V zákulisí s Petrou Černockou

Nathaniel Filip: Nepiji alkohol a nemluvím sprostě

»Jsem permanentně šťastný a je jedno, jestli někoho mám, nebo zda jsem zrovna sám. Obojí přináší nějaká plus. Ale momentálně jsem šťastný hodně,« tvrdí mladý šansoniér Nathaniel Filip, který profesionálně zpívá třetím rokem. Svoji kariéru odstartoval sérií samostatných koncertů v českých a moravských městech, včetně vánočního koncertu ve zcela zaplněném kostele jeho rodné obce Opatovice nad Labem, kde jej doprovázel místní pěvecký sbor. Zároveň vydal svoje první CD plné světových evergreenů od Franka Sinatry, Edith Piaf nebo Louise Armstronga.

Co považujete za svůj největší dosavadní pěvecký úspěch a kam až byste to chtěl se zpěvem dotáhnout?

Velice si vážím a jsem vděčný za každou příležitost vystoupit před publikem. Nejvíce jsem zatím pyšný na své první CD My Way, které vyšlo předloni a které obsahuje jedenáct slavných písní v mém podání. Patronkou alba se stala zpěvačka Eva Pilarová, jež do bookletu vepsala věnování, kde mi přála hodně štěstí v budoucí kariéře... A má cílová meta? Snad právě natočení duetu s Evou Pilarovou, a přitom být tak dobrý, aby ona chtěla moje věnování do bookletu svého CD (smích).

Máte nějaký pěvecký vzor?

Už odmalička, když jsem poprvé ve svých šesti letech viděl v televizi Lucii Bílou, jsem obdivoval její hudbu. Proto mé hudební začátky byly ve slavném chlapeckém sboru Boni Pueri, který Lucii doprovází na mnohých turné. Stanul jsem s ní na spoustě koncertních podií a v Boni Pueri setrval dlouhých sedm let... Dnes jsou mou největší inspirací Shirley Bassey, ikona šansonu Edith Piaf a další velké hlasy, ale hlavně se snažím vytvořit si svůj vlastní nezaměnitelný styl.

Jak se vyvíjí rozjednaná spolupráce s Yvettou Simonovou?

S paní Yvettou jsem se setkal před rokem a půl po jednom z jejích koncertů, kde mi k podpisu připsala i svou adresu a telefonní číslo, abych jí zavolal. Byla jedním z prvních posluchačů mého CD, a protože se jí líbilo, pobavili jsme se o případné spolupráci. Teď hledáme správný čas a snad brzy bude paní Simonová pravidelným hostem mých koncertů.

Muzika vás živí?

Částečně ano, i když v začátcích to nejsou žádné miliony, zvláště v tak malém hudební rybníčku, jakým je Česká republika. Zpěv mě naplňuje a věřím, že jednou mi to na chleba stačit bude.

Co zajímavého plánujete v nejbližší době?

Před několika dny jsem rozšířil svůj tým – na koncertech mě kromě klavíristy Alexandera Döme doprovází i akordeonista. Hraje výborně, a proto se více zaměřím na klasické francouzské šansony, hlavně na písně od Edith Piaf. Také mě teď čeká natáčení videoklipu na zámku Karlova koruna v Chlumci nad Cidlinou. Bude to můj první profesionální klip, a tak se moc těším na práci před kamerou. Premiéru bude mít přibližně za měsíc.

Hodláte prorazit i v zahraničí?

Zatím si buduji stabilní pozici v oblasti šansonu a tradičního popu v České republice, ale do budoucna bych rád koncertoval i za hranicemi. Můj klavírista pochází z Břeclavi, akordeonista z Bratislavy, a většinou cvičíme ve Vídni. Takže jako prvotní země se nabízí Rakousko, kde už mám nějaké kontakty, a Vídeň rovněž dobře znám. Samozřejmě bych rád vystupoval i na Slovensku, ale to nepovažuji za zahraničí v pravém slova smyslu.

Chtěl byste si zazpívat i v nějakém muzikálu? Anebo zůstanete věrný sólové dráze?

Možná, že časem ano, ale teď mě to neláká. Riziko muzikálů spočívá v tom, že když se do nich zpěvák dostane, těžko se vrací zpátky. A já bych byl nerad, kdyby se ze mě stal pouze muzikálový zpěvák. Sólová dráha je těžší, ale mnohem více vzrušující. A o své fanoušky se s nikým dělit nechci.

