Nic nového pod sluncem?

»Moc Ruska může být podlomena pouze oddělením Ukrajiny. Tu je třeba nejen odtrhnout, ale i postavit proti Rusku, poštvat proti sobě dvě části jednoho národa a pozorovat, jak bratr bude zabíjet bratra. Za tím účelem je třeba najít a vyškolit zrádce v řadách národní elity a s jejich pomocí změnit uvědomělost jedné části velkého národa do takové míry, že tento bude nenávidět všechno ruské, nenávidět svůj rod, neuvědomujíc si to. Vše ostatní je otázkou času.«

Autorem těchto slov je Otto von Bismarck, který je vyslovil před 130 lety. Od té doby uteklo mnoho vody, ale logika politického myšlení mnohých politiků zůstala v podstatě stejná. Rozdíl je pouze v prostředcích a metodách, kterými je modernizující se technika a technologie umožňují realizovat. Tak John Foster Dulles, budoucí šéf CIA, těsně před koncem 2. světové války v duchu Bismarckova receptu vypracoval koncepci rozkladu Sovětského svazu, jež byla čas od času aktualizována v podobě tajných směrnic, direktiv, zákonů a doktrin. Detailního rozpracování se dočkala v Harwardském projektu, k jehož realizaci významně pomohli svou politikou M. Gorbačov a B. Jelcin.

Po rozpadu Sovětského svazu na tuto akci navázal Houstonský projekt z roku 1997. Ten si za cíl vytkl dosáhnout rozpadu Ruska s tím, že Sibiř připadne Spojeným státům, severozápad Německu, jih a Povolží Turecku a Dálný východ Japonsku. Projekt počítal s tím, že z Ruska bude každoročně vyváženo 57 % produkce ropy, 40 % plynu, 90 % mědi, 97 % niklu a 99 % hliníku. Jde tedy o to, z rozčleněného Ruska vytvořit snadno ovladatelné surovinové kolonie. Při tom existují různé úvahy o tom, kolik lidí bude stačit pro obsluhu těžby, zpracování a export surovin pro Západ. Ruští oligarchové to tipují na 60 milionů obyvatel. Exministryně zahraničí Madeleine Albrightová v tomto ohledu byla podstatně skromnější. Údajně měla prohlásit, že pro tento účel jich postačí 15 milionů. V každém případě pro ni »Sibiř je příliš velká a bohatá, než aby náležela jedné zemi«.

Úvodní slova by bylo možné snadno přisoudit poradci pěti amerických prezidentů Z. Brzezinskému, který se podílel na přípravě mnohých z konceptů tohoto druhu a v roce 1997 v knize Velká šachovnice napsal: »Bez Ukrajiny Rusko přestává být euroasijskou impérií, s Ukrajinou, jejím obyvatelstvem, zdroji a přístupem k moři se automaticky stává impériálním státem na území Evropy a Asie.« V roce 1999 ve vystoupení u příležitosti udělení mu titulu »čestného občana Lvova« k tomu dodal: »Ukrajina je pro nás baštou Západu proti obnovení Sovětského svazu. Nový světový pořádek se buduje proti Rusku a na troskách Ruska.« Chceme-li při dnešní informační válce posuzovat dění na Ukrajině, nutno vzít tato slova jako odrazový můstek pro hodnocení, protože byla pronesena bez emocí po zralé úvaze zkušeného geopolitika, který nebyl pod tlakem dnešních mediálních vášní. To za prvé.

Za druhé nutno mít na zřeteli, že hlavním dirigentem vzniklého chaosu kolem Ukrajiny jsou USA, které - jak několikrát zdůraznila náměstkyně ministra zahraničí Nulandová, a to i při slyšení na půdě zahraničního výboru amerického Senátu - na jeho zorganizování za posledních 10 let vynaložily pět miliard dolarů. Podepsání asociační dohody mezi Evropskou unií (EU) a Ukrajinou, se mělo stát jedním z nástrojů pro vyhloubení ještě větší propasti mezi Ruskem a Ukrajinou, zpečetěnou koloniálními podmínkami úvěrové dohody MMF, představující úvěrovou past bez východiska. Protože původní záměr s podepsáním asociační dohody mezi Ukrajinou a EU na vilniuském summitu nevyšel, Nulandová jadrnou hokynářskou mluvou poslala EU ke všem čertům a nastala improvizace scénáře, jenž se měl odehrát o něco později před prezidentskými volbami 2015. A tak se režie akce dirigentům poněkud vymkla z rukou.

