Reklama

Umělkyně známá i neznámá

Před týdnem jsme se poprvé zmínili o malířce, ilustrátorce, současně kdysi také úspěšné a vyhledávané módní návrhářce a designérce Marii Fischerové-Kvěchové (1892-1984). Přestože tvorbu této umělkyně podvědomě dobře známe, jen málokdy její typické kresby a malby spojujeme s jejím jménem.

Kutnohorská rodačka Marie Fischerová-Kvěchová se na pražské výtvarné akademii původně vzdělávala u proslulých malířů Jana Preislera a Jakuba Schikanedera. Její mladistvou tvorbu to výrazně ovlivnilo. Díky doporučení Zdenky Braunerové si rozšířila vzdělání studiem na pařížské večerní škole Collarossi. Na mladou malířku zapůsobila zejména částečná orientace na tehdy módní impresionismus, ale také na symbolismus. Nechyběly ani vlivy ve stylu secese. V tehdejším projevu mladé Češky je to patrné.

Inspirace

Tudy však její příští cesta - snad s ohlasy secese - nevedla. Určité ohlasy zanechal spíše český, moravský, slovenský folklor. Autenticky jej poznávala rovněž v tehdejší Podkarpatské Rusi. Vlivy se projevovaly nejen v jejím aplikovaném užitkovém umění, ale posléze i ve volné tvorbě. Například skvostně propracované studie lidových krojů nacházíme v různých proměnách i mnohem později. Inspirace lidovým uměním umělkyni provázely po celý život nejen v jejích ilustracích, ale i při vzniku modelových kreseb a studií kostýmů. Spolupráce s pražským uměleckým družstvem Zádruha či s renomovanou textilní továrnou Josefa Sochora ve Dvoře Králové nad Labem při tvorbě oděvů a textilií v dobově oblíbeném stylu tzv. svérázu netvořily jen nezanedbatelné výhody ekonomické. Skýtaly také možnosti obecnější prezentace, tedy i navazování kontaktů a širší společenskou komunikaci. Ve třiatřiceti letech (1925) výtvarnice získala na mezinárodní výstavě užitého umění a průmyslu v Paříži za textilní návrhy dokonce Zlatou medaili.

Inspiraci tvůrkyně čerpala rovněž z prázdninových výletů na Balkán. Na mnoha fotografiích z rodinného alba je výtvarnice zachycena s náčrtníkem a skládací stoličkou - kreslila totiž kdekoli a kdykoli, třeba i v těsné blízkosti popelnic nebo na frekventovaných cestách. Zaujata okolními podněty, nevnímala drobné rušivé elementy kolem sebe. To vše dost zásadně měnilo její původní tvůrčí zaměření. Odlišovala se od avantgardněji orientovaných, až výbojných dobových uměleckých trendů, aby naopak stále více inklinovala k aplikovanému užitému umění, tedy i s využitím dekoru a prvků národopisného typu. Odlišovalo ji to od tehdy převažujících pražských výtvarných tendencí, směřujících spíše k modernímu abstraktivismu.     

Dobrovolný »azyl«

V roce 1933 se Fischerovi přestěhovali z pražské rušné Křižovnické ulice do vily »Sakrabonie« v nedalekých Černošicích. Prostředí vzdálené pražskému ruchu se jí stalo ideální tvůrčí oázou při tvůrčí činnosti. Vlídně a s úsměvem tam sice vítala početné návštěvy přátel a známých, nicméně širší živý kontakt s dobovým výtvarným děním v Praze se vytrácel. Sama se mu vlastně způsobem svého života až vyhýbala. Rozlehlá černošická vila časem skýtala dostatek prostoru nejen jí, ale celé rozvětvené rodině. Například příjemný podkrovní ateliér, kde později tvořila společně s dcerou (provdanou Látalovou), výtvarnici nabízel poklidný uzavřený svět plný vlastních představ a snů. Tím se ovšem Fischerová-Kvěchová odpoutávala od běhu všedních dnů a od reality.

Například oproti malíři Josefu Ladovi, který žil ve středočeských Hrusicích, výtvarnice nedokázala reálněji prociťovat celospolečenské proměny doby. Vytvořila si vlastní - v něčem možná i sebeklamný - svět plný ideálů, aniž by současně akceptovala okolní drsnost, pramenící například ze sociálních tlaků ve společnosti. V takto uzavřeném, téměř »skleníkovém« světě, odpoutaném od zákonitých a pochopitelných vývojových trendů 20. století, se snažila své výtvarné vidění a krásno vnímat s určitou nadsázkou, dokonce až s fikční uzavřeností. Po celý život ji okouzloval především dětský svět, iniciovaný laskavým příkladem jejích rodičů i vlastními potomky.

Ilustrátorka

Převážná část tvorby malířky Fischerové-Kvěchové je věnována dětem. Připomeňme zejména její ilustrované říkanky Našim dětem i výtvarné ztvárnění obecně oblíbeného slabikáře Poupata od básníka Františka Kožíška. Tento stylový následník Josefa Václava Sládka (a současně již předchůdce Františka Hrubína) patřil ve 30. a 40. letech k nesmírně oblíbeným tvůrcům. Do širšího povědomí se Fischerová-Kvěchová dostala také v souvislosti se ztvárněním slavné pohádkové knihy Broučci od Jana Karafiáta. Stalo se tak ještě dříve, než vznikly nadčasově poetické, přitom však již moderněji pojaté ilustrace Jiřího Trnky. Během druhé světové války - ve snaze o povzbuzení národního povědomí - ilustrovala Chodské písně od Antonína Klášterského. S jejím výtvarným pojetím je spjato rovněž Sabinovo libreto ke Smetanově opeře Prodaná nevěsta. Obrazově se zaujetím o zachycení dobových reálií doprovodila také slavnou Babičku od Boženy Němcové. Byla tak nejednou srovnávána s ilustracemi Adolfa Kašpara. Velký ohlas měly i další tituly, například její výtvarná podoba sbírky vánočních nápěvů Naše koledy. Umělkyně obrazově doprovodila také řadu pohádek, leporel či dobově oblíbených »památníčků« k narození dítěte. Ilustrace Fischerové-Kvěchové se dočkaly velké obliby.  