Co říkají na vaše pěvecké aktivity rodiče? Jsou také hudebně nadaní?

V naší rodině nikdy nikdo nezpíval ani na nic nehrál, proto je to pro ně dost nové, a hudbu objevují spíše se mnou. Samozřejmě, že jsou mi rodiče oporou, a zvláště maminka často navštěvuje moje vystoupení.

Jak se s vámi mohou spojit příznivci a pořadatelé?

Na Facebooku mám profil www.facebook.com/nathaniel.filip a moje emailová adresa je nathaniel@nathanielfilip.cz. Mám i internetové stránky www.nathanielfilip.cz .

Když si v hlavě zpětně promítnete posledních 12 měsíců – jaký byl váš největší kulturní zážitek?

Minulý rok jsem na pár dní navštívil krásné anglické město York, kde jsem bydlel u známého, jehož sousedkou, jak jsem po pár minutách zjistil, je legenda světového filmu Judy Dench. Ještě ten večer jsem u ní byl na návštěvě a potkal se tak se skvělou šéfovou M z několika posledních bondovek. Spousta lidí na ni čekala na posledním karlovarském festivalu a já si k ní zajel domů. Lepší kulturní zážitek bych si mohl přát jen stěží...

Kde bydlíte a čemu se věnujete ve volném čase?

Třetinu času trávím ve svém bytě v Opatovicích nad Labem na okraji Hradce Králové, druhou třetinu ve Vídni a třetí na své chalupě v Uhersku na Pardubicku... Vzhledem k tomu, že práce kolem nemovitostí je současně mým hobby, a dvě velké zahrady mi dávají zabrat, tak svoje volno trávím právě tam. Miluji pobyt v přírodě, ale zároveň jsem často v Praze, kde navštěvuji společenské akce a také svoje oblíbené kavárny.

Jaký je váš vztah ke zvířatům? Máte nějakého domácího mazlíčka?

Už odmalička jsem domů tahal všechno možné, takže jsme postupně chovali rybičky, brouky, andulky, pískomily, potkany a myši. A z jednoho křečka, ze kterého se stala těhotná samička, jsme měli třicetičlennou křeččí farmu. Dnes už bydlím sám a kvůli častému cestování nemohu mít doma nic náročného, a tak mám ve velké kleci tři ukřičené papoušky, chovám i vodní želvu. Bez zvířátek si to doma představit neumím. A mamince, která bydlí ve vedlejší ulici, jsem pořídil malého pejska.

Kde v cizině jste byl zatím nejdál a kam byste se chtěl teprve podívat?

Za poslední dva roky jsem byl již třikrát v Hongkongu, kde to miluji a kde se cítím stejně skvěle jako v Anglii. V zásadě jsem už byl všude, kde jsem být chtěl, ale moc rád bych se podíval do Thajska a do africké Ghany.

Působíte dojmem slušného chlapce. Umíte se občas pořádně odvázat?

Tak možná působím a snad i takový jsem, ale jsem dost nevyzpytatelný a nenávidím stereotyp. Proto mě baví nečekané a náročné výlety, chození po horách, spaní venku. I když sice nepiji alkohol a nemluvím sprostě, ještě to neznamená, že je se mnou snadné udržet krok.

V letech 2007- 2009 jste žil v Londýně, kde jste pracoval jako mormonský misionář a sociální pracovník. Co tato práce obnášela a čím vás obohatila?

Na misii se chodí jednou za život a ty tvrdé dva roky bohatě stačí. Pro mě to byla škola trpělivosti, pokory i učení se od ostatních. A pravděpodobně i základ lásky k šansonu, tedy hudbě plné lidských příběhů a emocí. I proto tak rád zpívám v angličtině a miluji písně od mnou nejobdivovanější zpěvačky a britské legendy Dame Shirley Bassey.

Sportujete občas?

Pravidelně nikdy. Vážím 59 kg, takže nemám co shazovat. Ale v pohybu jsem nepřetržitě. A protože nemám rád městskou hromadnou dopravu, neustále chodím. Jsem kluk z vesnice, tudíž umím sportovat i bez tenisových kurtů nebo posilovny...

Petr KOJZAR

FOTO – Petr MRÁČEK a www.nathanielfilip.cz


Petr KOJZAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.