Ústřední aktér v podobě Ukrajiny v tomto geopolitickém dramatu je i pro světovou politiku složitým subjektem, který se těžko poddává improvizované režii, neboť zde za každým rohem čeká překvapení, coby zhmotnění politických, sociálních, ekonomických, kulturních, historických, náboženských a etnických problémů a rozporů, nahromaděných staletími. Zkušenosti navíc ukazují, že ani Washington, ani Brusel v tomto ohledu přílišným pochopením a citem pro věc neoplývají. S jistotou lze říci, že naprosto podcenily psychologický moment, a to i ve vztahu k ruské společnosti.

Vycházely zřejmě z představ vyvozených ze zpráv nevládních organizací, rozvědek a ambasád v Moskvě a Kyjevě, které společnost hodnotily jako netečnou, apatickou, rozpolcenou masu, indiferentní k politickému dění. Naprosto třeba nepochopily, co v Rusku znamená pokřik »Našich bjut!« Právě to stmelilo Rusko kolem Putina. Návrat Krymu do lůna Ruska se stal balzámem na duši převážné většiny Rusů, kteří chápou tento akt jako nápravu historické chyby, respektive neoprávněné invektivy. Pátá kolona tento názor pochopitelně nesdílí. Rozbít tuto psychologickou bariéru nebude tak lehké. Ostřelování nejbližších spolupracovníků Putina sankcemi to nevyřeší. Pro ně to může být bolestivé, ale Putin má před nimi čisté svědomí.

Vždyť je včas vyzval, aby stáhli svá konta ze zahraničí zpět do Ruska. Opoziční hnutí za této situace poněkud utichlo a ztratilo na síle. Sankce však přinesly naději těm, kdož po léta dokazují, že stovky miliard dolarů, které ruská vláda uložila na Západě v podobě dluhopisů či valutových měn pod názvem stabilizační fond představující umrtvený kapitál, budou konečně vloženy do reálné ekonomiky a využity k její modernizaci, diverzifikaci a obnovení řady průmyslových odvětví, která byla v uplynulých 20 letech úplně či z velké části zlikvidována.

II.

I tak na Ukrajině byla rozehrána šachová partie, ale je jasné, že hlavní úder směřuje proti Rusku a jde při něm o to, v každém případě mu zabránit ve vybudování Euroasijské unie. Propagandisticky proti tomuto svazku Západ útočí od okamžiku vzniku této ideje, s níž přišel v roce 1994 kazašský prezident Nazarbajev. Hlavní argument spočívá v obviňování Putina z toho, že usiluje o obnovení Sovětského svazu. Jako důkaz je do omrzení opakován jeho výrok, že »rozpad Sovětského svazu je největší tragédií minulého století«!

To Putin opravdu pronesl a dodal: »Kdo to tak necítí, nemá srdce!« (Vždyť v zahraničí se přes noc ocitlo na 35 milionů Rusů, kteří se v nových státních útvarech nezřídka stali občany druhé kategorie či dokonce neobčany, jak je tomu v Litvě a Estonsku, hranicemi byly rozděleny statisíce rodin.) Současně ale, což je významově velmi důležité, jedním dechem řekl: »Kdo chce obnovit Sovětský svaz, nemá rozum!« Putin je prostě realista a pragmatik. Pochopil, že rozložení politických sil v postsovětském prostoru to neumožňuje, že se jedná o politický útvar s prošlou historickou lhůtou. Sám o tom řekl: »Je naivní snažit se restaurovat nebo kopírovat to, co zůstalo v minulosti, ale integrace na novém hodnotovém, politickém a ekonomickém základně - to je příkaz doby.«

Už před desíkami let západní ekonomové dokazovali, že pro optimální ekonomický rozvoj je nezbytné pracovat v prostoru s trhem o rozsahu nejméně 300 - 400 milionů obyvatel. Dnes už jdou procesy formování tržních a investičních unií mnohem dále, což dokazují i stávající jednání o vytvoření Transatlantické tržní a investiční unie mezi USA a EU. V této souvislosti vzniká zákonitá otázka, proč je v tomto směru bráněno snahám o vytvoření takového prostoru pro rozvoj Ruska, Běloruska, Kazachstánu, a případně i dalších států?

