Reklama

Ondřej Ruml: Jsem Čech, a tak zpívám česky!

Ondřej Ruml (29) si získal české posluchače při premiéře reality show X-Factor, v níž před dvěma lety dokráčel až do finále.

Rodák z Jablonce nad Nisou měl již předtím za sebou řadu zkušeností z účinkování ve větších či menších kapelách, moderoval hudební měsíčník České televize Folkomotivy a v neposlední řadě si zahrál i na divadelních prknech (Tajemství, Johanka z Arku, Kudykam, Merlin aneb Pustá zem…), ovšem do povědomí davů se dostal až právě díky druhému místu v úspěšné talentové soutěži. Jen ta první sólová deska dlouho ne a ne přijít. Ondřej Ruml si dával na čas. Nechtěl jít cestou mladých zpěváků, kteří okamžitě po soutěži typu SuperStar vydávají »rychlokvašku« v podobě převzatých či narychlo splácaných písní. Jeho album Proměna vyšlo po dvou letech od úspěchu v X-Factoru a je překvapivě zralé a téměř do detailu vychytané. A to se týká i Ondřejových názorů…

Na který moment ze soutěže X-Factor nejraději vzpomínáte s odstupem času? A na který nejméně rád?

Nejraději vzpomínám na to, když jsem zjistil, že postupuju do přímých přenosů a že se mi tím otvírá obrovská možnost. Nejméně rád pak na to, když si v jednom z finálových večerů má tanečnice Terezka vyvrkla těsně před výstupem kotník. Bylo mi jí hrozně líto, protože jsme to dlouho trénovali a oba se na to těšili.

Zaslechl jsem, že kolem vydání vaší sólové desky byly nějaké tahanice s gramofonovou firmou. Můžete je popsat?

Šlo jen o to, že oni chtěli, abych udělal něco, co vemou rádia. Prostě nějaký střední proud. A já takhle programově tvořit neumím. Takže jsme se chvilku dohadovali, až jsme se dohodli, že žádnou desku pro ně dělat nebudu. A já se pak dohodl sám se sebou, že si tu desku stejně udělám, ale pro sebe a podle sebe.

Anglické texty jste vyměnil za české. Co je vám osobně bližší – vyjádření v angličtině nebo v mateřském jazyce?

Nevím, jestli jsem vyměnil anglické texty za české. Vždycky jsem zpíval česky. Ačkoli je pravda, že když jsme dělali vlastní muziku s kapelou, chtěli jsme angličtinu. Znáte ty všeobecný důvody, každý vám to řekne. »Angličtina je víc zpěvná, líp zní, líp frázuje, zní to světově, bla bla bla…« Já si ale myslím, že hlavní důvod je to, že se za tou angličtinu dá hezky schovat. Většina našinců pak jakoby nevnímala, co vlastně zpívá. Zapomínají, že by textem třeba mohli něco říkat. Důležitější složkou se pro ně stává barva tónu, výška, různé ozdoby a kudrlinky. Forma předčí obsah. Znám hodně lidí, kteří jsou »skvělí«, jen když zpívají anglicky. Česky jim to nejde. A nebo se to nedá moc poslouchat. To je zvláštní, nemyslíte?

Skoro to vypadá, jako byste všechny anglicky zpívající Čechy odsuzoval…

Tak tomu rozhodně není! Samozřejmě, že znám u nás lidi, kteří i v angličtině vědí naprosto přesně, co zpívají, a skvěle to cítí. Ale je jich prostě málo.

Já osobně chci zpívat tak, aby mi lidi rozuměli. A taky abych já rozuměl sám sobě, aby má slova měla váhu, skutečný prožitek. A protože jsem Čech, tak dokud jsem v Čechách, budu se snažit zpívat česky.

Máte nějaký sen, který si chcete v showbyznysu splnit a víte, že se do něj brzo pustíte, a také nějaký, o němž víte, že se vám asi nikdy nesplní?

V posledních týdnech sním o videoklipu a asi se do něj co nevidět i pustím. A taky sním o duetu s Ellou Fitzgerald. Ale to už se mi bohužel nikdy nesplní.

Vím o vás, že mezi vaše koníčky patří i malování. Zbývá vám na něj nějaký čas?

