovat, protože není tolik prostoru. Stejně tak lidi, které už jsem trochu znala, ale těch je tam málo. Skvělý je třeba Lukáš Vaculík.

Děti jsou zkrátka jedna velká rodina. Nedá mi to se v této souvislosti nezeptat na vlastní rodinu? Neplánujete nějakou vlastní Báru (muzikálová dcera Šárky v Dětech Ráje - pozn. autora)?

Nejsem plánovací typ, ale to víte, že uvažuji i o vlastním potomstvu (úsměv). Ne jen o tom, které teď čím dál tím častěji fasuji v divadle (smích)...

Povedlo se vám účinkovat jako vokalistka po boku Andrey Bocelliho, což je bezpochyby celoživotní zážitek. Měla jste šanci popovídat si s ním osobě? Pokud ano, jak na vás zapůsobil?

Byl to krásný zážitek. Takový slavnostně nervózní. Byla jsem ještě skoro novicka a on taková hvězda. Bylo nás tam tehdy víc, ale bohužel na delší hovor nebylo moc prostoru. Trochu mě to dodnes mrzí.

Jiné velké osobnosti jste potkala např. v Semaforu, teď se rýsuje i další obohacení v tomto smyslu díky hudební crazy komedii Svatba ne-bude... Můžete už o tomto projektu prozradit něco víc?

Semafor byl pěkná zkušenost a je mi ctí, že jsem tam mohla hrát a zařadit se za tak skvělé hvězdy, které jím prošly. Krásnou duší Semaforu je Jitka Molavcová. Obrovský profík a úžasná bytost.

Co se týče nového představení, je to divadelní zájezdová hra, na kterou se moc těším, protože tam kromě mě hrají i další kolegové z Dětí. Navíc třeba i Richard Tesařík nebo Míra Hrabě.

Několik vašich kolegů z Dětí Ráje se začalo věnovat televizní »novinařině«. Neláká vás zkusit něco podobného?

Ani ne, máte trvdé povolání - vy novináři. Mně toto stačí v divadle. Já se radši věnuji animačním programům. To je zábava.

Tím mi nahráváte na otázku, jak tráví volný čas Šárka Marková? A kam nejraděj míří na dovolenou?

Ano, to s tím souvisí. Teď ji většinou trávím právě oblétáváním našich teamů v zahraničí. Řecko, Bulharsko, Turecko... Všude jsem chvilku a mám to tak pěkně pestré. Když jsem v ČR, ráda jezdím na koni, ale na to nemám moc času. Jinak nejraději ze všeho spím a lenoším (úsměv).

A jaká bude Šárka Marková za dalších řádově 35 let? Nehodláte třeba změnit svět, nebo zůstanete čistě u bavičského fochu?

Myslím, že to budu v seniorském rozpuku (smích). Rozhodně nebudu zahálet. Humor je v životě potřeba, takže u něj zůstanu a třeba tak i trochu pomohu změnit ten svět. Smích je totiž nejlepší lék!

Roman JANOUCH

FOTO - archiv Š. Markové/Karel KOUBA

a DR/Tomáš MARTÍNEK


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.2, celkem 10 hlasů.

Roman JANOUCH

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.