Vysvětlení dává sama politika, praktikovaná vůči Rusku především Washingtonem, které, i když čas od času hrají hrátky s oživením vztahů, za správnou považovaly tu politiku, již začal praktikovat Gorbačov a k dokonalosti dovedl Jelcin a Kozyrev, kdy na 200 amerických expertů mělo přístup do všech ruských institucí, podílelo se na tvorbě základních normativních aktů, týkajících se vnitřní (i privatizační) i zahraniční politiky Ruska. Odklon od této pro Rusko pokořující politiky je zejména nyní hodnocen jako pokus o obnovování sovětských praktik. Proti Rusku je vedena politika zadržování, uskutečňovaná v době studené války. Ukrajinská krize je v tomto ohledu vítanou příležitostí pro její zdůvodnění.

Rusko jakožto globální soupeř je pro USA nestravitelným soustem. A to již z toho důvodu, že vlastní jaderný potenciál, který může Ameriku vymazat z mapy světa. Proto i po rozpadu SSSR byly činěny pokusy o rozčlenění a všemožné oslabení Ruska. Sám Brzezinski v přednášce na půdě Moskevského institutu mezinárodních vztahů na počátku 90. let zcela neomaleně navrhl rozdělit Rusko na tři části: evropskou, sibiřskou a dálněvýchodní. Že nešlo o nějakou akademickou úvahu, o tom svědčí to, že americký ministr obrany a pozdější viceprezident Dick Cheney už koncem roku 1991 usiloval o demontáž nejen Sovětského svazu, ale i samotného Ruska, jak to uvádí americký exministr obrany Robert Gates ve svých nedávno vydaných pamětech.

Za Uralem se našlo dost iniciátorů, kteří začali usilovat o vytvoření samostatné Uralské republiky, Sibiřské republiky, Jekatěrinburské republiky a Dálněvýchodní. Rozpad Ruska se stal málem realitou nebýt toho, že alkoholem zmožený a do korupce namočený Jelcin hodil do politického ringu bílý ručník a přenechal prezidentské křeslo Vladimiru Putinovi. Ten má nespornou zásluhu na udržení Ruska pohromadě. Není divu, že některým politickým kruhům na Západě se to znelíbilo. Obvinily Putina, že nejedná v rukavičkách, ač dobře věděly, že za chaosu a rozkvětu banditismu, které po sobě zanechal Jelcin, nemohl vždy jednat jako anglický gentleman při partii bridže.

Pro Brzezinského, jak sám píše, »Euroasie je největším kontinentem planety a je geopoliticky osová. Mocnost, která ovládá Euroasii, kontroluje dva ze tří nejvyspělejších a ekonomicky nejproduktivnějších regionů světa. Asi 75 % lidí na světě žije v Euroasii a většina světového fyzického bohatství se tam nachází rovněž, jak ve firmách, tak pod zemí. Euroasie tvoří 60 % světového HDP a má asi tři čtvrtiny známých světových energetických zdrojů.« (str. 31).

A dodává: »Jak bude Amerika 'řídit' Euroasii, je klíčové.« Jde tedy o to vytlačit Rusko z tohoto pole, aby se nestala světovou velmocí. Ve své knize Velká šachovnice nazval Rusko »černou dírou« a prohlásil, že se tu už nejedná o jakousi geopolitickou volbu, ale že jde přímo o přežití. »Amerika je nyní jedinou globální supervelmocí a Euroasie je ústřední aréna planety. Tudíž to, co se stane s distribucí moci na euroasijském kontinentu, bude mít rozhodující význam pro globální převahu Ameriky a pro historický odkaz Ameriky.« (str. 194).