Užité umění

Její výrazný talent se prosazoval také v oblasti užitého umění. Nápaditě obohacovala například různé kalendáře, hrací kostky pro děti, nástěnné obrazy pro školy, pohádky na diafilmech, četné žánrové pohlednice (zejména s vánoční a velikonoční tematikou), nejrůznější propagační tiskoviny atd. Pominout nelze ani její stále obecně oblíbené betlémy. Mnohé její ilustrace nadále vycházely i v padesátých letech 20. století, ba ještě později.

Historická pravda

Názorová orientace Marie Fischerové-Kvěchové, zaměřená nejednou na křesťanské a mystické náměty, neodpovídala ovšem tehdy obecně deklarovaným požadavkům na moderně vnímanou tvorbu. Platilo to nejen o středoevropském výtvarném vývoji, ale i o trendech zámořských. Největším problémem byl její leckdy až nadbytečně konzervativní pohled na umění i na okolní svět, až nezdravě upřednostňovaný tradicionalismus, spějící někdy dokonce až k aplikaci přežitého manýrismu. Ve svém tvůrčím snažení výtvarnice totiž nerespektovala moderně orientované obecné zákonitosti novodobého stylu života. Nejednou se tak dokonce blížila až kýčovitosti, což ji zákonitě přivedlo do ústraní, vlastně až na okraj společenského zájmu. Výrazně se tím lišila od ostatních tvůrců, například od moderněji vývojově se neustále rozvíjejících linií nejen děl Ladových, ale od ještě pozdějších trendů generace reprezentované například Helenou Zmatlíkovou a dalšími tvůrci.

Tím se Fischerová-Kvěchová již od 30. let minulého století až nadbytečně uzavřela do svého vysněného »zapomenutého světa«, aniž by současně vnímala psychologicky odůvodněný vývoj a esteticky i psychologicky opodstatněné odlišnosti zájmů nových generací. Ilustračně tedy nekorespondovala například se vzmachem moderní české i světové literatury pro děti, jak ji u nás reprezentovali zejména moderněji cítící básníci Miloslav Bureš, Jan Čarek, František Hrubín a další. Menší zájem o její ilustrace knih zapříčinil též autorčin tvůrčí konzervativismus. Spočíval zejména v upřednostňování měšťansky (někdy dokonce až měšťácky!) vymezeného tvůrčího stylu, v uzavřené idyličnosti i obecné nekritičnosti. Právě to - a nikoliv tedy jen dobové politické poměry - jí nedovolilo umělecky se progresivněji proměňovat a vyvíjet, čili zaujmout rovněž dospívající generace. Její tvorba tedy bývá z hledisek estetických nazírána různě - s nekritickým obdivem, ale i zatracováním.

Nepropadla zoufalství

To vše umělkyně přijímala s nadhledem. Nepropadla zoufalství, neztratila smysl pro humor, její tvář podle pamětníků nadále zdobil úsměv. I přes vysoký věk si i na sklonku života uchovala (až do svého skonu 2. června 1984) svůj typický šarm. Byla prý noblesní dámou, k níž samozřejmě a neodmyslitelně patřil skicář a malířská paleta. K jejím zálibám patřily děti, příroda a také cestování. Z Černošic například nejednou - až do svého stáří - vyjížděla také do Krkonoš, zejména na Benecko. Nadále ji zajímala lidová kultura, což spojovala i s činností sběratelskou. Její přínos v této oblasti lze tudíž srovnávat se stále více zapomínanými folkloristy Jindřichem Jindřichem, Josefem Štefanem Kubínem, Karlem Plickou, Karlem Weisem a dalšími.

Díky jejímu nadšení se v průběhu desetiletí zrodila unikátní kolekce lidových hraček, zdobných vějířů či svatebních šatů, soubor orientální obuvi a lidových krojů z celé Evropy. Sbírka historických dámských oděvů, dětských křtících oblečků a řady zajímavých doplňků byla zprvu uložena - společně s dokonale vytvořenou poznámkovou dokumentací - v jejím černošickém bydlišti, odkud exponáty v letech 2005-2007 dobrovolně putovaly jako dar zlínskému Muzeu jihovýchodní Moravy.

Pozvánka

V jilemnickém Krkonošském muzeu se návštěvník může na jedné z tamních nynějších výstav do 27. dubna přesvědčit, že autorčin tvůrčí vklad do českého výtvarného umění je svébytný, svým způsobem nesporný. Na představených dílech Fischerové-Kvěchové lze totiž úspěšně stopovat vývojové trendy, o nichž se obecně ví jen docela málo. Kresby, malby i další techniky, zpravidla skromně signované jen malým monogramem MFK, jsou tedy příjemným zastavením v míjejícím čase. A také poznáním okolností, vedoucích k určitým nedorozuměním ve vztahu k dílu této svérázné talentované autorky.

Tomáš HEJZLAR

PRVNÍ ČÁST POVÍDÁNÍ O MARII FISCHEROVÉ-KVĚCHOVÉ SI MŮŽETE PŘEČÍST ZDEMilovala krásu, děti i folklor


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.5, celkem 8 hlasů.

Tomáš HEJZLAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.