Nebezpečná statusová panika

Na dotaz, zda platí dělení »pravice - levice«, sociolog odvětil, že kdyby ho mladí nevnímali, nepodlehli by kampani »Přemluv bábu a dědka«, aby nevolili levicově.

Zatím jsou mladí »v inkubátoru rodičů«, uvedl, ale s pořízením rodiny prohlédnou a přikloní se k levici – pokud nebudou masochisté, či nemají 120 000 Kč měsíčně, neboť pravice likviduje rodiny s dětmi.

Na tvrzení, že národní socialismus byl levicové hnutí, stačí dle něho odpovědět složením jeho přívrženců: drobní a střední rolníci, drobní podnikatelé, vysokoškolští učitelé a jejich studenti, střední a vyšší státní zaměstnanci, finančníci a zbrojaři, což nejsou přívrženci levice. Naopak mezi dělníky měl národní socialismus poměrně nejnižší podporu.

Sociologické důvody, proč při vysoké nezaměstnanosti málo lidí volí KSČM, nalézá Keller v tom, že největší skupinou nezaměstnaných v dobách před krizí byly ženy po mateřské. Ty však nevolí, nebo volí jako manželé, kteří zpravidla nebyli bez práce. Druhou největší skupinou jsou mladí, kteří ale levici kvůli sebeidentifikaci s pravicí nevolí a nevěří, že nezaměstnanost je pro ně dlouhodobým stavem. Nejméně nezaměstnaní jsou muži od 30 do 50 let; jestliže přijdou o práci, budou výrazně levicoví.

Pokles voličských zisků KSČM vysvětlil Keller tím, že KSČM má pevné voličské jádro, ale nyní nedokáže získat protestní hlasy – ty letos získaly Věci veřejné.

Na dotaz, proč mají jen někteří sociální cítění, odpověděl Keller odkazem na více faktorů. Nelze ho vyčíst z knih, jde o sociální prostředí rodiny a sociální zkušenost z dětství a mládí. Tyto vazby však slábnou a lidé stále více žijí v ideálech, že patří jinam. Sociolog přiznal, že to uspokojivě nedovede vysvětlit, neboť nedovede ani vysvětlit, proč Morava volí levicověji než Čechy. Odmyslí-li se Praha s 80 000 restituenty ap., tak nelze věkem, vzdělaností, velikostí sídel ap. rozdíly vysvětlit, jen část jde na vrub nezaměstnanosti.

Keller je přesvědčen, že mladí přejdou doleva, ale neví kdy. Sdělil, že mladí nemají vřelý vztah k politickým stranám. I sociální hnutí od 80. let opadla, sociologové to vysvětlují existenčními problémy, které na lidi zejména po pádu východního bloku dolehly.

Pro existenci sociálního státu na Západě má sociolog vysvětlení i v někdejší existenci socialistického bloku, důkazem bylo přitvrzení podmínek pro zaměstnance po pádu východního bloku. Jak podotkl, v 60. letech vznikla teorie konvergence tvrdící, že se časem dá dohromady nejlepší ze západního a východního bloku. Dnešek ukazuje, že dohromady se dalo to nejhorší.

Ohledně občanské iniciativy ProAlt upozornil, že jde o nadstranické hnutí, kde nelze dělat stranickou politiku. Domnívá se, že pokud by KSČM ztrácela, tak by se ProAlt nepřiklonil k ČSSD či jiné straně, ale tlačil by na vznik nové strany.

Příklon k ultrapravicovým stranám vyložil sociolog tzv. statusovou panikou středních vrstev, jež byla poprvé zaznamenána na přelomu 20. a 30. let v Německu. Tehdy během hospodářské krize podlehli zaměstnanci a »bílé límečky« obavám, že ztratí své ekonomické jistoty a jejich postavení klesne na či pod úroveň dělníků (tj. nižších vrstev), kteří díky odborové organizovanosti lépe odolávali krizovému tlaku. Proto střední vrstvy podlehly národnímu socialismu. Sociolog upozornil, že zatímco je zřejmé, že nyní bohatší bohatnou a chudí chudnou, u středních vrstev je to různé. Např. manželé bez dětí patří do střední vrstvy, ale narozením dvou dětí klesnou mezi nižší vrstvy. Stále je na to třeba pohlížet skrz životní podmínky celé domácnosti, upozornil sociolog.

Sdělil, že připravuje pokračování publikace »Tři sociální světy«, kde chce rozebírat mentalitu středních vrstev. Východiskem mu bude Marxovo zkoumání mentality středních vrstev, např. v knihách »18. brumaire Ludvíka Bonaparta« a »Třídní boje ve Francii«, a též díla Honoré de Balzaca aj. Chce zkoumat, proč jsou střední vrstvy potenciálně nebezpečné, co je vede k tomu, aby se někdy stavěly proti demokracii. Dle Kellera chtějí napodobovat horní vrstvy, naopak opovrhují dolními vrstvami, ač vědí, že mezi horní se nedostanou a mají strach, že spadnou mezi dolní. Působením médií a virtuální reality se mentalita středních vrstev šíří do společnosti ve špatném slova smyslu, a to i na lidi, kteří nepatří do středních vrstev, pravil s tím, že zároveň se však jejich materiální podmínky stále zhoršují. To, že i přesto stále více lidí si myslí, že patří mezi střední vrstvy, označil sociolog za nebezpečnou tendenci - zakládá totiž novou statusovou paniku.