V tomto geopolitickém prostoru je pro USA Putin velkou překážkou. Putin, kterého jisté domácí kruhy považovaly za amerického nohsleda, a tudíž za zrádce ruských národních zájmů, jenž učinil z Ruska surovinový přívěsek Západu, zablokoval jeho technologický vývoj natolik, že i pro Západ už přestal být potřebný. Henry Kissinger v rozhovoru pro Svět kolem nás uvedl, že »Ukrajina je generální zkouškou na to, co chce Západ provést v Moskvě«. To jest provést změnu režimu, na což již dříve upozorňovali někteří ruští politologové jako například M. Kalašnikov či T. Mironovová. Putin to zřejmě pochopil a přestal hrát podle amerických not. Rusko bylo vyloučeno ze skupiny G-8. Pod odstřel se dostali jeho nejbližší spolupracovníci.

Jedná se o odstřel jeho brain trustu v naději, že dojde k jeho rozkladu. Tito lidé, pokud neprojeví morální charakter a opustí velitelskou loď, mohou realizaci amerického záměru napomoci. Ve Washingtonu a v Bruselu proto terče pečlivě vybírají, sankce časově dávkují a počítají, stejně tak jako kdysi von Bismarck, že vše ostatní je otázkou času. Ví ale, že pokud to se sankcemi přepísknou, střelí si do vlastní nohy, což může odstartovat návrat k hospodářské krizi, a pak vše ostatní - zvýšení nezaměstnanosti, sociální nepokoje, politické vření - též bude jen otázkou času. Zejména evropské země, každá svým způsobem, jsou v tomto ohledu opatrnější než USA, neboť jejich hospodářské vazby s Ruskem jsou podstatně silnější než u Spojených států amerických.

Když se zhroutí spolupráce mezi Ruskem a ukrajinským vojensko-průmyslovým komplexem včetně průmyslu leteckého a kosmického, čítajícího na 700 podniků, jejichž produkci odebírá především či výhradně Rusko, toto odvětví, které z Ukrajiny učinilo čtvrtého největšího exportéra zbraní na světě, zkolabuje, což bude mít těžký dopad na její ekonomickou a sociální oblast. Putin sice tvrdí, že Rusko bude moci zavést tuto výrobu u sebe doma během 1, 5 - 2,5 roku, avšak určitě se to nepodaří ve všem. Podle ruských akademiků zavedení například výroby leteckých motorů i při stalinských úderných tempech by si vyžádalo 10 i více let, zejména v oblasti know-how a výzkumné základny.

Obama, Biden a Kerry se snaží Putina zahnat do kouta. Jejich ukrajinské politické loutky jim v tom všemožně pomáhají. V Nejvyšší radě Ukrajiny měl být už projednán návrh na vypovězení smlouvy s Ruskem o pronájmu Sevastopolu pro ruskou černomořskou flotilu do roku 2024. Sevastopolská námořní základna měla přejít do rukou USA. Americké Naval Facilities Engineering Command vyhlásilo dne 5. září 2013 dokonce tendr na rekonstrukci sevastopolské školy na technickou základnu pro americké námořnictvo. Měl to být další významný krok v dlouhodobé cíleně prováděné politice na vytlačování Ruska z přístupu k moři. Znemožnění takového vývoje mělo pro Rusko strategický význam. Události na Krymu tomu zabránily.

V Nejvyšší radě čeká na projednání návrh žádosti o přijetí Ukrajiny do NATO. Jeho iniciátoři se však budou muset zatím spokojit s tím, že spolupráce NATO - Ukrajina se rozšíří, avšak s členstvím v Alianci budou muset počkat, neboť, jak zatím tvrdí američtí představitelé, Ukrajina pro vstup není dostatečně připravena. Nicméně s dalším rozšířením NATO se počítá. John Kerry potvrdil, že »dveře Aliance jsou otevřeny pro kteroukoliv evropskou zemi, která může převzít závazky a povinnosti členství, jakož i přinést vklad do bezpečnosti severoatlantického regionu«. Na čekací listině jsou Bosna, Hercegovina, Makedonie, Černá Hora a Gruzie. Operace Anakonda pokračuje. Rusku se doporučuje věřit tomu, že jeho obkličování není zaměřeno proti němu.

Mediálně rozvířenou hysterii kolem Ukrajiny Washington spolu s generálním tajemníkem NATO A. F. Rasmussenem využili rovněž k tvrdému nastolení otázky zvýšení výdajů na zbrojení. USA nevyhovuje, že nesou hlavní tíhu výdajů ve výši 70 % od plánovaných výdajů NATO, zatímco z ostatních členů jen čtyři země plní závazek na vydělení 2 % HDP na obranu. Je to tak proto, že necítí žádnou vnější hrozbu. K neplnění závazku je nutí nezbytnost škrtů v důsledku rozpočtových deficitů a vysoké vnější zadluženosti. Následkem toho kryjí pouze nezbytné vojenské náklady a nezbývají jim prostředky na modernizaci ozbrojených složek, což neuspokojuje ústředí NATO i Američany, kteří se zpěčují být v tomto ohledu dlouhodobým tahounem Aliance, jakož i zbrojní korporace, což je předmětem politických tlaků.

Je zřejmé, že svět se dostává do nové geopolitické situace, kterou světová finanční oligarchie činí další krok při výstavbě nového světového řádu. Vytváření chaosu a strachu jsou důležitými realizačními nástroji. V tomto zápase na rusko-ukrajinské frontě zůstává mnoho neznámých, aby bylo možné předpovědět finální výsledek. Jisté je, že ať půjde vývoj na Ukrajině kterýmkoliv směrem, je tato země odsouzena k hlubokému sociálně-ekonomickému propadu, ne-li kolapsu, který se vší silou dopadne především na prostý lid, jenž zaslouží hluboké politování. Ukrajina ještě před událostmi představovala po Albánii a Moldavsku třetí nejchudší zemi v Evropě.

III.

Rusko se dostává do nezáviděníhodné situace. Je zatahováno do hry, jejíž pravidla chce diktovat zaoceánský establishment. Dosavadní zahraniční politika Ruska byla vedena snahou nenechat se zatáhnout do válečného konfliktu. Zde se nachází v komplikované situaci, diktované především tím, že nechce a nemůže přistoupit k takovým krokům, které by poškodily bratrský národ. Tragédie spočívá v tom, že tomu všemu bylo možné zabránit. Dnes již upadl v zapomnění Putinův návrh z počátečního stádia krize, aby situace byla rozuzlena na základě třístranného jednání Ukrajiny - EU - Ruska. Tento racionální návrh představitelé EU José Barroso, a Catherine Ashtonová bez hlubšího posouzení briskně odmítli.

Nová naděje vznikla 17. dubna, kdy v Ženevě došlo k dohodě na deeskalaci situace především složením zbraní na obou stranách. Bohužel, nelegální vládní orgány si to vyložily tak, že jich se to netýká. Ženevská ujednání tak zůstávají na papíru. Proti vzpurnému jihu a jihovýchodu byla nasazena armáda, což prezident Putin označil za zločin. Morálka armády však není dobrá a některé její složky přešly na stranu proruských aktivistů. Aby to nebylo jednoduché, při zásazích se v éteru ozývá angličtina. Poslední varianta říká, že se jedná o agenty CIA a FBR, kteří byli na Ukrajinu vysláni jako konzultanti, jako výsledek dubnové cesty šéfa CIA Johna Brennana do Kyjeva. Tím dostává konflikt opět nový rozměr.

Ukrajinské drama je nesporně velkou zkouškou nejen pro ruskou diplomacii, která od prvopočátku usiluje, aby východiska byla nalezena na diplomatické a politické úrovni, ale i pro ruskou ekonomiku. Snižující se tempa jejího růstu po dobu pěti měsíců naznačují, že upadá do krize, kterou Rusko nyní ze všeho nejméně potřebuje. O její nedobré kondici svědčí řada okolností: zaprvé výrobní sektor dlouhodobě trpí podfinancováním, což se odráží na jeho konkurenční schopnosti; zadruhé oslabená průmyslová základna činí ekonomiku vysoce závislou na vývozu surovin, zejména ropy a plynu, kde podstatné snížení světových cen ji může ochromit tak, jak se to stalo v době perestrojky, což přispělo ke kolapsu SSSR; zatřetí ukrajinská krize a korupce vyvolávají značný odtok kapitálu ze země.

Od nového roku to bylo na 50 miliard dolarů. Podle odhadu Goldman Sachs tento údaj může dosáhnout 130 miliard; začtvrté za této nejisté situace, komplikované možností zostření sankcí, se zahraniční investice do Ruska nehrnou, takže jejich přítok téměř přestal. V důsledku toho kurs ruského rublu výrazně poklesl. To donutilo Ústřední banku zvýšit úrokové sazby, což negativně ovlivňuje tempa růstu; zapáté stále existuje nebezpečí, že vůči Rusku dojde k dalšímu rozšíření sankcí, což ještě více sníží důvěru k ruskému trhu. Podle odhadů Capital Economics pro objem ruské ekonomiky to letos může znamenat propad ve výši pěti procent. Západ doufá, že slabina ruské ekonomiky zbrzdí aktivitu ruské strany. Ta se zatím soustřeďuje na osvojení Krymu a na jeho přípravu k turistické sezoně, která by měla jeho ekonomiku postavit na nohy.

Zvýšení životní úrovně Krymčanů se tak může stát významným faktorem pro ovlivnění situace na Ukrajině. Obviňování Ruska, že usiluje o odtržení západní strany Ukrajiny, se zdají být liché právě z ekonomického hlediska. Znamenalo by to svalit na sebe břemeno rozvrácené ekonomiky této části ukrajinské ekonomiky, což ruské regiony sledují s obavou, neboť si uvědomují, že by to nutně muselo jít na jejich úkor. Rusko má sice rezervní fond, avšak ten není bezbřehý, má své limity. To také vysvětluje, proč se Putin s Merkelovou dohodl na nutnosti účinného mezinárodního zásahu na Ukrajině v zájmu snížení napětí.

Brzezinski v americkém deníku Politico uveřejnil článek, v němž ukrajinskou krizi označil za »nejzávažnější ohrožení mezinárodní bezpečnosti od doby po ukončení studené války«. Že jde o závažnou krizi, není pochyb. Z jeho pohledu ovšem vyplývá, že zločinné akce, rozpoutané třeba v Iráku, Libyi a dalších zemích, které zanechaly za sebou statisíce mrtvých, miliony vyhnanců a všeobecný chaos, byly prkotinami, které nestojí za řeč. Ukrajina je jen dalším článkem tohoto řetězce, k němuž má být i podle jeho vlastního dříve vysloveného názoru připojeno Rusko. I když ve vývoji situace na Ukrajině stále více začínají hovořit zbraně, není zde situace zdaleka podobna masakrům, které nastaly při šíření americké tzv. demokracie v různých koutech světa.

Z globálního pohledu ve světě dochází ke změnám v poměru sil, přičemž USA, ač stále ještě neobyčejně silné, jako hegemon ztrácejí na váze. Nedávno svět obletěla zpráva, že čínská ekonomika co do objemu dosáhne úrovně americké už v tomto roce. Sebevědomí Číny drásá nervy amerického establishmentu zvláště poté, co Peking odmítl v roce 2009 při oficiální návštěvě Číny Obamovu nabídku na vytvoření světového tandemu G-2 (Čímeriky). Indie, jedna z nejvlivnějších zemí Asie, v dohledné době zvolí svého nového lídra, jímž se stane s nejvyšší pravděpodobností Narendra Mori. Ten apriori prohlásil, že »nemá zájem o návštěvu Spojených států«. Na bodu mrazu jsou vztahy mezi USA a Brazílií.

