Stůj! Finanční (celní) stráž

Mezi ozbrojené složky státu se řadí i finanční (celní) stráž. Střeží státní hranice (celní hranice), vykonává celní službu pro přechod osob, vybírá poplatky za přepravované zboží.

V době míru převažuje administrativa pasového charakteru, výběr cla, v době válečného nebezpečí roste význam a rozsah zpravodajské činnosti. V roce 1926 sloužily u finanční stráže na čtyři tisíce mužů. V roce 1938 dosáhl početní stav osmi tisíc mužů. Pro pouhé srovnání uvádím, že v roce 1925 počet četníků dosahoval počtu 14 123 včetně četníků na zkoušku a právě tehdy se objevily první návrhy, jak ušetřit.

Navrhovalo se sloučení finanční stráže a četnictva, čímž by vznikl ozbrojený útvar o síle nejméně 22 tisíc mužů, tedy profesionální armáda vedle vojska, postaveného podle platného zákona o všeobecné branné povinnosti, tedy dalších 150 tisíc mužů v mírovém stavu. Zde by byl placen jen důstojnický a poddůstojnický stav. Vznikl spor, řešený později vznikem jednotek Stráže obrany státu (SOS). Proti sjednocování ozbrojených sborů však byly samosprávné orgány ve městech s německou, polskou či maďarskou radnicí. V těchto místech totiž městská policie (obecní) byla postavena z řad německých, maďarských či polských občanů, i když se státním občanstvím, a situace se ještě zauzlila, když na Slovensku mnoho radnic obsadili členové Hlinkovy ľudové strany. Ministr financí nakonec prohlásil, že finanční prostředky postačí pro zajištění finanční stráže, stejně, v dosavadním rozsahu, i pro čs. armádu.

Nebyl to jediný šetřící návrh, v minulosti a historii policie, četnictva a finanční stráže byly i další, ale neosvědčily se, i když zřizování privátních bezpečnostních agentur pokračovalo. Jde vlastně o privatizace policejních služeb s přesahem do zpravodajské služby, sloužící například politické straně jistého typu, dokonce i velké nadnárodní firmě.

Privatizace státních hranic

se stala neblaze proslulou akcí, často citovanou v zahraniční odborné literatuře. V čem byl základní princip? Státní pokladna měla určité administrativní potíže s výběrem cel, a tak přišla s návrhem pronajmout vymezený úsek hranic soukromé osobě. Ta by vybírala cla, k tomu by si sama opatřila strážce a upravila administrativu a stát by jen získal peníze z pevně uzavřené dohody. Doufám, že privatizační chorobou postižená dnešní česká pravice, která již částečně privatizovala jesle, školky, školy, žádá privatizaci zdravotnictví, má již privátní bezpečnostní a monitorovací službu, nepřijde s návrhem na privatizaci celních služeb.

Jaký byl výsledek privatizace? Tak například v roce 1701 si pan Jan František ze Suchého pronajal část hranic, hotově státu vyplatil za pronajatý úsek 10 tisíc zlatých ročně a potom vybíral cla. Jeho strážci hranic, špatně placení, spíš na hranicích loupili, okrádali obchodníky a děti i další příbuzní beztrestně pašovali zboží z jednoho státu do druhého. Nikdo je nechytal, nikdo netrestal. Objektivně lze konstatovat, že šlechtické rodiny se k privatizaci nehlásí. Mají jinou otevřenou cestu. Aristokratičtí majitelé lesů a vůbec pozemků, pokud ležely i na druhé straně hranic, pašovali zboží ve velkém za pomoci svého lesního personálu. Také řada států v lesních zaměstnancích viděla zálohu pro špionážní službu. Lesní zaměstnanci, pravda s vyšší kvalifikací, si organizovali vlastní zpravodajskou síť a dovedně obešli i bavorskou pohraniční stráž. Císařský dvůr po těchto zkušenostech prohlásil, že je to v podstatě omezování suverenity státu a dalším navrhovatelům privatizace pohrozil justičním stíháním. Privatizace hranic se neosvědčila, i když pravice toužila kontrolovat všechny toky peněz, veřejných příjmů, aby z toho měla nějaké další zisky. Běžně se kronikáři v chudých pohraničních vesnicích domnívali, že pašují jen chudí lidé. Ano, také, ale největší pašování realizovala šlechta s majetkem na druhé straně hranic.

Dalším velkým překvapením jsou vyznamenaní pašeráci.

Vyznamenaní pašeráci

Nacistické Německo ve snaze likvidovat československý stát podněcovalo, podporovalo a odměňovalo teroristickou činnost proti našemu státu. Odměna byla většinou formou vyznamenání, získaná jen tehdy, když diverzní angažovanost potvrdila organizace Sudetoněmecké strany, po sloučení s NSDAP pak organizace této strany. Ve jménu Adolfa Hitlera byla udělována medaile za osvobození Sudet a po okupaci pohraničí medaile Pražský hrad, to již znamenalo angažovanost proti druhé, pomnichovské republice, proti Česko-Slovensku. Za co bylo vyznamenání udělováno? Za mnoho věcí, například za narušení spojovací techniky, za šíření protičeských letáků, za sabotáž na spojích železničního i silničního druhu, za násilné akce proti armádě, četnictvu, policii, jednotkám SOS, za propagandu fašismu a také za pašování zbraní přes hranice henleinovským teroristům. Přenést revolver či granát nebylo obtížné.