Bohužel ne. Ale budu si muset nějaký najít, protože potřebuju vymalovat obývák (smích). Ale teď vážně: jako kluk jsem chodil na malování do lidušky a později ještě v Jablonci k akademickému malíři panu Kubánkovi. Učil mě základy, maloval jsem nejdřív krabice a různé předměty. A snad ve mně možná viděl i nějaký ten talent. Já měl na to ale málo trpělivosti. Vždycky jsem koukal, jak se lidi kolem mě piplají s každým detailem. Oni teprve začínali a já už byl pomalu hotov. Přesto mě to stále láká.

Při čem nejraději relaxuje Ondřej Ruml, když zrovna má volno a potřebuje, jak se říká, dobýt baterky?

V létě jedu do lesa a tam si jen tak chodím, sem tam najdu houbu nebo mraveniště. Fotím si na makro kytky a brouky. Prostě paráda. V zimě jsem radši doma a vařím u televize se Zdeňkem Pohlreichem.

Pouštíte si často i muziku jiných interpretů? Třeba v autě, nebo doma?

Musím říct, že muziku poslouchám hodně v autě. Doma ani tolik ne. No, a v autě si pak ani není kam sednout, jak se mi tam hromadí krabičky od cédéček.

Řada lidí si zpívá ve vaně? Patříte mezi ně taky?

Stačí vám sprcha? Jo, a taky záchod (smích).

Co připravujete pro posluchače pro rok 2011 a kde vás mohou vidět naživo?

Mám pravidelné koncerty v divadle Mana v Praze ve Vršovicích, kam si zvu různé hosty. Například 15. února mě poctila svou návštěvou skvělá zpěvačka Lucia Šoralová se svými šansony. Také hraju v divadelní hře Merlin aneb Pustá zem, kterou uvádí Švandovo divadlo. K tomu Johanka z Arku v divadle Kalich, a nedávno jsem začal spolupracovat s beatboxovým seskupením Beatburger band a chystáme se udělat desku jenom hlasem. Pořád se něco děje, vše najdete na mých stránkách www.ondrejruml.com (úsměv).

Od vaší účasti v soutěži již uplynul nějaký ten pátek, navíc jste měl jisté zkušenosti už z doby před X-Factorem - takže můžete udělat i zřetelné závěry. Co byste řekl o českém showbyznysu? Je něco, co vás v něm překvapuje (mile i nemile) a musí mít člověk k prosazení se opravdu tvrdé lokty?

Ano, tvrdé lokty jsou určitě potřeba. A taky pláštěnka. Abyste se moc neumazali - nechci říkat od čeho... Kdepak, tohle téma je opravdu na dlouho.

Tak se zeptám jinak - je to tak, že si každý hrabe na svém písečku, nebo se dají i v showbyznysu najít kamarádi?

Všude na světě najdete stejné lidi. Poctivé i nepoctivé, hodné i zlé, statečné i zbabělé, upřímné i ulhané… A tak je to i u nás. Ale můžu říct, že díky té soutěži jsem poznal, kdo jsou mí opravdoví přátelé a kdo si na ně doposud pouze hrál. Bylo to takové síto. I když - pár nových přátel jsem díky tomu i našel. Třeba Jirku Zonygu, s nímž jsem bydlel dva měsíce v hotelu na jednom pokoji a ve finále jsme proti sobě bojovali o milion korun! A víte, na čem jsme se dohodli? Že ten, kdo vyhraje, tomu druhýmu nedá nic. Tak jsme se měli rádi. Chtěli jsme, ať si to ten, co vyhraje, užije všechno do pětníku. No není to krása (smích)?.

Koho z českého showbyznysu si opravdu vážíte a proč?

Michala Horáčka. Vždy se mnou jednal na rovinu. Dal mi obrovskou šanci pracovat s ním na jeho stěžejním projektu, vděčím mu za hodně a mám ho opravdu rád.

Co si myslíte o módě dneška – nelegální stahování CD z internetu a vypalování alb?

Samozřejmě, že se mi to nelíbí. Lidé rádi hledají způsoby, jak k něčemu přijít zadarmo. I kdyby šlo jen o haléře. Oni nevidí, kolik úsilí a peněz stálo vytvořit a natočit takové album. Není to nic sice nic extra hmotného, je to jen plastová krabička s diskem, na kterém je hudba. Lidem to ale asi přijde málo na to, aby za to platili. Bojím se jen, že jednou nebudou chtít platit ani za koncerty…

FOTO – Jakub LUDVÍK a Dalibor KONOPÁČ

Citace:

V showbyznysu jsou tvrdé lokty jsou určitě zapotřebí. A taky pláštěnka. Abyste se moc neumazali


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.5, celkem 22 hlasů.

Petr KOJZAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama