Reklama
Poznámky k jednání v Bruselu

Více žen ve vědě - to je věda…

Mohlo by to být i o jiných oborech, ale europarlamentní výbor pro průmysl, výzkum a energetiku (ITRE) tentokrát připravil veřejné slyšení o evropském výzkumném prostoru z pohledu programu Horizont 2020. Jedním z bodů prezentací a diskuse bylo téma rovných příležitostí ve výzkumu a inovacích ve východní Evropě. A tak jsem byla v Bruselu svědkem zajímavé výměny názorů, tentokrát nikoli k vrcholně technickým záležitostem, ale do popředí se dostaly problémy žen.

Mimochodem, s blížícími se květnovými volbami do Evropského parlamentu je tu celá plejáda akcí, spojených s právy žen. Potřebu zajistit si ženskou tematikou více hlasů evropských voličů a hlavně voliček totiž má většina politických frakcí a parlamentní výbory jsou tak častou a vhodnou platformou podobných dialogů.

Účastníky slyšení zaujala především prezentace, se kterou nás seznámila Sasha Bezuhanová, která se velice aktivně angažuje jak v Evropském středisku pro ženy v oboru technologií, tak také ve své domovské bulharské národní obdobě této organizace. Musím konstatovat, že mi v mnoha směrech mluvila z duše, protože řada informací i závěrů odpovídá i situaci u nás, v ČR. Ukazuje se například, že vysoký počet žen s doktorskými tituly nebo se vzděláním ve vědních oborech zdaleka neznamená výrazný podíl žen ve vědě a výzkumu samotném. Natož pak na vedoucích místech vědeckovýzkumných institucí nebo vysokých škol. Příklad ze statistik?

V Evropské unii je z celkového počtu držitelů a držitelek doktorského titulu 46 % žen. Přitom jich ve výzkumu pracuje jen více než 32 % a třeba na postech rektorů je pouze 10 % žen. Tady mohu jen konstatovat, že od mého předcházejícího působení ve výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (FEMM) v EP (Věra Flasarová pracovala ve volebním období EP 2004-2009 v tomto výboru – pozn. red.), se situace nijak výrazně nezlepšila. Je smutným a zároveň alarmujícím faktem, že v zastoupení žen ve vědě patří Česká republika k těm nejslabším členským zemím Unie. Podle jednoho ze zdrojů máme jen 26 % žen na místech vědeckých pracovníků, i když vysokoškolaček je mezi ženami víc než mužů...

Vím, že pouhá řeč čísel a procent není přesným obrazem skutečnosti a hlavně příčin a okolností, které ji ovlivňují. Přesto jsou to ale vážné signály. Navíc nikoli nové a ojedinělé. Jenomže s nimi pracujeme a politici se jimi ohánějí pouze, když se jim to hodí. Teď ale vůbec nemířím tam, kam by se možná zdálo - k určování kvót nebo nějakých závazných pravidel pro podíl žen na vedoucích místech a podobně. Nejsem přívrženkyní takových řešení, i když dokážu pochopit, že to v některých zemích - v souladu s dalšími opatřeními a vytvářením podmínek – může fungovat. I podle hesla »někde se začít musí«. Mohla bych zdůrazňovat i fakt, že právě v KSČM se nám daří zapojovat ženy do aktivit víc než v jiných politických stranách a uskupeních.

Ale zmínila jsem ono vytváření podmínek. A tady je asi ten hlavní směr, kudy se musí ubírat jak Evropa, tak ČR. Není to zdaleka jen o školkách a dalších zařízeních pro děti, aby ženy měly šanci se věnovat své profesi. Není to také - i když je to hodně bolavé místo - jen v rozdílech ohodnocení práce žen a mužů ve vědeckých ústavech a výzkumných pracovištích. Naprosto výstižná je příhoda, publikovaná v tisku. Ve Spojených státech pokusně zaslali totožný životopis uchazečů o práci laborantů na adresu 127 profesorů. Jen podpis pod nabídkou byl rozdílný, v jednom případě to byla dívka, ve druhém muž. A výsledek? Mužský uchazeč dostal finanční nabídku v průměru o 3730 dolarů vyšší než dívka. Evropa není o nic lepší, a tak komentář asi není potřeba.

V bruselské prezentaci Sashy Bezuhanové zaznělo pár zajímavých příkladů, jak se snaží řešit obdobné problémy v Bulharsku. Velkou pozornost například věnují popularizaci vědy mezi studentkami, mediální prezentaci špičkových výsledků práce žen ve vědě. Bulharsko má například Středisko pro ženy z oboru informačních a telekomunikačních technologií, uděluje cenu Digitální žena. Aktivněji se také chtějí zaměřit na vyhledávání talentů pro obory vědy a techniky. I u nás máme už řadu příkladů, potvrzujících úspěšnost žen ve vědních oborech. Za všechny bych chtěla připomenout třeba Cenu Milady Paulové. Jenomže, kdo o ní ví? Kdo zná mladé ženy, úspěšné ve vědě a výzkumu, kdo o nich něco napíše? Mezi hvězdy médií, bohužel, nepatří, na rozdíl od bezpočtu pseudo-hvězdiček se životností oblohou prolétávajících meteoritů. Jejich aféry jsou pro nás důležitější než účinky rostlinných a živočišných látek na lidské zdraví, výzkum vlivu drog na motoriku, emocionalitu a poznávání nebo zkoumání poruch příjmu potravy?

To jsem vybrala jen pár témat, se kterými ženy bodovaly v soutěži za minulý rok. Existuje dokonce webová stránka o ženách ve vědě (www.zenyaveda.cz). Musíme ale hledat cesty, jak tyto příklady lépe popularizovat. Jak jsem si poznamenala při slyšení v Bruselu – Evropa se bude do roku 2015 jen v oboru informačních a komunikačních technologií potýkat s deficitem sedmi set tisíc kvalifikovaných sil. Více žen ve vědě, výzkumu a inovacích by mohlo pomoci problém řešit. Je to vážně taková »věda«?

Věra FLASAROVÁ, poslankyně EP za KSČM

FOTO – Haló noviny/Monika HOŘENÍ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.3, celkem 9 hlasů.

Věra FLASAROVÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.