Adolf Hitler do 31. prosince 1940 udělil medaile za osvobození Sudet 1,162.517 občanům německé národnosti a »Pražský hrad« dostalo 134.563 Němců. Počet vyznamenaných odpovídá počtu členů Sudetoněmecké strany, případně aktivistům přidružených organizací (HJ, BDM, DAF aj.). Škoda, že tato čísla neuvádíme v mezinárodním tisku, když obhajujeme transfer sudetských Němců. Zpravodajským rozborem vyznamenaných zjistíme, že je v něm nejvíce pašeráků, kteří byli snadno manipulováni i německou pohraniční službou, armádou, gestapem, SA, SS a dalšími složkami nacistického hnutí.

K otázce privatizace jen drobná poznámka. Výnos cel v roce 1928 činil 15,10 procent příjmu státního rozpočtu. V roce 1928 činil výnos cla 1,503 milionů korun. V době krize klesal.

Nebezpečí likvidace celého sboru finanční stráže hrozilo po vyhlášení říšského celního území, nacisté o to usilovali, ale světová realita byla jiná. Naši krajané, také židé, organizovali bojkot německých výrobků při prodeji v USA.

Ve výnosu o zřízení protektorátu se již proklamovala celní unie s Německem. České průmyslové kruhy se snažily toto rozhodnutí odvrátit, ale s konečnou platností se to nepodařilo. Dne 1. října 1940 vstoupila v platnost celní unie protektorátu s Německem. Proč až v roce 1940?

Po okupaci Prahy vyhlásili v USA čeští krajané, emigranti a Židé bojkot německého zboží. Bojkot se šířil i do dalších států. Avšak zboží označené českou výrobní značkou bylo kupováno, proto Německo okamžitě nenařídilo celní svrchovanost nad protektorátním územím.

Dalším důvodem byla skutečnost, že bývalé Československo mělo v zahraničí ještě nějaké pohledávky a o ty nechtělo Německo přijít. Při volnějších stycích české hospodářství získávalo pro Berlín potřebné devizy. Nacisté si chtěli ponechat českým prostřednictvím přístup k nákupu surovin. Protektorátní hospodářství bylo zapojeno na clearingovou ústřednu v Berlíně a volné devizy a aktiva z českého zahraničního obchodu plynuly přímo do říšské pokladny. Devizové prostředky český podnikatel nedostal, použilo je samotné Německo. Do českých rukou přišla jen německá inflační měna. V roce 1940 Německo také již méně nakupovalo v cizině a více loupilo v okupovaných zemích a celní autonomii českých zemí již nepotřebovalo. Sudetoněmecká politická reprezentace naléhala na nejtěsnější zapojení protektorátu do rámce německé říše, přála si vytvořit nezvratný stav.

Po zániku ČSR si mnozí příslušníci finanční stráže hledali nová zaměstnání. Celkem ochotně je přijímaly podniky Tabákové režie, pozemkové úřady, berní správa, některé odborné školy, někdy i městská policie, pokud do náboru nezasáhlo gestapo, případně udavač z řad sudetských příslušníků Sudetoněmecké strany. Poslední spolehlivá statistika finanční stráže vznikla pro úřední potřebu protektorátní administrativy k 1. říjnu 1940. Vykázala následující skutečnost: V hraniční službě bylo, na protektorátních stanovištích, celkem 282 úředníků a 2 407 zaměstnanců. Na vnitrostátních celnicích sloužilo ještě 391 úředníků a 4 172 zaměstnanců. Celkem sbor finanční stráže v říjnu 1940 evidoval 673 úředníků a 6 579 zaměstnanců. Sbor byl trvale monitorován, zda se v případě nějaké politické krize nepřipojí k českému odporu i odboji.

Z uvedené statistiky můžeme ještě zjistit, že 16 příslušníků bylo teroristy zabito, 37 bylo zraněno a 364 bylo dokonce zajato a odvlečeno do nacistického Německa a jejich propuštění bylo nesnadnou otázkou v jednání protektorátní administrativy s nacistickým státním a bezpečnostním aparátem, kde měli značný vliv henleinovci. Celkem 39 příslušníků finanční stráže se angažovalo v čs. zahraničních jednotkách. Utajené členství v Obraně národa, případně i jiné odbojové organizaci se dalo zjistit až po květnu 1945, stejně jako počet uvězněných v koncentračních táborech. Osud příslušníků na Slovensku není dosud spolehlivě zmapován. Na Slovensku bylo šest příslušníků finanční stráže potrestáno za pomoc českým odbojářům při útěku přes Slovensko a Maďarsko do Jugoslávie (1940). Za účast v odboji a v květnovém povstání 1945 bylo v roce 1945 vyznamenáno 142 příslušníků finanční stráže. Další dostali uznání ministra národní obrany, ale evidenci neznám. Uznání uděloval i prezident republiky.

Celkové hodnocení finanční stráže dotváří skutečnost, že od ledna do září 1948 odhalila 15 557 celních přestupků a zadržela 6 082 osob. Do státní pokladny vrátila hodnoty ve výši 7,676.763 korun, zadržela 277 zlatých mincí. Nelze ani zamlčet, že národně socialistický poslanec Ota Hora (1909-1997) v exilu na sebe prozradil, spíše se pochlubil, že sondoval možnost nasadit finanční stráž proti jednotkám lidových milicí (LM) a tím mocensky ovlivnit vývoj v únoru 1948. Hrotila by se z toho občanská válka.

Finanční stráž byla převedena v prosinci 1949 do Sboru národní bezpečnosti. Z tohoto sboru padlo při ochraně hranic 2 150 mužů, což uvádí historik Ota Holub ve své knize »Stůj! Finanční stráž« na straně 259 (vyd. v r. 1987). Jasně z toho plyne, že nebezpečnou situaci na hranicích, a to i v dobách meziválečné, předmnichovské republiky, vytvářely zahraniční síly. A nebyly to síly demokratické.


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.2, celkem 22 hlasů.

Jiří FRAJDL

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.