Její prezidentka Dilma Rousseffová zrušila návštěvu USA jako protest proti americké špionáži v její zemi. Když se USA spolu s dalšími západními státy pokusily vyloučit Rusko z účasti na zasedání skupiny G-20 v Austrálii, země BRICS se rázně postavily na odpor a odsoudily pokusy rozhodovat, kdo smí, nebo nesmí účastnit se summitů »20« jako nepřijatelné. Západ to musel spolknout - BRICS představují tři miliardy spotřebitelů a gigantickou zásobárnu surovin. Ani jedna země BRICS nepodpořila při hlasování v OSN americkou rezoluci o Krymu.

Zvláštní situace se vyvíjí kolem amerického dolaru jakožto světové rezervní měny. Každý pokus o vyklouznutí z dolarového sevření se tvrdě trestá, jak ukázaly příklady Libye a Iráku. Ukazuje se, že situace kolem Ukrajiny a americké ohlášené či skryté sankce přispívají zřejmě i k urychlení procesů změn v měnové oblasti. Stále více transakcí se provádí v jiné měně než dolarové. Pomineme-li euro, zvlášť úspěšná je v tomto ohledu Čína, jejíž jüan světové banky začínají používat jako rezervní měnu. Země BRICS se vydaly na cestu vytváření vlastní úvěrové a finanční struktury.

Vytvořily Banku rozvoje se základním kapitálem 100 miliard dolarů a Pool měnových rezerv rovněž v rozsahu 100 miliard dolarů. V odborných kruzích se stále více diskutuje otázka, jak dlouho ještě bude dolar sloužit jako rezervní měna. Diskutuje se o tom i v úzkých kruzích šéfů korporací. Při nedávném takovém sezení v Londýně autor knihy Smrt peněz James Rickards zde nastolil kruciální problém, spočívající v tom, že dolar v současné době není zabezpečen žádnými aktivy, a jedinou oporou jeho funkce jakožto rezervní měny je důvěra v samotné USA. Háček dle Rickardse spočívá v tom, že americká ekonomika se může stát obětí nečekaných sebezničujících procesů vyvolaných politikou samotných USA, jejichž nedílnou součástí mohou být i chyby a omyly v geopolitické oblasti.

Thomas Piketti v knize Kapitál ve XXI. století varuje: »Kapitalismus už nezabezpečuje rozkvět převážné většiny lidí ve valné části západních demokracií. Střední třída prožívá období pustošení, zatímco bohatství na samém vrcholu (0,001 %) stále narůstá. Kapitalismus se setkává s hrozbou vlastní existenci.« Důkazy o tom S. Huntington charakterizuje takto: globální zhroucení zákona a řádu; rozvrácené státy; rostoucí anarchie v mnoha částech světa; globální vlna zločinosti; nadnárodní mafie a drogové kartely; růst drogové závislosti v mnoha společnostech; obecné oslabení rodiny; úpadek důvěry a společenské solidárnosti v mnoha zemích; etnické, náboženské a civilizační násilí plus vláda zbraní ve velké části světa.

Anglický filozof Terry Eagleton k těmto hrozbám přiřazuje boj o zdroje surovin, ekologickou hrozbu a koneckonců i hrozbu válečnou. Souhlasí s Marxem, který dávno předpověděl, že kapitalismus uvede do života síly, které se bez okolků stanou nekontrolovatelnými a budou ohrožovat existenci lidstva. Z toho vyvozuje nutnost příchodu takového světového řádu, který nad těmito silami opět získá kontrolu.

Ladislav BALCAR


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.5, celkem 217 hlasů.

Ladislav BALCAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


suda.jan
2014-05-15 01:20
Mnozí situaci zlehčují, říkají že vznikne na Ukrajině
občanská válka. Ta totiž již začala na Majdanu a eskaluje na
východě a jihu Ukrajina v částech, které patřily Rusku a kde je
také většina ruského obyvatelstva. Zatím se bojuje na Ukrajině, ale
šelmě 666 jde o Rusko. Lidé si neuvědomují hrozící nebezpečí nám
všem na této planetě Zemi. To všechno svědčí o tom, že šelma
č. 666 vládne tomuto negativnímu stavu a že zná, že lhůta 30. mil
let skončila a že se sama odsoudila svýmu skutky a je rozhodnuta
zvítězit, nebo spolu s ní zničit tuto planetu a okolní vesmír.
Věřím, že toto Pán Ježíš Kristus nedopustí.
v.mihulka
2014-05-14 18:42
Budu se opakovat, ale co se dá dělat. Rusko, jako takové vadilo, vadí a
vadit vždy v této podobě bude a je lhostejné, zda bylo Rusko carské,
bolševické, nebo jako teď, kapitalistické. Nejdříve vadilo evropským
" hodnotám ", nyní euroatlantickým " hodnotám. "
Takže si můžete připomenout jakoukoliv událost s Ruskem a můžete
narazit buď jenom na falešnou a předstíranou ochotu spolupracovat,
zvláště když jde o prolévání krve za jiného, Velká Británie
platila Rusku válku zlatem, aby se vypořádalo s Napoleonem místo ní,
nebo pak už jenom s otevřeným nepřátelstvím, válka na Krymu,
intervence a boje proti bolševické revoluci atd.atd. Takže, opravdu nic
nového a ani nic jiného nemůžeme od současného Západu očekávat. Je
to škoda, že se necháváme do toho odvěkkého nepřátelství
zatahovat. Jsme také převážně Slované.
karcidas
2014-05-14 01:41
Máme politiky, kteří se sdružují v malé, ale vlivné skupince na UV a
skutečné politiky, kteří umí zjednodušeně a srozumitelně říci co
se ve skutečnosti ve světě děje. Sem patříte Vy pane Balcare.
Určitě lepší, než nic neříkající plky Konečné a Maštálky.
suda.jan
2014-05-14 00:21
V příloze HN je vedle článku náboženská nabídka: Bůh a jeho plán.
Jsou i na videích youtube rozšířené různé náboženské přednášky
a videa, která říkají že Bůh existuje a vykládají jeho plán podle
sebe. Jsou to lidské výklady, které zneužívají Boží slovo. Problém
je v tom, že je spojována pravda s nepravdou. Ano, Bůh (dříve
Nejvyšší, Hospodin, Pán a pod různými vymyšlenými jmény, nyní
skutečný Pán Ježíš Kristus) existuje. Dále jde o to, že výklady se
opírají jen o staré informace a opomíjí současné. Odkazuji na
tématické výpisy a články ze současného Božího slova z Nového
zjevení (www.volny.cz/nove_zjeveni) a na mém blogu
(www.brouzdej.cz/blogy/poselstvi )
fs52
2014-05-13 18:33
Skutečně báječně udělaný rozbor situace a celkově představitelnou
budoucnost. Už není kam ustupovat a kousající hmyz už má také své
veliké obavy. Zbraňové systémy nejsou sebe-spasitelné a jejich
účinnost může být i sebezničující. A i ten současný monetární
systém není nafukovací. Změna už se blíží.
jirichmelarcik
2014-05-13 14:55
USA bezesporu SSSR uzbrojily. Ovšem za cenu obrovského státního dluhu,
který je řešen tisknutím ničím krytého US dolaru. EU a USA banky se
nyní všemožně brání, aby se tyto bezcenné papírky, kterými oni ve
světě platí,vrátily zpět do oběhu v Evro-Atlantickém
prostoru.Současná zoufalá rozpínavost USA má zabránit zhroucení
tohoto měnového podvodu. USA hrají o čas, ale reálné sankce proti
Rusku by byly obrouzkým katalizátorem změn, které by z EU a USA
učinily "zadní dvorek" světa.
suda.jan
2014-05-13 00:51
K tomu novému světovému řádu vše spěje, ale nebude vše podle
představ lidí.
pleningeri
2014-05-12 19:30
Perfektní. Poučí se supervelmoc, na kterou si hrají USA, že ŽÁDNÝ
STROM NEROSTE DO NEBE? Nebo sebou do pekla stáhne i druh Homo Sapiens?
Dosud všechny "problémy" kapitalismus řešil válkami.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.